1 VSPH 138/2013-B-63
MSPH 99 INS 6306/2009 1 VSPH 138/2013-B-63

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Semilská 43/1, 197 00 Praha 9-Kbely, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Barbory Novotné Opltové, sídlem Karlovo nám. 24, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 6306/2009-B-48 ze dne 29. srpna 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 6306/2009-B-48 ze dne 29. srpna 2012 se mění jen tak, že výše uložené pořádkové pokuty činí 5.000,-Kč, jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením rozhodl Městský soud v Praze o uložení pořádkové pokuty ve výši 10.000,-Kč Mgr. Barboře Novotné Opltové (dále jen odvolatelka) splatné do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že odvolatelka opakovaně nesplnila povinnosti, které jí byly tímto soudem v rámci dohledu nad insolvenčním řízením uloženy, a to např. usnesením na č.l. B-36 ze dne 7.9.2011, B-37 ze dne 14.12.2011 a B-39 ze dne 3.1.2012. Konkrétně v těchto usneseních soud uložil odvolatelce povinnost podat zprávu o své činnosti usneseními na č.l. B-43 ze dne 17.4.2012 a č.l. B-44 ze dne 11.7.2012, kterou odvolatelka splnila pouze částečně tím, že podala krátkou dílčí zprávu. Dále jí soud uložil zajištění znaleckého ocenění nemovitého majetku ve společném jmění dlužníka a jeho manželky (usnesení č.l. B-46 ze dne 26.7.2012) a soupisu majetku dlužníka opatřeného o odhad jeho ceny, kterou odvolatelka rovněž ani po opakované urgenci nesplnila.

Toto usnesení napadla odvolatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty zrušil.

Ve svém odvolání odvolatelka zejména tvrdila, že své povinnosti insolvenční správkyně plní, ale naráží na obtíže při svém postupu, které spočívají zejména v tom, že dlužník je neznámého pobytu, tudíž komunikace s ním není možná (což činí potíže při dohledávání majetku dlužníka) a dále zajištěný věřitel (i soud) jí ukládají opakovaně povinnosti směřující k ocenění zajištěných nemovitostí ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, když na zadání znaleckého posudku v majetkové podstatě nejsou prostředky a nelze tento výdaj krýt z relativně nízké zálohy složené navrhovatelem ve výši 35.000,-Kč. O těchto potížích přitom soud informovala svými dílčími zprávami ze dne 9.8.2010 (B-17), ze dne 7.1.2011 (B-23), ze dne 2.9.2011, 23.12.2011 (B-35, B-38), ze dne 6.1.2012 (B-40) a ze dne 16.7.2012 (B-45). Zajištěný věřitel dosud nevyhověl její žádosti o složení zálohy na zajištění úhrady vypracování znaleckého posudku k ocenění nemovitostí ve společném jmění dlužníka a jeho manželky ani k vyklizení třetích osob z těchto nemovitostí. Pro vyklizení těchto osob obývajících bez právního důvodu uvedené nemovitosti získala odvolatelka již exekuční titul, je však třeba složit zálohu exekutorovi pro realizaci tohoto vyklizení. Odvolatelka se proto domnívá, že za stávajících okolností jí nemůže být nesplnění povinnosti ocenit uvedené nemovitosti kladeno za vinu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání v zásadě důvodné není.

Z ust. § 36 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyplývá, že insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání a nejméně jednou za 3 měsíce předkládá věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení. Podle ust. § 81 odst. 2 téhož zákona insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč.

Smyslem uložení pořádkové pokuty je výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí osoby, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu ust. § 36 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění funkce dle ust. § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Odvolací soud shledal závěr soudu I. stupně o tom, že odvolatelka ani po opakovaných výzvách soudu nesplnila uložené povinnosti předložit ocenění nemovitostí ve společném jmění dlužníka a jeho manželky (bez něhož lze jen těžko učinit závěr o předlužení tohoto společného jmění manželů) za správný, neboť vyplývá z porovnání povinností uložených soudem shora uvedenými usneseními a tím, jakou aktivitu odvolatelka jako insolvenční správkyně v řízení dle insolvenčního rejstříku vyvíjela. Neztotožnil se zcela s její obranou spočívající v tom, že by pro zadání ocenění neměla prostředky, neboť toto ocenění lze zajistit z prostředků ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. V důsledku nesplnění této povinnosti insolvenční správkyní ovšem nelze splnit ani navazující povinnosti uložené odvolatelce soudem, jako je provedení aktualizaci soupisu majetkové podstaty (spočívající právě v ocenění položek majetkové podstaty) ani učinit závěr o předlužení společného jmění dlužníka a jeho manželky, který musí prodeji majetku ve společném jmění předcházet. Vyklizení nemovitostí dlužníka lze v případě, že pro úhradu zálohy pro soudního exekutora se nedostávají prostředky, také pomocí návrhu na soudní výkon rozhodnutí.

Na druhou stranu však vzal odvolací soud v úvahu to, že odvolatelka není při výkonu své funkce zcela pasivní, neboť o svých dílčích krocích insolvenční soud informuje, vedla řízení o vyklizení nemovitostí ve společném jmění dlužníka a jeho manželky (a zajistila tak předpoklad jeho exekučního vyklizení), jakož i to, že dlužník není kontaktní a některé úkony odvolatelky tato skutečnost komplikuje.

Proto dospěl odvolací soud k závěru, že odvolatelka sice porušila povinnosti opakovaně jí uložené insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti (zejména pravidelně soud informovat o své činnosti, provést ocenění nemovitostí a aktualizaci hodnoty majetku v majetkové podstatě dlužníka), jedná se však o pochybení, která dosud nezhoršila postavení insolvenčních věřitelů ani jinak závažným způsobem neztížila další postup v insolvenčním řízení. Proto pro dosažení účelu pokuty postačuje dle názoru odvolacího soudu její uložení ve výši 5.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva