1 VSPH 1387/2014-A-12
KSCB 25 INS 15102/2014 1 VSPH 1387/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Miroslav Hrstka, nar. 14. srpna 1956, IČO 43831940, bytem Vřesce 38, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 15102/2014-A-5 ze dne 13. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 15102/2014-A-5 ze dne 13. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením (jež nesprávně označil č.j. KSCB 25 INS 15102/2014-A-4) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že již v pořadí šestým návrhem doručeným dne 2.6.2014 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení způsobu řešení úpadku oddlužením. Soud konstatoval, že dlužník nevylíčil skutečnosti, jež by jeho úpadek osvědčovaly, přičemž údaje absentující v insolvenčním návrhu nebylo lze nahradit ani údaji ze seznamu závazků. Proto soud insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že v rámci bodu č. 15 uvedl seznam svého majetku a v rámci bodu č. 17 uvedl věřitele se splatnými pohledávkami. Seznam považoval za úplný a správný. Domníval se, že údaje osvědčující úpadek uvedl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře (resp. 7 nové verze formuláře) návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sen.zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sen.zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 2.6.2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v rámci bodu č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedl jen to, že má závazky v celkové výši 1.698.536,-Kč, většina z nich je po dobu delší třiceti dnů po splatnosti a závazky není schopen plnit po dobu delší tří měsíců. Domníval se, že jeho situace odpovídala insolvenčnímu zákonu.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo lze dovodit jeho objektivní neschopnost dostát svým splatným závazkům, tedy v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům splatné pohledávky, své věřitele blíže neoznačil názvem či jménem, identifikačním číslem, sídlem či bydlištěm, neuvedl své majetkové, finanční ani sociální poměry, tedy nic, z čeho by bylo lze dovodit, že se nachází v úpadku.

Nedostatky skutkových tvrzení nelze nahradit ani údaji uvedenými v seznamu závazků, protože v tomto seznamu dlužník své věřitele jen neúplně označil a uvedl výše jednotlivých závazků, avšak neuvedl, kdy se jeho závazky staly splatnými. Určení výše a splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů je důležité, protože v souladu s § 3 IZ lze v insolvenčním řízení uplatnit toliko pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále s institutem splatnosti pohledávek po dobu delší 3 měsíců nakládá ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ jako s jedním z případů úpadku ve formě platební neschopnosti. Splatnost pohledávek proto musí být v insolvenčním návrhu řádně vyjádřena, protože dlužník může mít vůči věřitelům i nesplatné závazky. Seznam majetku dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřiložil vůbec, své majetkové poměry neosvědčil, přičemž údaje uvedené v bodech č. 15 nelze považovat za řádný seznam majetku v souladu s § 104 odst. 2 IZ, protože insolvenční zákon v § 104 odst. 2 předvídá seznam majetku jako zvláštní seznam mimo formulář návrhu na povolení oddlužení.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud I. stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. srpna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová