1 VSPH 1394/2013-P11-7
KSLB 76 INS 6411/2013 1 VSPH 1394/2013-P11-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Zákupy 515, 471 23 Zákupy, zastoupené Ing. Stanislavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Západní 2143, 470 01 Česká Lípa, o odvolání věřitele č. 10: Ing. Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Jemnická 355/3, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6411/2013-P11-2 ze dne 9. července 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6411/2013-P11-2 ze dne 9. července 2013 se mění tak, že přihláška věřitele č. 10 Ing. Vladimíra Gazárka ve výši 13.340,-Kč se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením odmítl přihlášku pohledávky v celkové výši 13.340,-Kč věřitele č. 10 Ing. Vladimíra Gazárka (dále jen věřitel) a rozhodl, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesení o úpadku dlužnice Michaely anonymizovano bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 6.5.2013 a lhůta k přihlašování pohledávek skončila věřitelům dne 5.6.2013. Protože věřitel přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku v celkové výši 13.340,-Kč až dne 3.7.2013, dospěl soud I. stupně k závěru, že jeho přihláška byla podána opožděně, a rozhodl o jejím odmítnutí dle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, protože pohledávka se podle § 24 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve spojení s § 165 odst. 2 IZ, považuje za přihlášenou. Důvodem vzniku regresní pohledávky je plnění původního věřitele (České kanceláře pojistitelů) za škodu způsobenou provozem vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je dlužnice, která k datu vzniku škody neměla uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a která škodnou událost zavinila. Taková pohledávka má dle tvrzení věřitele postavení pohledávky přihlášené ex lege, a věřitel proto nebyl povinen uplatnit pohledávku přihláškou. Proto věřitel namítal, že z uvedeného důvodu nelze zkoumat ani včasnost přihlášení pohledávky a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že přihláška věřitele se neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že svou přihláškou ze dne 25.6.2013 došlou insolvenčnímu soudu dne 3.7.2013 věřitel uplatnil v insolvenčním řízení pohledávku celkem ve výši 13.340,-Kč, jež mu byla postoupena smlouvou ze dne 20.12.2012 původním věřitelem Českou kanceláří pojistitelů. Ke vzniku pohledávky věřitel uvedl, že dne 13.1.2012 způsobila dlužnice vozidlem ŠKODA PICKUP, SPZ 2K3 68 32, jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu na vozidle ŠKODA FORMAN, SPZ 1L3 12 14, přičemž dlužnice k datu vzniku škody neměla uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Za plnění vyplacené poškozenému podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. právním předchůdcem věřitele dlužnice žádnou regresní náhradu postupiteli neposkytla.

Podle § 165 IZ věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak (odstavec 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky (odstavec 2).

Citovaný § 165 odst. 2 IZ výslovně předpokládá možnost speciální právní úpravy, jíž insolvenční zákon či jiný zákon ustanoví, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení dle § 165 odst. 1 IZ uspokojovány, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. IZ přihlašovány-jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim zákon vztahuje např. na pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1 písm. f), které se podle § 373 odst. 1 IZ pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle insolvenčního zákona, a obdobně tak činí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně odvolatelem uplatňovaného nároku na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Ten v § 24 odst. 4 větě druhé prohlašuje předmětnou regresní pohledávku za pohledávku, která se podle insolvenčního zákona (tj. ve smyslu § 165 odst. 2 IZ) považuje za přihlášenou.

Protože výše uvedená ustanovení insolvenčního zákona nestanoví, že by se režim pohledávky přihlášené ex lege vztahoval jen na situaci, kdy pohledávka vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, lze konstatovat, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou bez ohledu na to, kdy vznikla.

To platí pro každou fázi insolvenčního řízení právě i s ohledem na to, že pohledávce tohoto druhu (ani kdyby vznikla až po rozhodnutí o úpadku) nepřiznává zákon povahu pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň (viz výčet pohledávek tohoto pořadí v § 168 a 169 IZ), jež se dle § 203 IZ v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, a proto se tato pohledávka, bez ohledu na dobu svého vzniku (a bez přihlášky), uspokojuje v insolvenčním řízení (dle § 165 odst. 1 IZ) jako ostatní nepřednostní pohledávky téhož pořadí.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že stejný režim se uplatní i tam, kde Česká kancelář pojistitelů takovouto pohledávku postoupí třetí osobě, neboť podle § 524 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen OZ) s postoupenou pohledávkou přechází i všechna práva s ní spojená. Stanoví-li čtvrtý odstavec § 24 zákona č. 168/1999 Sb., že pohledávka kanceláře na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b), c), g) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního předpisu (jímž je míněn insolvenční zákon) hledí jako na přihlášenou, nemůže postoupením třetí osobě této své vlastnosti konkrétní pohledávka pozbýt, tedy i při singulární sukcesi je postupník oprávněn pohledávku tohoto druhu uplatnit až poté, kdy ostatním věřitelům marně uplyne lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/ IZ).

Převedeno shora řečené na souzenou věc to znamená, že věřitel nebyl povinen postoupený nárok (plnění poskytnuté postupitelem podle § 24 odst. 2 písm. b/ zákona č. 168/1999 Sb.) přihlásit do 5.6.2013. Shodný názor ostatně Vrchní soud v Praze zaujal již i ve svých předchozích rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 30.4.2009 sp. zn. KSPA 48 INS 2744/2008, 1 VSPH 33/2009-B), když uvedl, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se dle § 24 odst. 4 věty druhé téhož zákona ve znění účinném od 1.1.2008 ve spojení s § 165 odst. 2 IZ považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou (a má dle § 165 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení právo na uspokojení jako ostatní pohledávky podléhající přihlášení) bez ohledu na to, kdy vznikla. To však jedině za předpokladu, že v insolvenčním řízení byla věřitelem uplatněna, popř. že věřitelův požadavek na její úhradu dlužníkem vyšel v řízení jinak najevo, a musí se tak vždy stát způsobem umožňujícím zaujmout kvalifikované stanovisko k pravosti a výši této pohledávky při jejím přezkoumání. Obdobně Vrchní soud v Praze posuzoval i otázku charakteru pohledávky České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v usnesení ze dne 14.7.2010 sp.zn. KSUL 43 INS 287/2008, 1 VSPH 393/2010-P19, v němž zaujal názor, podle něhož se postoupením nemění charakter pohledávky, na kterou se hledí jako na přihlášenou, a postupník může úspěšně takovou pohledávku v insolvenčním řízení uplatnit i poté, kdy ostatním věřitelům marně uplyne lhůta k přihlášení pohledávek.

Vycházeje takto ze své ustálené praxe, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová