1 VSPH 1391/2016-A-38
KSPH 70 INS 19064/2015 1 VSPH 1391/2016-A-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav Uher, nar. 22. listopadu 1975, bytem Hýskov, K Nádržce 124, zast. Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Baškirská 1404/1, zahájeném k návrhu navrhovatelky: Markéta Uhrová, nar. 23. srpna 1977, bytem Zdice, Černín 71, zast. Mgr. Janou Taschnerovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Petržílkova 2707/38, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 19064/2015-A-23 ze dne 21. března 2016,

takto:

I. Odvolací řízení o odvolání navrhovatelky proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 19064/2015-A-23 ze dne 21. března 2016 se z a s t a v u j e. II. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 19064/2015-A-23 ze dne 21. března 2016 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e. III. Insolvenční navrhovatelka Markéta Uhrová je povinna uhradit dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.114,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh navrhovatelky Markéty Uhrové na zjištění úpadku dlužníka, v bodě II. výroku uložil navrhovatelce povinnost uhradit dlužníku náklady právního zastoupení ve výši 16.456,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci usnesení a v bodě III. výroku navrhovatelce vrátil složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem doručeným dne 23.7.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení. Navrhovatelka uvedla, že měla za dlužníkem vykonatelnou pohledávku na základě elektronického platebního isir.justi ce.cz rozkazu Okresního soudu v Berouně č.j. EPR 40537/2014-7 ze dne 21.2.2014 ve výši jistiny 13.927,-Kč plus náklady řízení ve výši 6.680,-Kč v souvislosti s rozvodem manželství. Jako další věřitele uvedla JS TRANS logistic, s.r.o. a Českou spořitelnu, a.s.

Na jednání soudu dlužník uvedl, že má závazky jen vůči navrhovatelce a JS TRANS logistic, s.r.o., s Českou spořitelnou, a.s. má dohodu o splácení, kterou dodržuje. Tvrdil, že jeho majetek přesahuje výši jeho závazků, s příjmem ve výši 11.200,-Kč plus cestovní náklady je schopen uhradit zbývající závazky navrhovatelky i dalšího přihlášeného věřitele. Navrhovatelka namítala existenci další pohledávky z titulu dlužného výživného ve výši asi 17.000,-Kč. Dlužník existenci dlužného výživného popřel.

Navrhovatelka v podání ze dne 22.1.2016 doplnila, že dlužník zčásti uhradil závazek z titulu platebního rozkazu, dosud dluží 8.099,-Kč, od ledna 2014 dlužník na výživném dlužil 15.700,-Kč, a dále evidovala za dlužníkem pohledávku ve výši 332.147,40 Kč z titulu Smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru TREND PEVNÁ SAZBA a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 51-1017955430/8060, který dlužník na základě Dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 23.4.2010 převzal a z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 5695/2016-5 plyne, že od května 2015 tento závazek nehradil, ačkoli s ohledem na neúčinnost dohody manželů o zúžení společného jmění navrhovatelce za dlužníkem vznikl regresní nárok.

Věřitel JS TRANS logistic, s.r.o. v podání ze dne 24.7.2015 ve spojení s podáním ze dne 27.1.2016 uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 481.438,-Kč na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 15.10.2013.

Dlužník v podání ze dne 3.2.2016 navrhoval zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky, když pohledávka z titulu elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Berouně č.j. EPR 40537/2014-7 ze dne 21.2.2014 byla dne 3.2.2016 uhrazena a pohledávka dalšího věřitele je splácena v rámci exekučního řízení .

Soud zjistil, že na pohledávku věřitele JS TRANS logistic, s.r.o. z titulu rozhodnutí Okresního soudu v Berouně č.j. 2 T 2/2013-475 ze dne 15.10.2013, kterým bylo dlužníku uloženo uhradit pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 481.438,-Kč, dlužník uhradil 34.449,64 Kč.

Z exekučního příkazu Exekutorského úřadu v Berouně č.j. 015 EX 2245/2014-9 ze dne 29.4.2014, kterým byla nařízena exekuce prodejem nemovitých věcí dlužníka na základě rozhodnutí Okresního soudu v Berouně č.j. 2 T 2/2013-475 ze dne 15.10.2013 a z usnesení č.j. 015 Ex 2245/14-45 ze dne 19.9.2014, plyne, že cena nemovitostí dlužníka činila 2.586.241,70 Kč. Dlužník je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 530, obec a k.ú. Hýskov, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun.

Z dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 23.4.2010 plyne, že dlužník převzal v plném rozsahu závazek z hypotečního úvěru České spořitelny, a.s. ve výši 2,100.000,-Kč, z půjčky SIRIUS Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. ve výši 400.000,-Kč a převzal nemovitosti zapsané na LV č. 530, k.ú. Hýskov.

Na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Berouně č.j. EPR 5965/2016-5 ze dne 15.1.2016 byla navrhovatelka povinna uhradit Stavební spořitelně České spořitelny, a.s. částku 332.147,40 Kč pro neplnění podmínek daných ve smlouvě o poskytnutí překlenovacího úvěru č. 51-1017955430/8060 ze dne 21.4.2009.

Usnesením Policie ČR č.j. KRPS-95-493-84/TČ-2015-010216HK ze dne 4.6.2015 byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy, podle kterého dlužník nehradil výživné v době od ledna 2014 do ledna 2015, když nehradil výživné v době nepřevyšující čtyři měsíce, tudíž nepřekročil dobu stanovenou trestním zákoníkem v § 196 odst. 1.

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o neexistenci aktivní legitimace navrhovatelky k podání insolvenčního návrhu, když zbývající část pohledávky ve výši 8.099,-Kč byla k 3.2.2016 uhrazena. Ohledně tvrzené pohledávky z titulu dlužného výživného soud poukázal na rozporná tvrzení navrhovatelky, když z policejního vyšetřování vyplynulo, že dlužník neuhradil výživné v době nepřesahující čtyři měsíce (duben až květen 2015), do 31.3.2015 nebylo uhrazeno celkem 3.000,-Kč a ohledně dalších důkazů by bylo třeba provést dokazování, které jde nad rámec insolvenčního řízení.

Úvěrová smlouva ze dne 21.4.2009 byla uzavřena navrhovatelkou a dlužníkem společně, přičemž k úhradě částky 332.147,40 Kč na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Berouně č.j. EPR 5695/2016-5 ze dne 15.1.2016 byla zavázána navrhovatelka a na této skutečnosti nemění nic ani dohoda o vypořádání společného jmění ze dne 23.4.2010, protože závazek na základě tohoto rozhodnutí vznikl navrhovatelce.

Soud dále odkázal na cenu nemovitostí dlužníka určenou znalcem za účelem prodeje nemovitostí podle exekučního příkazu č.j. 015 EX 2245/2014-9 ze dne 29.4.2014 a na možnost uspokojení věřitelů dlužníka.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání do bodů I. a II. výroku. Namítala, že soud neprovedl žádný z účastníky řízení nabídnutých listinných důkazů, jejichž provedení se ve smyslu § 86 IZ jevilo k osvědčení úpadku dlužníka potřebným, nevysvětlil, které skutečnosti měl za sporné a proč, jaké důkazy by musely být provedeny, a že soud jen konstatoval neexistenci pohledávky z titulu dlužného výživného a odkázal na sporné řízení.

Navrhovatelka uvedla, že v době podání insolvenčního návrhu měla za dlužníkem neuhrazenou pohledávku ve výši 20.607,-Kč přiznanou elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Berouně č.j. EPR 40537/2014-7 ze dne 21.2.2014 a pohledávku z titulu dlužného výživného ve výši 15.700,-Kč stanoveného Okresním soudem v Berouně ve výši 3.000,-Kč.

Namítala, že vůči České spořitelně, a.s. měl dlužník závazek ve výši 1.987.579,98 Kč, který byl zesplatněn, a odkázala na výzvu České spořitelny, a.s. ze dne 9.4.2016.

Navrhovatelka dovozovala, že uspokojení pohledávky dlužníkem až po podání insolvenčního návrhu nemění nic na důvodnosti podání insolvenčního návrhu.

Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Dlužník k odvolání navrhovatelky ve vyjádření ze dne 20.5.2016 uvedl, že v průběhu řízení zcela uhradil pohledávku navrhovatelky, že navrhovatelka sice v průběhu řízení návrh rozšířila o další dvě pohledávky, ke kterým však nepřipojila přihlášky, že se jednalo o pouhá tvrzení navrhovatelky, která nebyla prokázána listinnými důkazy a že v odvolání přesně neoznačila rozsudek Okresního soudu v Berouně ve věci výživného. Ohledně tvrzené regresní pohledávky navrhovatelka doložila jen elektronický platební rozkaz vůči navrhovatelce. Věřiteli Česká spořitelna, a.s. svědčilo zástavní právo k nemovitosti. Dlužník odkázal na účel insolvenčního řízení, které neslouží k prosazování individuálních nároků věřitelů a že navrhovatelka měla svůj nárok vymáhat exekučně. Dlužník vlastní nemovitost v ceně několika milionů korun a hodnota majetku dlužníka proto převyšovala pohledávku navrhovatelky, kterou původně odůvodnila svůj návrh.

Podáním ze dne 10.10.2016 vzala insolvenční navrhovatelka odvolání proti napadenému usnesení zčásti zpět. Uvedla, že podle sdělení věřitele JS Trans Logistic, s.r.o. byla pohledávka za dlužníkem uhrazena, v případě České spořitelny, a.s. se dlužník zavázal k úhradě dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. 0327022199 do konce října 2016. Pohledávka ve výši 20.607,-Kč přiznaná elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 21.2.2014 č.j. EPR 40537/2014-7 byla dlužníkem uhrazena po zahájení insolvenčního řízení. Úhradami shora uvedených závazků zbyl jediný závazek z titulu dlužného výživného ve výši 15.700,-Kč. Insolvenční navrhovatelka měla za to, že insolvenční návrh byl podán důvodně, když v době podání návrhu měla za dlužníkem splatné neuhrazené pohledávky, a proto trvala na odvolání proti bodu II. výroku napadeného usnesení. Insolvenční návrh měla za důvodně podaný, avšak s ohledem na jednání dlužníka po podání odvolání pozbylo podané odvolání smyslu. Proto navrhovala, aby odvolací soud změnil bod II. výroku napadeného usnesení a aby odvolací soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení navrhovatelce před soudy obou stupňů.

Ohledně bodu I. výroku napadeného usnesení postupoval odvolací soud podle § 207 odst. 2 o.s.ř. a odvolací řízení zastavil.

Pokud jde o bod II. výroku napadeného usnesení, ohledně kterého odvolání nebylo vzato zpět, má odvolací soud za to, že odvolání není důvodné za situace, kdy insolvenční návrh nebyl podán důvodně.

Insolvenční navrhovatelka měla vzít při podání insolvenčního návrhu v úvahu, že dlužník vlastní nemovitosti v obci a k.ú. Hýskov na LV č. 530-parcelu st.p.č. 111 a stavbu čp. 124 na parc.č. 24/2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, přičemž hodnota těchto nemovitostí převyšovala zcela jistě pohledávku insolvenční navrhovatelky uplatněnou v insolvenčním návrhu ve výši 13.927,-Kč a 6.680,-Kč.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že byť dlužník uhradil závazky věřitelům až po zahájení insolvenčního řízení, insolvenční návrh s ohledem na majetek ve vlastnictví dlužníka nebyl podán důvodně, přičemž s ohledem na to, že navrhovatelka byla stranou smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, musela vědět, že dlužník je vlastníkem nemovitostí v k.ú. Hýskova a musela být obeznámena i s cenou těchto nemovitostí, třeba i jen orientační. Navrhovatelka, která byla rovněž smluvní stranou smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 2,1 mil. Kč, proto musela znát cenu nemovitostí minimálně laickým odhadem a musela si být vědoma, že její vlastní pohledávky by byly uspokojitelné prodejem těchto nemovitostí stejně jako pohledávky ostatních tvrzených věřitelů. Odvolací soud dále odkazuje na ustálenou judikaturu, podle které při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2013, sp. zn. 29 NSCR 113/2013 [R 45/2014]).

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě II. výroku potvrdil s ohledem na to, že insolvenční navrhovatelka byla procesně neúspěšná (insolvenční návrh byl zamítnut), a procesně úspěšný dlužník měl proto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve spojení s § 7 advokátního tarifu (odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč) a náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (300,-Kč), plus 21 % DPH, celkem 4.114,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. října 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková