1 VSPH 1376/2014-P237-7
KSPH 72 INS 5638/2014 1 VSPH 1376/2014-P237-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka KOBLA, s.r.o., IČO: 42192153, sídlem Pečky, Ke Koble 1100, o odvolání věřitele KAS-OKNA, s.r.o., IČO: 28389875, sídlem Velim, Třída Krále Jiřího 301, zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, Dis., advokátem, sídlem Praha 10, Korunní 2569/108a, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P237-2

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č.j. KSPH 72 INS 5638/2014-P237-2, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky ve výši 52.782,82 Kč věřitele č. 237 KAS-OKNA, s.r.o. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení vedeného na majetek KOBLA, s.r.o. (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí tohoto usnesení a že odvolatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.3.2014 (A-8) zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele, aby do 2 měsíců přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení s poučením o následcích pozdě podané přihlášky. Lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dnem 12.5.2014, přičemž odvolatel podal svoji přihlášku u soudu až dne 11.6.2014, tedy opožděně. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše. K tomu dodal, že výzva věřitelům publikovaná v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2014 (B-19) byla určena jen zahraničním věřitelům dle nařízení Rady ES ze dne 29.5.2000 a že tuzemští věřitelé jsou vázáni lhůtou uvedenou v rozhodnutí o úpadku.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Argumentoval především tím, že dne 16.4.2014 (B-19) zveřejnil soud I. stupně v insolvenčním rejstříku výzvu nadepsanou jako Výzva k podávání přihlášek pohledávek. Závazné lhůty. v českém a v dalších 11 jazycích, z jejíhož obsahu nevyplývá žádné omezení co do okruhu věřitelů, kterým je určena. Z toho dedukoval, že tato výzva byla určena též tuzemským věřitelům, tedy i odvolateli, neboť případná výzva zahraničním věřitelům by jim byla jistě zasílána jen individuálně, a nikoliv hromadným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, a že jeho přihláška byla podána včas.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 3 IZ).

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 3.3.2014 (A-1). Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-3). Usnesením ze dne 11.3.2014 (A-8) rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a stanovil lhůtu k podání přihlášek. V insolvenčním rejstříku je zveřejnil téhož dne. Co se týče tohoto usnesení, je třeba uvést, že nepostrádá žádnou ze zákonem předepsaných náležitostí, jinými slovy obsahuje vše, co podle § 136 odst. 2 IZ obsahovat má, včetně 2 měsíční lhůty stanovené k přihlášení pohledávek a poučení o následcích jejího zmeškání. Konec stanovené lhůty připadl v dané věci na pondělí 12.5.2014.

Nutno vyjít z toho, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu. Proto i zahájení insolvenčního řízení, od nějž počíná běžet lhůta pro podávání přihlášek, oznamuje insolvenční soud dle § 101 IZ pouze vyhláškou dle § 71 téhož zákona, jež spočívá ve vyvěšení oznámení na úřední desce insolvenčního soudu s jeho současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, s nímž se dle § 74 odst. 1 IZ pojí i účinky doručení písemnosti. Zvlášť doručuje soud vyhlášku o zahájení řízení jen stávajícím účastníkům řízení a dle § 430 IZ známým věřitelům s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska), a vyrozumí o ní orgány a instituce uvedené v § 102 IZ. Obdobně i rozhodnutí o úpadku, jímž je stanovena konečná lhůta pro podávání přihlášek do insolvenčního řízení, doručuje soud pouze vyhláškou (dle § 71 IZ) a zvlášť je dle § 138 IZ doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení) a zahraničním věřitelům dle § 430 IZ, a vyrozumí o něm orgány a instituce uvedené v § 139 IZ.

Je tedy zřejmé, že pokud se odvolatel s řádně zveřejněnou vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ani se zveřejněným rozhodnutím o úpadku a s ním spojenou výzvou k přihlášení pohledávek včas neseznámil, jde tato okolnost-při stávající zákonné úpravě-toliko k jeho tíži. Jelikož prominutí zmeškání této lhůty (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není podle § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška odvolatele podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty, nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem insolvenčního řízení a nemůže v něm být přezkoumána ani uspokojována.

Pokud jde odvolací argumentaci odvolatele, že přihlásil svoji pohledávku včas, neboť se řídil výzvou zveřejněnou dne 17.4.2014, odvolací soud ji důvodnou neshledal.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.4.2014 (B-19) zveřejnil soud I. stupně citovanou výzvu datovanou dnem 16.4.2014, podle níž věřitelé, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, tak musí učinit ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení této výzvy .

Problematikou výzvy adresovanou známým věřitelům dlužníka podle § 430 IZ se zabýval Nejvyšší soud ČR (v posuzované věci šlo právě o výzvu ze dne 16.4.2014) např. v rozhodnutí zn. R 150/2011, v němž zdůraznil, že uvedené ustanovení ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen vůči známým věřitelům z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a (proto) ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska takovou povinnost nemá. Tamtéž dodal, že výzvu k podávání přihlášek pohledávek dle § 430 odst. 3 IZ má (by měl) insolvenční soud formulovat tak, že ji adresuje známým věřitelům z ostatních (jiných) členských států Evropské Unie s výjimkou Dánska , a doplní poučení, že tato výzva neplatí pro věřitele z České republiky.

V poměrech této věci soud I. stupně požadavku řádného označení adresátů výzvy nedostál, neboť ji nesprávně adresoval všem věřitelům , kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aniž by do ní promítl omezení založené úpravou obsaženou v § 430 IZ. Nicméně pro posouzení důvodnosti odvolání v této věci považoval odvolací soud-stejně jako dovolací soud při posuzování důvodnosti dovolání ve věci zn. R 150/2011-za rozhodující, zda formulace výzvy mohla i přes výše popsané nedostatky založit tuzemským věřitelům dlužníka-věřitele nevyjímaje -jinou lhůtu k podávání přihlášek než lhůtu určenou v rozhodnutí o úpadku.

S přihlédnutím k (dalšímu) obsahu výzvy ze dne 16.4.2014, zejména k požadavku na překlad do českého jazyka, a s přihlédnutím k tomu, že uvedená výzva byla doručována dle pokynu kanceláře výlučně předem určeným zahraničním věřitelům uvedeným v návrhu insolvenčního správce ze dne 9.4.2014 (B-17), dospěl odvolací soud k závěru, že výzva nemohla u tuzemského věřitele vyvolat dojem, že je určena jemu, a to i se zřetelem k tomu, že v té době již musel znát obsah výzvy zveřejněné dne 11.3.2014 (a jemu adresované), jež byla součástí rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud považoval dále za vhodné připomenout obecné právní principy ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá) a vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva), a zdůraznit, že počínaje podáním přihlášky byl odvolatel v insolvenčním řízení zastoupen advokátem (na základě procesní plné moci ze dne 5.6.2014), jenž (by) měl být seznámen s platnou právní úpravou a jenž (by) měl být schopen rozlišit význam (obsah) výzvy učiněné v usnesení o úpadku dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ od významu (obsahu) výzvy učiněné podle § 430 IZ.

V daném případě soud I. stupně nepochybil, když o přihlášce odvolatele (P237) a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť odvolatel podal svoji přihlášku P237-1 ze dne 11.6.2014 osobně u soudu I. stupně téhož dne, tedy opožděně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková