1 VSPH 139/2013-A-11
KSCB 26 INS 31741/2012 1 VSPH 139/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Edity anonymizovano , anonymizovano , A.Křížka 145, 389 01 Vodňany, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2013, č.j. KSCB 26 INS 31741/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. ledna 2013, č.j. KSCB 26 INS 31741/2012-A-6, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Editě anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhající se vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dlužnice podala návrh na zahájení insolvenčního řízení a povolení oddlužení. Z obsahu návrhu a předložených příloh plyne, že dlužnice nemá majetek, dosahuje pouze čistého měsíčního příjmu z rodičovského příspěvku ve výši 5.000,-Kč a má přislíbený měsíční příjem ve výši 3.200,-Kč poskytovaný za účelem plnění splátkového kalendáře. Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty. Vzal přitom v úvahu skutečnost, že způsob řešení úpadku dlužnice bude spíše konkurs s ohledem na skutečnost, že dlužnice nedosahuje takové výše příjmů, aby mohla splnit zákonnou podmínku minimálního uspokojení 30 % pohledávek věřitelů, a je přitom třeba počítat s úhradou odměny insolvenčního správce, která bude v tomto případě činit alespoň 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a s uložením zálohy na náklady insolvenčního řízení nesouhlasila. Zejména namítala, že je schopna uhradit z doloženého příjmu alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši celkem 339.779,-Kč, pokud nebudou brány v úvahu ty pohledávky, které věřitelé přihlásili též v insolvenčním řízení jejího manžela Josefa Kadlece (GE Money Bank, a.s., ČSOB Leasing, a.s. a ČSOB, a.s.), u nichž dlužnice vystupuje jako směnečný rukojmí, a které budou v rámci insolvenčního řízení manžela dlužnice jako hlavního dlužníka uhrazeny z prodeje nemovitostí. Dlužnice též poukazovala na to, že se soud I. stupně nezabýval možností neuložit dlužnici zálohu vůbec, neboť nevzal v úvahu možnost řešení jejího úpadku oddlužením. Proto navrhovala odvolacímu soudu, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele (a to v případě, že návrh podává věřitel, i v případě, kdy jej podal sám dlužník) uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 5.000,-Kč měsíčně, má 2 věřitele se závazky ve výši 339.779,-Kč a dále závazky z ručitelského směnečného prohlášení vůči věřitelům GE Money Bank, a.s., ČSOB Leasing, a.s. a ČSOB, a.s. ve výši 1.625.293,-Kč, 1.763.024,-Kč a 615.558,-Kč. Celková výše závazků dlužnice tak činí 4.035.875,-Kč. Dále odvolací soud zjistil, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 26 INS 22287/2012 je projednáván úpadek manžela dlužnice Josefa Kadlece. V tomto řízení jsou přihlášeni věřitelé s pohledávkami ve výši celkem 11.307.494,-Kč, v majetkové podstatě dlužníka jsou sepsány nemovitosti ve Vodňanech a v Sedleci.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V projednávaném případě je zřejmé, že dlužnice zatím nedoložila takovou výši příjmů, která by osvědčovala její schopnost uhradit jejím nezajištěným věřitelům alespoň 30% výše jejich přihlášených pohledávek. Lze přitom souhlasit s názorem soudu I. stupně, že do doby, než bude z insolvenčního řízení vedeného vůči manželu dlužnice zřejmé, zda a v jakém rozsahu se podaří uhradit pohledávky věřitelů, kteří je přihlásili v obou insolvenčních řízeních, zpeněžením majetku dlužníka, musí soud při výpočtu částky, kterou je dlužnice povinna v rámci oddlužení uspokojit dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona, k těmto pohledávkám v celém rozsahu přihlížet. Proto při porovnání nynější výše závazků dlužnice (4.035.875,-Kč) a jejího měsíčního příjmu určeného pro plnění splátkového kalendáře (3.200,-Kč), se jeví závěr soudu o tom, že jako způsob řešení úpadku dlužnice přichází v úvahu toliko konkurs, jako správný.

Soud I. stupně určil výši zálohy s ohledem na očekávaný způsob řešení úpadku dlužnice konkursem a vzhledem ke skutečnosti, že neočekává zpeněžování majetku dlužnice (tudíž by celková výše nákladů insolvenčního správce nemusela dosáhnout částky 45.000,-Kč), na částku 5.000,-Kč. Takto stanovená výše zálohy je dle názoru odvolacího soudu zcela akceptovatelná i za situace, kdy by jako způsob řešení úpadku dlužnice bylo zvoleno oddlužení. Insolvenční správce má totiž právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Proto souhlasí odvolací soud s názorem soudu I. stupně, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zapotřebí.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přiměřeně stanovil i její výši, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, když výši uložené zálohy shledal jako odůvodněnou shora zjištěnými okolnostmi případu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová