1 VSPH 1388/2014-A-15
KSCB 25 INS 12170/2014 1 VSPH 1388/2014-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: a) David Urbánek, nar. 6. března 1979, b) Jana Urbánková, nar. 5. září 1972, oba bytem České Budějovice, V. Volfa 1317/9, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 12170/2014-A-9 ze dne 18. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 12170/2014-A-9 ze dne 18. června 2014 se mění jen tak, že výše zálohy činí 10.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníkům povinnost hradit zálohu ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., podle které v případě řešení úpadku konkursem bude odměna insolvenčního správce činit minimálně 45.000,-Kč. Soud dlužníky, kteří podali insolvenční návrh společně s návrhem na povolení oddlužení, vyzval usnesením ze dne 2.5.2014 (A-5) k doplnění návrhu o potřebné listiny, avšak dlužníci předložili jen nečitelné kopie výplatních pásek a oddacího listu. Soud dlužníky opět vyzval přípisem ze dne 21.5.2014. Soud měl za to, že v řízení o návrhu na povolení oddlužení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, a proto, při předpokladu řešení úpadku dlužníků konkursem, jim uložil povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. Namítali, že soud v napadeném usnesení neuvedl, zda splňují podmínky pro povolení oddlužení či zda existuje důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tvrdili, že žádali o kompletní opisy výplatních pásek, protože i v originále byly téměř nečitelné, a že při společném příjmu ve výši 27.000,-Kč budou schopni uhradit 100 % závazků. Namítali, že jejich nezajištěné závazky jsou zanedbatelné. Proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci se insolvenčním návrhem ze dne 27.4.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhali zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci mají jeden zajištěný závazek ve výši 850.000,-Kč a tři nezajištěné závazky v celkové výši 164.033,-Kč. Dlužníci vlastní běžné vybavení domácnosti a byt v Českých Budějovicích zapsaný na LV č. 4253 pro kat.úz. České Budějovice, v ceně asi 600.000,-Kč a dále garáž v k.ú. a obci Planá u Českých Budějovic v ceně asi 65.000,-Kč.

Usnesením ze dne 2.5.2014 (A-5) byli dlužníci vyzváni k doložení kopie oddacího listu, výpisů z rejstříku trestů a čistého příjmu ze dobu od července 2013 do března 2014. Přípisem ze dne 21.5.2014 byli dlužníci opakovaně vyzváni k doložení kopií výplatních pásek, které byly nečitelné, a dále k doložení výpisů z rejstříku trestů.

Podáním doručeným dne 27.6.2014 dlužník doložil kopie výplatních pásek za rok 2011 až květen 2014.

Odvolací soud má shodně jako soud I. stupně za to, že dlužníci nevyhověli zcela opakované výzvě a potřebné doklady nepředložili, když absentují čitelné doklady o příjmech dlužnice a aktuální výpisy z rejstříku trestů. Ačkoli by dlužníci jinak (při doložení potřebných listin, jak k tomu byli ze strany soudu I. stupně vyzváni), zřejmě splňovali podmínky pro povolení oddlužení, když jejich majetkové poměry skýtají předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu více než

30 % i zapravení nároků insolvenčního správce, a v důsledku toho mohli využít výhody § 108 odst. 1 věta poslední IZ (nebyla by jim uložena záloha), tím, že svým povinnostem v potřebném rozsahu nedostáli, je závěr soudu I. stupně o nutnosti zálohy správný.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu či zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Odlišně však odvolací soud nahlíží na předepsanou výši zálohy, neboť vzhledem ke zjištěnému majetku dlužníků má za to, že je reálné očekávat jeho zpeněžení a získat tak prostředky alespoň k částečné úhradě nákladů spojených s insolvenčním řízením.

Proto odvolací soud postupoval podle § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. srpna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová