1 VSPH 137/2009-A-10
KSPL 54 INS 736/2009 1 VSPH 137/2009-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jana Kutláka, nar. 4. května 1965, bytem v Hranicích, Studánka 173, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 736/2009-A-5 ze dne 25. února 2009,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 736/2009-A-5 ze dne 25. února 2009 se mění tak, že dlužníkovi se ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 736/2009-A-5 ze dne 25. února 2009 uložil Janu Kutlákovi (dále jen dlužník), aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 16. února 2009 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve smyslu § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon), uložil soud dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž smyslem je zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nutné k výkonu funkce po případném rozhodnutí o úpadku a rozhodnutí o povolení oddlužení.

Proti tomu se dlužník včas odvolal a namítal, že je v tíživé finanční situaci, nemůže si potřebné finanční prostředky obstarat úvěrem ani jinak a všechny své prostředky dává na úhradu svých závazků. Proto navrhuje, aby byla výše zálohy snížena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona).

Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona), popř. ji nemusí požadovat, lze-li důvodně očekávat zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka (§ 144 insolvenčního zákona), tedy když likvidátor zjistí, že dlužník nedisponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 insolvenčního zákona a z § 72 odst. 2 obchodního zákoníku. V těchto případech by podle § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, hradil náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč stát.

Ze spisu vyplývá, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž má závazky vůči 6 věřitelům v celkové výši 376.605,-Kč, jeho majetek tvoří movité věci v celkové hodnotě 22.800,-Kč a jeho příjem činí 15.293,-Kč měsíčně. Lze předpokládat, že dlužník bude schopen svým nezajištěným věřitelům splatit částku, která bude vyšší než 30% nezajištěných pohledávek.

Potřeba složení zálohy je dána zejména v případech, kdy s ohledem na výši dlužníkových závazků, hodnotu jeho majetku a výši příjmu by v případě rozhodnutí o dlužníkově úpadku byl návrh na povolení oddlužení zamítnut a podle § 396 odst. 1 insolvenčního zákona by bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jiná je však situace, pokud dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení vzhledem ke svým majetkovým a výdělečným poměrům, které svědčí pro přijetí způsobu řešení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje insolvenčního správce hradí formou měsíčních splátek. Tomu by měla odpovídat i odlišná výše požadované zálohy.

Za předpokladu, že by úpadek dlužníka byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona), jeví se logickým stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce při oddlužení (§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a to tak, aby v jeho počáteční fázi nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce. Přiměřenou se odvolacímu soudu takto jeví záloha ve výši 10.000,-Kč.

Se zřetelem k tomu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil a stanovil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26. března 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová