1 VSPH 1393/2015-A-17
KSCB 25 INS 32627/2014 1 VSPH 1393/2015-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav Pavlík, nar. 4. prosince 1960, IČO 40741966, bytem Bavorov, Čichtice 71, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 32627/2014-A-12 ze dne 17. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 32627/2014-A-12 ze dne 17. června 2015 se m ě n í jen tak, že výše zálohy činí 20.000,-Kč, jinak se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním doručeným dne 2.12.2014 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Nezajištěné závazky dlužníka činily celkem 660.476,-Kč, zajištěné závazky 558.114,-Kč. Dlužník vlastní nemovitosti zapsané v katastru vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, LV č. 727 pro k.ú. Čichtice, obec Bavorov v ceně asi 300.000,-Kč, dále dlužník vlastnil 1/8 podíl na nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Prachatice, LV č. 1457, k.ú. a obec Volary (dále jen nemovitosti ). Dále dlužník vlastnil jen běžné vybavení domácnosti, jeho příjem-invalidní důchod činil 5.769,-Kč, měl přislíbenu dohodu o provedení práce.

Soud měl za to, že návrhu na povolení oddlužení nebude moci vyhovět, když dlužník neměl žádný započitatelný příjem, ze kterého by byl schopen uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.

Soud odkázal na § 108 IZ a na vyhlášku č. 313/2007 Sb. a uložil dlužníkovi povinnosti zaplatit s ohledem na předpokládané řešení úpadku konkursem shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že záloha je neúměrná a žádal o zrušení napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 2.12.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdil, že má 43 závazků v celkové výši 1.148.590,-Kč, přičemž jeho příjem byl tvořen jen invalidním důchodem ve výši 5.600,-Kč, jiný příjem neprokázal. Dlužník vlastní shora uvedené nemovitosti a běžné vybavení domácnosti.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka (nepatrným) konkursem. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-obvykle nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Proto odvolací soud postupoval podle podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným jen co do výše požadované zálohy, když vzal v úvahu, že dlužník je vlastníkem shora uvedených nemovitostí. Z výtěžku jejich zpeněžení lze náklady insolvenčního řízení zapravit, přičemž částka 20.000,-Kč jeví se býti k prvotní potřebě správce postačující.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková