1 VSPH 1368/2014-B-19
KSPA 56 INS 3260/2014 1 VSPH 1368/2014-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka Radka Hanuše, IČO 72941278, bytem Československé armády 1665, Přelouč, sídlem Neratov 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 3260/2014-B-7 ze dne 28. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 3260/2014-B-7 ze dne 28. května 2014 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení Radka Hanuše (dále jen dlužník), na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II. a IV. výroku), rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci, a uložil mu, aby nejpozději do 20.6.2014 předložil insolvenčnímu soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (body V. a VI. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPA 56 INS 3260/2014-A-9 ze dne 28.3.2014 zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o povolení jeho oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil INKOS HK-Turnov v.o.s. Do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky celkem sedmnáct věřitelů v celkové výši 530.252,15 Kč; z toho pohledávka ve výši 5.000,-Kč nepodléhala přezkumu. Nezajištěné pohledávky tak činily 499.963,15 Kč a zajištěné pohledávky 25.289,-Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 19.5.2014 byla popřena pohledávka ve výši 15.389,-Kč (přihláška pohledávky poř.č. 2). Do soupisu majetkové podstaty byl sepsán movitý majetek a nemovitý majetek, který s ohledem k nespolupráci dlužníka nebyl zatím zhlédnut ani oceněn. Dlužník se na přezkumné jednání bez omluvy nedostavil a nepředložil žádné doklady o výši svého příjmu. Podle sdělení správce ze dne 2.5.2014 dlužník má hlášené místo trvalého bydliště na městském úřadu, poštu si nepřebírá a je nekontaktní. Zaměstnavatele dlužníka se zjistit nepodařilo, v insolvenčním návrhu dlužník uváděl, že je podnikatel jako OSVČ, žádné příjmy dlužníka nebyly doloženy. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník nemá takový příjem, který by zaručoval, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla vyšší než 30 % jejich pohledávek. Navíc dlužník nespolupracuje, a to ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona dokládá jeho nedbalý přístup plnění povinností v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení dlužník včas podal odvolání, ve kterém uvedl, že si nepřeje, aby jeho úpadek byl řešen konkursem, ale požaduje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením splátkovým kalendářem. Žádnou korespondenci od insolvenčního správce neobdržel, nyní má adresu bydliště Neratov 1, Lázně Bohdaneč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 insolvenčního zákona, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník má podle výsledků přezkumného jednání závazky v celkové výši 499.963,15 Kč, ačkoli v insolvenčním návrhu tvrdil existenci závazků v celkové výši 310.976,-Kč. V insolvenčním návrhu uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 34.000,-Kč měsíčně, ale jeho výši nijak nedoložil. Přitom dle sdělení České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové založené ve spise na č.d. B-9 není dlužník v evidenci okresní správy sociálního zabezpečení veden ani jako osoba samostatně výdělečná a ani jako zaměstnanec.

Pokud jde o obranu dlužníka založenou na tvrzení, že mu soud prvního stupně nedoručoval žádné písemnosti, odvolací soud ji důvodnou neshledal. Vyšel přitom ze zjištění, že dlužník v insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení uvedl jako adresu místa svého pobytu Československé armády 1665, Přelouč (A-1). Na uvedenou adresu proto soud stupně dlužníkovi správně doručoval písemnosti. Na tuto adresu bylo dlužníkovi doručeno například usnesení B-15 o nařízení přezkumného jednání, kterého se dlužník nezúčastnil. Bylo věcí dlužníka šetřit svá práva a sledovat průběh insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, jenž je každému veřejně přístupný, a rovněž včas oznámit soudu prvního stupně adresu, na níž ho lze zastihnout a doručit mu písemnosti. Pokud se tak dlužník nechoval, jde tato okolnost výlučně k jeho tíži.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl na základě zjištění výše závazků, která je více jak o třetinu vyšší oproti výši závazků uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu, k závěru, že při současné jeho příjmové situaci, kdy nedoložil, že by měl nějaký příjem, nebude schopen uhradit nezajištěným věřitelům ani 30 % jejich pohledávek. Uvedený závěr dlužník v odvolání nijak nezpochybnil a ani v době rozhodování odvolacího soudu žádný důkaz o výši svých příjmů nepředložil.

Dlužník se v odvolání nevyjádřil ani k otázce nedbalého a lehkomyslného přístupu a k okolnostem, ve kterých ho soud prvního stupně spatřoval (absence u soudních jednání, neposkytnutí součinnosti správci).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, když vedle absence dostatečného příjmu je dalším důvodem pro potvrzení napadeného usnesení v souladu s ust. § 405 ve spojení s ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová