1 VSPH 136/2016-A-14
KSLB 82 INS 26580/2015 1 VSPH 136/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Jaroslava Kavková, nar. 9. února 1956, bytem Frýdlant, Husova 1197, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 26580/2015-A-8 ze dne 4. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 26580/2015-A-8 ze dne 4. ledna 2016, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 23. 10. 2015 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Soud s odkazem na § 390 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) s ohledem na vady návrhu na povolení oddlužení vyzval dlužnici usnesením ze dne 2. 11. 2015 (A-5) k doplnění seznamu závazků a doložení příjmu, ze kterého bude schopna uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podáním doručeným dne 11. 11. 2015 dlužnice předložila darovací smlouvu uzavřenou s Janou Neumannovou, na jejímž základě bude dlužnici poskytován dar ve výši 3.000,-Kč, darovací smlouva byla uzavřena podle neplatné právní úpravy a usnesením ze dne 18. 11. 2015 (A-7) soud dlužnici vyzval k doložení nové darovací smlouvy uzavřené podle platné právní úpravy, k předložení listinných důkazů o výši a stabilitě plátce daru, doložení příjmu, ze kterého bude schopna uhradit minimálně 30 % svých závazků, protože ani v případě předložení řádné darovací smlouvy by příjem dlužnice nestačil k úhradě minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Výzva byla dlužnici doručena dne 20. 11. 2015, dlužnice na ni nereagovala.

Soud odkázal na § 108 odst. 2 IZ, na § 38 odst. 1 IZ, § 38 odst. 6 IZ, § 7 odst. 1 IZ, vyložil účel zálohy, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen.zn. 3 VSOL 217/2009 a usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 3 VSPH 514/2012 ze dne 25. 9. 2012 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27. 9. 2013 a předpokládal, že zpeněžování majetkové podstaty bude mít nulový výsledek, insolvenční správce má nárok na odměnu ve výši minimálně 45.000,-Kč a na náhradu hotových výdajů, a proto dlužnici i přes zjevnou nemajetnost uložil povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že je ochotna zaplatit menší částku a že musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn co nejdříve. Soudu I. stupně zaslala darovací smlouvu, na základě čehož měla prokázat dostatečný příjem, a darovací smlouva odpovídala občanskému zákoníku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení plyne, že dlužnice má deset nezajištěných závazků v celkové výši 980.858,-Kč, její příjem je tvořen jen starobním důchodem ve výši 9.232,-Kč. Dlužnice přes výzvu soudu I. stupně dlužnice nedoložila darovací smlouvu opatřenou úředně ověřenými podpisy (§ 392 odst. 3 IZ), ani nepředložila listinné důkazy k prokázání výše a stability plátce daru a dále byla dlužnice soudem I. stupně vyzvána k doložení příjmu, ze kterého bude schopna uhradit minimálně 30 % svých závazků, protože ani v případě předložení řádné darovací smlouvy uzavřené podle platné právní úpravy by příjem dlužnice nedosahoval takové výše, aby byla schopna uhradit minimálně 30 % svých nezajištěných závazků. Dlužnice však řádnou darovací smlouvu ani smlouvu o důchodu poskytovaného ze strany třetí osoby, které by byly podle platné právní úpravy, nepředložila.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice (nepatrným) konkursem. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez event. připočtení 21 % DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Veden závěry vyslovenými shora odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík