1 VSPH 1359/2012-B-167
KSUL 70 INS 362/2008 1 VSPH 1359/2012-B-167

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Veseko, a.s. se sídlem ve Velkém Šenově, Mikulášovická 552, identifikační číslo 46708537, adresa pro doručování: Moskevská 637/6, Liberec, o odvolání věřitele Finančního úřadu v Rumburku, sídlem v Rumburku, Fr. Nohy 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 362/2008-B-149 ze dne 8. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 362/2008-B-149 ze dne 8. srpna 2012 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 70 INS 362/2008-B-149 ze dne 8. srpna 2012 v bodě I. výroku souhlasil s tím, aby insolvenční správce Mgr. Ing. Ivo Hala vydal NLB Factoring, a.s. se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Gorkého 3037/2, IČO 47677881 (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitosti sloužící k zajištění jeho pohledávky ve výši 2.134.211,23 Kč, v bodě II. výroku souhlasil s vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce určené z výtěžku zpeněžení majetku určeného k zajištění v celkové výši 51.426,77 Kč a v bodě III. výroku správci uložil provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů od právní moci usnesení, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena a jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu a podat o tom soudu zprávu.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 23.7.2012 mu byl doručen návrh insolvenčního správce na vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, který uplatnil zástavní právo k nemovitostem zapsanými na LV č. 268 a 700 v obci Velký Šenov, kat. území Velký Šenov, okres Děčín, jež byly prodány za kupní cenu ve výši 3.000.000,-Kč. Soud uvedl, že z takto získané celkové výše kupní ceny činí poměrná část připadající na nemovitosti zajištěné zástavním právem zajištěného věřitele 71,24 % v případě kupní ceny za nemovitost, stavbu č.p. 552 na st. p.č. 606/1, tedy 2.137.200,-Kč, v případě pozemků st.p.č. 606/1 a 606/2 činí poměrná část kupní ceny 3,30 %, tedy 99.000,-Kč a v případě pozemků p.č. 450/3, p.č. 2484, p.č. 2487 a p.č. 2670 (dle pozemkového katastru) činí poměrná část kupní ceny 5,52 %, tedy částku 165.600,-Kč. Soud od takto získané poměrné částky ze zpeněžení nemovitostí dlužníka odečetl výdaje spojené se správou nemovitostí a jejich prodejem vždy jen do maximální výše 5 % a 4 % z celkových účtovaných nákladů za prodej a správu zajištěných nemovitostí. Částka připadající na odměnu insolvenčního správce pak činila dle soudu I. stupně celkem 51.426,77 Kč a výtěžek připadající zajištěnému věřiteli 2.134.211,23 Kč. S odkazem na § 298 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, soud po výpočtu odměny správce návrhu vyhověl.

Proti tomuto usnesení se včas do bodu I. výroku odvolal věřitel Finanční úřad v Rumburku a namítal, že do nákladů spojených se správou nebyla zahrnuta daň z nemovitosti za roky 2009, 2010, 2011 a 2012. Požadoval, aby napadené usnesení bylo změněno tak, aby daň z nemovitosti byla započtena do nákladů spojených se správou nemovitosti, neboť tato daň spadá (podle aktuální judikatury Vrchního soudu v Praze) mezi náklady spojené se správou nemovitostí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 téhož zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 téhož zákona, nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že pohledávky zajištěného věřitele, jenž byl se svými pohledávkami první v pořadí zajištění činily 14.536.074,99 Kč a 26.400.000,-Kč, výtěžek zpeněžení činil (jeho poměrná výše) celkem 2.401.800,-Kč, náklady spojené se zpeněžením a náklady spojené se správou majetku přesahovaly částku odpovídající podílu 5 %, resp. 4 % z výtěžku zpeněžení.

Odvolací soud s odkazem na své usnesení č.j. 1 VSPH 404/2010-B-40 ze dne 26.5.2010, sp.zn. KSUL 45 INS 2152/2009 a č.j. 1 VSPH 599/2010-B-116 ze dne 4.8.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 362/2008, souhlasí s odvolací argumentací věřitele, že daň z nemovitosti je typickým výdajem spojeným se správou nemovitosti, jenž lze jistě přičíst na vrub zajištěného věřitele, nejvýše však do výše 4% výtěžku zpeněžení (§ 298 odst. 3 IZ), když z obsahu spisu nevyplývá, že by zajištěný věřitel dal souhlas s jeho výší ve větším rozsahu.

Náklady na správu byly uplatněny v maximální možné výši 4 %, což z poměrné části výtěžku zpeněžení nemovitostí ve výši 2.401.800,-Kč činí součet částek 85.488,-Kč, 3.960,-Kč a 6.624,-Kč, tedy 96.072,-Kč. Jak již odvolací soud uvedl ve zmíněném usnesení 1 VSPH 599/2010-B-116, sp.zn. KSUL 70 INS 362/2008 ze dne 4.8.2010, patří nárok správce daně k nákladům na správu nemovitosti, to však není samo o sobě důvodem pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, které je ve výroku věcně správné, neboť výplatu zajištěnému věřiteli správně omezuje právě toliko v rozsahu stanoveném v § 298 odst. 3 IZ, bez toho, aby se specifikovalo, konkrétně které z nákladů na správu mají být z takto získaných prostředků zapraveny a v jakém poměru. Pořadí úhrady dosud nezaplacených pohledávek, které se uspokojují kdykoliv v průběhu konkursního řízení, mezi něž zajisté náleží náklady spojené se správou a zpeněžením, totiž stanoví § 305 IZ, přičemž není obvykle důvod se touto problematikou zabývat v rozhodnutí o udělení souhlasu insolvenčnímu správci s výplatou zajištěnému věřiteli, nýbrž je možné toto řešit samostatně.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil, když pouze napravil chybu soudu I. stupně ve výpočtu částky výtěžku zpeněžení, která má zajištěnému věřiteli připadnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. října 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová