1 VSPH 1392/2015-B-253
MSPH 79 INS 13739/2014 1 VSPH 1392/2015-B-253

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Rezidence Kavčí Hory, a.s., IČO: 27228207, sídlem Praha 3, Koněvova 2660/141, zast. Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 39, do něhož vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze, o odvolání věřitele Credit Suisse AG, sídlem Curych, Paradenplatz 8, Švýcarská konfederace, zast. Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13736/2014-B-192 ze dne 18. června 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13736/2014-B-192 ze dne 18. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh věřitele č. 6 Credit Suisse AG, aby insolvenční soud odvolal věřitele č. 4 Corfin Capital Partners SE a věřitele č. 8 SKD Průmstav-stavby, a.s. z funkce členů věřitelského výboru.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že věřitel č. 6 Credit Suisse AG se návrhem ze dne 20. 5. 2015 domáhal, aby soud v souladu s § 63 odst. 3 insolvenčního zákona č. 182/2006 (dále též IZ), v platném znění, odvolal z funkce členů věřitelské výboru dlužníka věřitele č. 4 Corfin Capital Partners SE a věřitele č. 8-SKD Průmstav-stavby, a. s. Uvedl, že věiřitelský výbor je tvořen třemi členy a to navrhovatelem a dále věřiteli č. 4 a 8. Tvrdil, že dosavadní působení těchto věřitelů ve věřitelském výboru a nově zjištěné skutečnosti vážně zpochybňují jejich nepodjatost a důvěryhodnost a tím i schopnost hájit společný zájem věřitelů. Nedostatek důvěryhodnosti a nepodjatosti pak vede k porušování povinností členů věřitelského výboru. Konkrétně tvrdil, že: 1/ věřitel č. 4 je propojen s osobami ovládajícími dlužníka

2/ věřitel č. 4 se s dlužníkem podílel na předem dohodnutých transakcích, kterými byla podstatným způsobem snížena hodnota majetkové podstaty dlužníka 3/ v důsledku podjatosti věřitele č. 4 došlo k závažnému porušení jejich povinností jako člena věřitelského výboru 4/ věřitel č. 8 je s ohledem na nově zjištěné skutečnosti a jeho jednání podjatý a nedůvěryhodný 5/ věřitel č. 8 porušuje povinnosti člena věřitelského výboru

Soud I. stupně neshledal návrh na odvolání věřitelů č. 4 a 8 s následujícím vysvětlením důvodným:

K tvrzení o propojení společností obou věřitelů (č. 4 a 8) s osobami ovládajícími dlužníka a tím k jejich podjatosti soud uvedl, že tvrzení o propojení výše uvedených společností se společností dlužníka přes osoby Viléma Dostála či Jany Babůrkové neobstojí s ohledem na to, že oba věřitelé listinami přiloženými ke svým vyjádřením věrohodně osvědčili, že obě výše citované osoby se prokazatelně (viz B-188) zabývají zakládáním, správou a následným prodejem předzaložených ready-made společností, což jejich angažmá v dotčených společnostech vysvětluje a nijak ovšem nezakládá či nepotvrzuje podjatost obou společností ve vztahu k dlužníku či navzájem. Podjatost věřitele č. 4 jako člena věřitelského výboru nemůže odůvodnit ani to, že tento věřitel využívá služeb advokátní kanceláře Mgr. Petry Šimkové, která rovněž v určitých případech poskytuje právní služby, např. skupině NATLAND či skupině APOGEO. V tomto směru odkázal na odůvodnění Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 685/2011-B-949. Z pouhého obecného tvrzení navrhovatele, že osoby z uvedené advokátní kanceláře poskytují právní služby kromě věřitele č. 4 také jiným společnostem, které byly s dlužníkem v obchodních vztazích, nelze bez dalšího uzavřít, že je zde dán důvod pochybovat o nepodjatosti věřitele č. 4 ve vztahu k dlužníkovi. Tvrzení o možných nestandardních postupech dlužníka mj. i ve vztahu ke věřiteli č. 4, uvedená v žalobě (žalobách), které podal správce jak proti věřiteli č. 4, tak i dalším společnostem, dosud nebyla v žádném řízení prokázána. Skutečnost, že Mgr. David Böhm se měl účastnit golfového turnaje, který pořádala společnost NATLAND a že jedním z účastníků měl být i Petr Žižka (údajný vlastník dlužníka), je pak pro prokázání podjatosti irelevantní.

K tvrzení, že věřitel č. 4 se s dlužníkem podílel na předem dohodnutých transakcích, kterými byla podstatným způsobem snížena hodnota majetkové podstaty dlužníka, soud uvedl, že o prokázání těchto tvrzení-byť se mohou ve světle jiných dosavadních zjištění či trestního řízení jevit jako pravděpodobná-bude soud rozhodovat až v rámci incidenčního sporu o žalobě správce proti věřiteli č. 4. Na základě pouhých tvrzení uvedených v žalobě bez provedení dokazování a vyjádření tohoto věřitele tak nelze uzavřít, že je společností nedůvěryhodnou, či z tohoto důvodu podjatou ke společnosti dlužníka. V této souvislosti soud připomněl, že ani navrhovatelem přihlášená pohledávka nebyla dosud v řízení zjištěna. V dalším průběhu řízení tak nelze vyloučit situaci, že i konstantní tvrzení věřitele č. 4 a dlužníka o tom, že pohledávka navrhovatele nevznikla, bude v již zahájených incidenčních sporech prokázáno, čímž by mohla dlužníku vzniknout pohledávka z titulu náhrady škody a to v mnohamilionové výši, která bude uplatnitelná vůči navrhovateli, z níž by mohli věřitelé profitovat. Uzavřel, že tvrzení o poškozování či snižování hodnoty majetkové podstaty jsou v této fázi řízení předčasná.

K tvrzenému závažnému porušování povinností členů věřitelského výboru soud vysvětlil, že z výkonu dohledací činnosti nemá žádné poznatky o tom, že by tito členové věřitelského výboru neplnili nebo závažně porušovali některou ze svých povinností, nebo že by byli k dlužníku zjevně podjatí. Skutečnost, že tito členové výboru podávají jako členové výboru návrhy a posléze o nich hlasují, byť i shodně, je pouze výrazem toho, že důsledně využívají svých práv, která jim umožňuje zákon. Ani z toho, že tito členové výboru prosadili-z jimi uváděných důvodů či přesvědčení-návrh věřitelského výboru na zproštění správce funkce nebo návrh, aby správce podal žalobu na náhradu škody proti navrhovateli, nelze dovodit, že oba tito věřitelé neprosazují ve výboru společný zájem věřitelů. Skutečnost, že navrhovatel s návrhy či hlasováními zbývajících členů věřitelského výboru nesouhlasí, nebo jde o usnesení přijaté v rozporu s jeho zájmem, nezakládá ani neprokazuje závažné porušování povinností těchto členů věřitelského výboru. Kdyby tomu tak bylo, mohli by se tito členové výboru se stejnou argumentací dovolávat odvolání z funkce v případě navrhovatele, který má na otázky jiný názor.

Soud však zmínil porušení povinností věřitele č. 4 jako člena věřitelského výboru v případě dvou hlasování věřitelského výboru dne 7. 4. 2015, a to v případě přijetí usnesení o pokynu správci na ukončení využívání služeb advokáta JUDr. Dušana Dvořáka, který správce zastupuje mj. ve sporu vedeném proti věřiteli č. 4, a následně přijatého usnesení, jímž věřitelský výbor odvolal svůj předchozí souhlas (z 28. 11. 2014) s přijatým usnesením o schválení nákladů za právní poradenství poskytované správci touto advokátní kanceláří. Věřitel č. 4 jako člen výboru o obou těchto návrzích na schůzi hlasoval, aniž by přitom respektoval zákaz hlasování pro střet zájmu věřitele formulovaný v § 53 IZ, který je nutno aplikovat i pro hlasování věřitelů (členů) ve věřitelském výboru. Přestože toto usnesení bylo bez ohledu na výše uvedené prosazeno při rovnosti hlasů zbývajících hlasujících členů rozhodujícím hlasem předsedy věřitelského výboru, nemůže být v souladu se zásadou uvedenou v § 5 písm. a) IZ, podle níž musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Právě zjevné zneužití hlasování věřitelského výboru k prosazení pokynu správci (na zrušení využívání služeb advokátní kanceláře, která se znalosti problematiky a všech souvislostí podala k soudu řadu několik incidenčních žalob, které se mj. týkají vztahů mezi věřitelem č. 4 a dlužníkem a mohou zejména zpochybnit vznik zajištění jeho pohledávky, lze důvodně vnímat jako nedovolené zvýhodňování věřitele č. 4, a to prostřednictvím jeho hlasování ve výboru. Je nepochybné, že možné prokázání tvrzení uvedených v žalobě podané právě touto konkrétní advokátní kanceláří, s jejichž obsahem se před hlasováním věřitel č. 4 seznámil, není v jeho zájmu. Přijetí usnesení o pokynu správci ke zrušení služeb informované kanceláře pak nemůže být ani v zájmu nezajištěného věřitele č. 8, neboť v případě úspěchu této žaloby správce by byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v podstatně vyšší míře, a proto i hlasování pro přijetí tohoto usnesení ze strany věřitele č. 8 je jen těžko obhajitelné. Nicméně dle soudu porušení povinnosti věřitele č. 4 v případě zákazu hlasování ve vlastní věci při výše uvedených hlasováních nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňovalo jeho odvolání z funkce.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel č. 6. Namítal odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a tvrdil, že Vilém Dostál podepsal jménem věřitele č. 4 smlouvu o úvěru ve výši 175 mil. Kč uzavřenou s dlužníkem, z čehož dovozoval, že Vilém Dostál nebyl jen formálně jmenovaným členem představenstva a tvrdil propojení věřitelů č. 4 a č. 8 se subjekty ovládajícími dlužníka. Poukázal na propojení věřitele č. 4 prostřednictvím advokátní kanceláře Šimková & partneři, propojení věřitelů č. 4 a č. 8 s osobami ovládajícími dlužníka prostřednictvím Viléma Dostála a působení věřitele č. 4 v pochybných předinsolvenčních transakcích se skupinou NATLAND, které snížily hodnotu majetkové podstaty dlužníka. Měl za to, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 3 VSOL 685/2011 ze dne 29.3.2012 na daný případ nedopadalo, protože existovaly nejméně dva další faktory odůvodňující pochybnosti o nepodjatosti věřitele č. 4. Namítal, že postačí důvodná pochybnost o nepodjatosti a není třeba rozhodnutí soudu, protože to by se již jednalo o prokázanou skutečnost. Dále odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 26.6.2015 sp.zn. Pl. ÚS 28/13.

Poukázal rovněž na změnu postoje věřitele č. 8 k otázce způsobu řešení úpadku, kdy po převzetí kontroly ze strany nového majitele dospěl věřitel č. 8 k názoru, že lepším způsobem řešení úpadku dlužníka bude reorganizace. Dále namítal, že věřitel č. 8 podpořil podání žaloby na náhradu údajné škody ve výši asi 90 mil. Kč, ačkoli mu v té době nebyl znám právní základ takového nároku a věděl, že nárok by zřejmě musel být uplatněn u švýcarských soudů, což by podstatně zatížilo majetkovou podstatu. Věřitel č. 8 podpořil podání návrhu na odvolání správce z funkce a na vydání nařízení soudu v rámci dohlédací činnosti, aby správce přestal spolupracovat s Dušanem Dvořákem, ačkoli Dušan Dvořák a správce podali několik žalob proti subjektům propojeným s dlužníkem, díky kterým se hodnota majetkové podstaty může potenciálně zvýšit o několik milionů Kč. Všechna výše uvedená usnesení proto byla v rozporu se zájmy věřitele č. 8 a nezajištěných věřitelů a neměla jiné vysvětlení než propojení věřitele č. 8 s osobami ovládajícími dlužníka. Vysvětlení věřitele č. 8 ze dne 16.10.2014 měl za vágní. Dovozoval, že věřitel č. 4 se chtěl zbavit správce, který zpochybnil jeho pohledávku žalobou ze dne 12.3.2015 a který dne 5.6.2015 podal žaloby i proti dalším subjektům propojeným s dlužníkem a věřitelem č. 4. Soudu I. stupně vytýkal, že porušení povinností věřitelů č. 4 a č. 8 posoudil odděleně, nikoli ve vzájemném kontextu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a věřitele č. 4 a č. 8 odvolal z funkce věřitelského výboru, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Městské státní zastupitelství k podanému odvolání v přípise ze dne 20.7.2015 uvedlo, že soud I. stupně se argumentací věřitele č. 6 velmi zevrubně zabýval. Vilém Dostál se zabýval zakládáním a správou ready-made společností, což jeho účast ve společnostech vysvětlovalo, ovšem nijak nezakládalo či nepotvrzovalo podjatost věřitelů. Z pouhého nekonkretizovaného tvrzení o poskytování právních služeb věřiteli č. 4 a dalším společnostem, které byly s dlužníkem ve vztazích, nebylo lze bez dalšího uzavřít, že byl dán vážný důvod pochybovat o nepodjatosti věřitele č. 4 ve vztahu k dlužníkovi. Tvrzení o nestandardních postupech dlužníka i ve vztahu k věřiteli č. 4 nebyla prokázána. Změna postoje věřitele č. 8 byla v napadeném usnesení řešena a nelze upřít právo na změnu názoru. Proto navrhovalo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Věřitel č. 9 C&E.A. EUROPEAN CONSULTING LIMITED v podání ze dne 21.7.2015 k odvolání věřitele č. 6 uvedl, že Vilém Dostál toliko zakládal společnosti a že tvrzení o propojení mezi věřitelem č. 8 a dlužníkem či věřitelem č. 4 nebylo prokázáno, že věřitel č. 8 uvedl, že na vývoj jeho názoru měly vliv skutečností týkající se rizika směřování insolvenčního řízení ve prospěch věřitele č. 8 na úkor ostatních věřitelů z důvodu rizika podjatosti insolvenčního správce, resp. jeho právního zástupce. Usnesením podporujícím podání žaloby ze dne 28.1.2015 věřitelský výbor vyslovil souhlas s přiznáním dispozičních oprávnění dlužníku k majetkové podstatě v rozsahu podání žaloby na náhradu škody ve výši 90 mil. Kč, přičemž dlužník na věřitelském výboru dne 28.1.2015 avizoval zájem podat prvotně jen pilotní žalobu na částku 100.000,-Kč za účelem eliminace značných nákladů v případě neúspěchu. Tvrzení věřitele č. 6, že by žaloba značně zatížila majetkovou podstatu a že toto usnesení bylo učiněno v neprospěch nezajištěných věřitelů se jeví jako nepravdivé. Namítal, že riziko podjatosti insolvenčního správce ve prospěch věřitele č. 6 bylo zohledněno Městským soudem v Praze usnesením ze dne 11.6.2015 (B-185), kterým ustanovil odděleného insolvenčního správce.

Dále tvrdil, že změna právního zastoupení insolvenčního správce měla mít za následek vyloučení rizika podjatosti JUDr. Dvořáka ve prospěch věřitele č. 6, žaloba proti věřiteli č. 4 byla podána a v dalších úkonech mohl pokračovat nový právní zástupce insolvenčního správce a že zájem na vyloučení rizika podjatosti JUDr. Dvořáka ve prospěch věřitele č. 6 byl účelově vykládán jako zájem na podpoře věřitele č. 4. Proto logicky věřitel č. 6 nehlasoval a je odůvodnitelné hlasování věřitele č. 8 a č. 4, když ignorování rizika podjatosti právního zástupce insolvenčního správce a insolvenčního správce ve prospěch věřitele č. 6 by mohlo být považováno za zanedbání povinností člena věřitelského výboru. Věřitelem č. 6 namítané skutečnosti by neměly mít vliv na složení věřitelského výboru, neboť věřitel č. 8 již není členem věřitelského výboru, když členství přešlo v souladu s § 63 odst. 2 IZ na věřitele C&E.A. EUROPEAN CONSULTING LIMITED, a že vůči tomuto věřiteli nebyly namítány žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na odvolání.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 58 odst. 1 IZ věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.

Podle § 59 odst. 2 IZ členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníky dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.

Podle § 63 odst. 1 IZ funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru zaniká jeho odvoláním z funkce, odstoupením z funkce nebo ukončením jeho účasti v insolvenčním řízení.

Jestliže účast věřitele v insolvenčním řízení skončí postupem podle § 18, přechází na nabyvatele jeho pohledávky i členství tohoto věřitele ve věřitelském výboru; to neplatí, nabylo-li tímto způsobem pohledávku dosavadního věřitele více osob (odst. 2).

Z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu (odst. 3).

Z obsahu podaného odvolání plyne, že hlavním důvodem pro podání odvolání bylo tvrzení o roli Viléma Dostála, o propojení věřitelů č. 4 a č. 8 a to i prostřednictvím advokátní kanceláře Šimková & partneři, dále změna názoru věřitele č. 8 ohledně způsobu řešení úpadku dlužníka a rozhodování ohledně podání žaloby na náhradu škody ve výši 90 mil. Kč, proti věřiteli č. 6 a incidenční žaloby ze strany správce proti věřiteli č. 4.

Odvolací soud konstatuje, že usnesením ze dne 2.7.2015 (P8-8) soud I. stupně vyhověl podle § 18 odst. 1 IZ návrhu věřitele č. 8, aby do insolvenčního řízení vstoupil na jeho místo nový věřitel č. 9 C&E.A. EUROPEAN CONSULTING LIMITED. Tím přešlo podle § 63 odst. 2 členství ve věřitelském výboru na věřitele C&E.A. EUROPEAN CONSULTING LIMITED a tvrzení obsažená v návrhu věřitele č. 6 ze dne 20.5.2015 ohledně výkonu členství věřitele č. 8 ve věřitelském výboru pozbyla relevanci.

Pokud jde o osobu Viléma Dostála a Jany Babůrkové, nebylo prokázáno, že by tyto osoby ovlivňovaly činnost věřitele č. 4 jako člena věřitelského výboru, tato tvrzení tedy zůstala jen v rovině spekulací, když takový vliv těchto osob, který by mohl narušit řádný výkon činnosti věřitele č. 4 jako člena věřitelského výboru, nebyl doložen. Podobně ani využívání právních služeb advokátní kanceláře Mgr. Šimkové není v souzené věci způsobilým důvodem, pro který by bylo lze pochybovat o nepodjatosti člena věřitelského výboru, když není zákonem zakázáno ani omezeno využívat právní pomoci advokáta, který z logiky věci může zastupovat i jiné osoby. I kdyby bylo prokázáno, že Mgr. Šimková skutečně zastupovala osoby, které měly ovládat dlužníka, nelze ani na základě takového potencionálního zjištění dovodit, že by to mělo mít bezprostřední vliv na činnost věřitele č. 4 jako člena věřitelského výboru. Pokud šlo o vztahy mezi dlužníkem a věřitelem č. 4, jsou předmětem žaloby podané dne 17.3.2015 a tvrzení ohledně možné (ne)pojatosti věřitele č. 4 tak zůstávají zatím v rovině spekulací, a míra zjištěných skutečností prozatím nemůže vést k závěru o možné pochybnosti o nepodjatosti věřitele č. 4, a proto se i tvrzení o poškozování majetkové podstaty dlužníka prozatím jeví jako předčasná.

Odvolací soud má za to, že soud I. stupně se v napadeném usnesení, jež v podstatné části citováno shora a na něž lze i odkázat, fundovaně a přesvědčivě vypořádal se všemi vznášenými výhradami, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková