1 VSPH 139/2015-B-17
KSHK 42 INS 17311/2014 1 VSPH 139/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec Králové, PSČ 500 02, Dukelská třída 1/1, IČO 10471316, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání věřitele Česká republika-Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, sídlem Hradec Králové, Horova 17, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KHK 42 INS 17311/2014-B-9 ze dne 31. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSHK 42 INS 17311/2014-B-9 ze dne 31. prosince 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníka Zdeňka anonymizovano , v bodu II. výroku mu uložil povinnost po dobu následujících pěti let, nejdéle do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platit prostřednictvím insolvenčního správce měsíčně věřitelům konkrétně určené procentní částky. Povinnost zaplatit první splátku byla stanovena k 25. 1. 2015 (bod III. výroku), soud přikázal plátci příjmů dlužníka provádět z měsíční mzdy či jiného postižitelného příjmu dlužníka srážky ze mzdy v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod IV. výroku), přikázal Jakubu anonymizovano vyplácet dar 2.000 Kč měsíčně k rukám insolvenčního správce na účet majetkové podstaty (bod V. výroku), přiznal insolvenčnímu správci Mgr. Tomáši Linhovi odměnu a náhradu hotových výdajů (bod VI. výroku), a uložil mu související povinnosti (body VII. až IX. výroku), stanovil dlužníkovi předložit vždy k 31. prosinci a 30. červnu přehled svých příjmů za uplynulých 6 měsíců (bod X. výroku) a věřitelům uložil sdělit insolvenčnímu správci bankovní spojení (bod XI. výroku).

Soud odůvodnil schválení oddlužení tím, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Na schůzi věřitelů se dostavil věřitel Finanční úřad pro Královéhradecký kraj a uvedl, že jeho pohledávky pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníka a nesouhlasí s řešením úpadku oddlužením.

Soud odkázal na § 389 a § 5 insolvenčního zákona a dovodil, že zpeněžením zajištěného majetku budou uspokojeni pouze zajištění věřitelé a dlužník nemá další majetek. Lze proto předpokládat, že by příjmy dosažené v rámci konkursu nepostačovaly ani k úplné úhradě nároků insolvenčního správce a dalších nákladů konkursu, tudíž nezajištění věřitelé by s největší pravděpodobností nebyli uspokojeni vůbec (tj. ani pohledávka Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj evidovaná pod P6 a zjištěná v celém rozsahu jako nezajištěná). Dlužník však doložil příjem jednak ze zaměstnání, jednak poskytovaný třetí osobou a při zachování těchto příjmů dlužníka by při řešení úpadku dlužníka oddlužením ve formě splátkového kalendáře uspokojení věřitelů činilo 33,45 %. Při oddlužení formou splátkového kalendáře jsou pak zajištění věřitelé uspokojeni z výtěžku zpeněžení zajištění. Soud zvážil námitky věřitele, avšak dospěl k závěru, že neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka odporuje zásadám insolvenčního řízení-požadavku na co nejvyšší a nejrychlejší uspokojení věřitelů, když by v režimu konkursu k uspokojení nezajištěných věřitelů ani zčásti nedošlo a po zrušení konkursu by byl dlužník oprávněn opětovně navrhnout řešení svého úpadku oddlužením, čemuž by již případný nesouhlas věřitele s pohledávkou z dlužníkova podnikání zabránit nedokázal. Prohlášení konkursu by v posuzovaném případě znamenalo toliko oddálení skutečného řešení úpadkové situace dlužníka. Soud proto schválil oddlužení formou plnění splátkového kalendáře a dále odůvodnil i další body výroku navazující věcně na zvolený způsob oddlužení.

Věřitel Česká republika-Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, sídlem Hradec Králové, Horova 17 (dále jen věřitel č. 6) napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že své nesouhlasné stanovisko k oddlužení vyjádřil v podání doručeném soudu dne 27. 8. 2014 a při hlasování na schůzi věřitelů konané dne 18. 9. 2014 po přezkumném jednání. Dlužníkovy daňové nedoplatky 310.320 Kč jsou dluhy z podnikání, proto s ohledem na § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona nelze řešit úpadek oddlužením (§ 389 odst. 2 zákona nelze v dané věci aplikovat s ohledem na nesouhlas odvolatele, přičemž se nejedná o bagatelní dluh).

Dlužník se k odvolání vyjádřil a uvedl, že jeho závazky 310.320 Kč vůči věřiteli č. 6 jsou penále za prodlení s placením daní v letech 1993 až 1996. Odvolatel měl svou pohledávku z nedoplatku daní zajištěnou, ale záměrně své zajištění nerealizoval, aby docílil vzniku takto vysoké pohledávky. Prohlášení konkursu by bylo kontraproduktivní, neboť dlužník by dle § 389 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona podal nový návrh na povolení oddlužení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele č. 6 důvodným.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně-věřitel č. 6 přihlásil též nezajištěnou pohledávku v celkové výši 310.320 Kč a na schůzi věřitelů dne 18. 9. 2014 vyjádřil nesouhlas se schválením oddlužení s tím, že dlužník má vůči němu dluh 310.320 Kč z podnikání. Odvolací soud konstatuje, že pohledávku 310.320 Kč insolvenční správce ani žádný z ostatních věřitelů při přezkumném jednání dne 18. 9. 2014 nepopřeli, tudíž byla ve smyslu § 201 odst. 1 písm. a) zjištěna. Z tohoto důvodu nemá v tomto insolvenčním řízení právní význam tvrzení dlužníka zpochybňující její výši.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odst. 2 Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

V dané věci nesouhlasil věřitel č. 6, o jehož pohledávku vzniklou z podnikání dlužníka se jednalo (a to včas před konáním schůze a na schůzi věřitelů), aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením (předmětnou pohledávku nelze považovat za bagatelní, není proto namístě úvaha, že by nesouhlas věřitele s oddlužením byl v rozporu s dobrými mravy). Naplnila se proto podmínka ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona a contrario-v tomto případě dluh z podnikání dlužníka, fyzické osoby, brání řešení úpadku oddlužením.

Odvolací soud dodává, že platná právní úprava neumožňuje soudu přezkoumávat důvody, pro něž věřitelé dlužníka nesouhlasí s jeho oddlužením. Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce ze strany insolvenčního soudu. Na věci tak nemůže nic změnit eventuální úvaha, že jednáním věřitele nesouhlasícího s oddlužením budou poškozeni všichni věřitelé. Odvolací soud podotýká, že stejným způsobem již rozhodl odvolací soud v usnesení č. j. KSPH 60 INS 27272/2014, 4 VSPH 826/2015-B-17 z 12. 5. 2015.

Ustanovení § 389 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona umožňuje ignorovat nesouhlas věřitele s oddlužením v případě dluhu fyzické osoby z podnikání až v insolvenčním řízení následujícím po insolvenčním řízení, ve kterém byl zrušen konkurs z důvodu, že majetek dlužníka byl zcela nepostačující pro uspokojení nebo ke zrušení konkursu došlo po splnění rozvrhového usnesení, přičemž pohledávka věřitele zůstala neuspokojena. Byť z hlediska logiky se lze ztotožnit s úvahou soudu prvního stupně, že právní úprava obsažená v odst. 2 písm. b) uvedeného ustanovení, jež trvá na existenci onoho druhého insolvenčního řízení, není nejvhodnější z hlediska rychlosti a naplnění cílů a zásad insolvenčního řízení, zákonodárce vyjádřil jasně svou vůli a podle názoru odvolacího soudu by se jednalo ze strany moci soudní o porušení hranice oddělující moc zákonodárnou od moci soudní, pokud by soudy tuto právní úpravu ignorovaly.

Vzhledem k uvedeným závěrům je proto namístě oddlužení nechválit a prohlásit konkurs. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k postupu dle § 405 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 14. srpna 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná