1 VSPH 1353/2014-B-96
MSPH 99 INS 721/2009 1 VSPH 1353/2014-B-96

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Barbora Hošnová, nar. 23. září 1978, bytem Praha 1, Bílkova 132/4, o odvolání Ing. Miroslava Bartoně, insolvenčního správce dlužnice, sídlem Bruntál, Staré Město 161, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 721/2009-B-75 ze dne 30. května 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 721/2009-B-75 ze dne 30. května 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením schválil konečnou zprávu insolvenčního správce tak, že příjmy majetkové podstaty činily 17.428.235,68 Kč a výdaje 3.087.837,88 Kč. Z této sumy činila odměna insolvenčního správce 2.340.188,13 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též DPH) a hotové výdaje správce činily 38.565,18 Kč s tím, že část odměny soud přiznal prvnímu insolvenčnímu správci JUDr. Petru Andrisovi ve výši 70.205,64 Kč a hotové výdaje ve výši 446,40 Kč a druhému insolvenčnímu správci (odvolateli) přiznal odměnu ve výši 2.269.982,49 Kč a hotové výdaje 38.118,78 Kč). Částka určená k rozvrhu činila 14.340.397,80 Kč (bod I. výroku) a insolvenčnímu správci soud uložil zaplatit prvnímu insolvenčnímu správci částku 70.205,64 Kč a hotové výdaje ve výši 446,40 Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 30.4.2014 předložil insolvenční správce konečnou zprávu o zpeněžování majetku a vyúčtování odměny a hotových výdajů. Soud neshledal v konečné zprávě žádné věcné nesprávnosti, avšak neztotožnil se s výpočtem insolvenčního správce o jeho odměně a náhradě hotových výdajů.

Soud při výpočtu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce postupoval podle § 1 a 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění k 31.12.2012 a schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 2.340.188,13 Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 38.565,18 Kč.

Na uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených byla užita částka 747.649,75 Kč, přičemž správce nezohlednil výdaje předchozího insolvenčního správce ve výši 446,40 Kč, které je třeba k částce 747.203,35 Kč připočíst. Na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude poměrně užita částka 14.340.397,80 Kč. Soud správci vytýkal, že odměnu počítal z výtěžku zpeněžení určeného k vydání věřitelům zahrnujícího i částku připadající na odměnu správce (hrubý výtěžek zpeněžení), který má oporu až v novelizovaném znění vyhlášky č. 313/2007 Sb., která však na věc nedopadá, když novela byla účinná až k 1.1.2014.

Soud s ohledem na dobu výkonu a náročnost přiznal odměnu ve výši 3% z celkové odměny správce předchozímu správci JUDr. Andrisovi a rovněž měl za to, že k hotovým výdajům je třeba připočíst výdaje účtované předchozím správcem ve výši 446,40 Kč.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal insolvenční správce Ing. Miroslav Bartoň (dále jen odvolatel ). Namítal, že není zřejmé, jak soud dospěl k částce 14.340.397,80 Kč jako částce určené k rozvrhu nezajištěným věřitelům. Namítal, že není možno užít výpočet užitý odvolacím soudem v usnesení č.j. 2 VSPH 576/2012-B-54 (vzorec 15:115 x částka určená k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou) ze dne 10.12.2012, když část odměny správce je tvořena 10% z částky výtěžku přesahujícího 10 mil. Kč a zlomek 15:115 tak nelze užít. Domníval se, že soud vypočetl odměnu správce pomocí softwaru jako rovnici o dvou neznámých, avšak neuvedl konkrétní vzorec, jak postupoval, a proto měl napadené usnesení za nepřezkoumatelné.

Odvolatel měl za to, že jeho postup při výpočtu odměny byl správný, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 348/2012-B-51 ze dne 25.7.2012, podle kterého se výše odměny určí z hrubého výtěžku zpeněžení, tedy částky zbylé po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištění, odkázal na podobné usnesení odvolacího soudu č.j. 1 VSPH 1374/2011-B-61 ze dne 6.1.2012 a tvrdil, že výpočtem užitým soudem I. stupně vznikají nedůvodné rozdíly mezi správci účtujícími a neúčtujícími DPH, když správci účtující DPH jsou znevýhodněni. Dále odkázal na ustálenou praxi určování odměny správce v řízeních vedených pod sp. zn. KSPH 36 INS 7780/2009, KSPH 41 INS 4063/2010, MSPH 78 INS 2104/2009, KSPH 40 INS 279/2012. Napadené usnesení a usnesení č.j. 2 VSPH 576/2012-B-54 považoval za exces.

Nesouhlasil se schválením hotových výdajů správce Andrise ve výši 446,40 Kč, když mu možná vznikly jen výdaje ve výši 416,-Kč, poštovní poplatek 30,40 Kč nebyl uhrazen, poštovní poplatky byly nečitelné, hotové výdaje byly uhrazeny advokátní kanceláří Andris & Andris, nikoli správcem. Správce rovněž nepodal vyúčtování.

Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. aby je změnil a přiznal mu vypočtenou odměnu ve výši 2.623.404,91 Kč vč. DPH.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2).

Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3).

Podle čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb.č., kterým se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, se v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012, odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 15%, od 10 mil. do 50 mil. Kč částku 1.500.000,-Kč + 10% z částky přesahující 10 mil. Kč.

Podle § 1 odst. 4 téže vyhlášky pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou.

Z obsahu odvolání plyne, že odvolatel nesouhlasil s postupem soudu I. stupně při určení jeho odměny a namítal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, když zdůrazňoval, že soud I. stupně dostatečně nezdůvodnil, jakým způsobem dospěl k částce 14.340.397,80 Kč jako částce připadající k uspokojení nezajištěných věřitelů, která měla být základem pro učení odměny insolvenčního správce.

Odvolací soud má za to, že již z výroku napadeného usnesení je zřejmé, jak soud I. stupně k odvolatelem rozporované částce 14.340.397,80 Kč dospěl. Lze zopakovat, že soud od nerozporovaných příjmů celkem ve výši 17.428.235,68 Kč odečetl výdaje celkem ve výši 3.087.837,88 Kč, mezi které zahrnul odměnu obou insolvenčních správců (celkem 2.340.188,13 Kč včetně DPH) a jejich hotové výdaje (celkem ve výši 38.565,18 Kč). Výhrada nejasnosti určení základu rozhodného pro výpočet odměny správce tedy nemůže obstát.

Odvolatel ale ve své podstatě především brojí proti tomu, v čem se odvolací soud shoduje se soudem I. stupně, totiž že v souzené věci je pro výpočet odměny správce rozhodným výtěžkem (čistá) částka určená k vydání nezajištěným věřitelům, tedy částka pozůstávající po odečtu nákladů spojených se správou a zpeněžením dlužníkova majetku a odměny insolvenčního správce. Odvolací soud tedy nesdílí názor odvolatele, podle něhož by jeho odměna měla být vypočtena z částky 16.681.032,33 Kč představující hrubý výtěžek zpeněžení, jímž se míní výsledek dosažený poté, kdy se od celkového příjmu majetkové podstaty 17.428.235,68 Kč odečtou toliko výdaje majetkové podstaty ve výši 747.203,35 Kč.

Takto na věc nahlíženo je závěr soudu I. stupně o způsobu výpočtu metodicky správný a Vrchní soud v Praze z něj ve své rozhodovací praxi, aplikuje-li insolvenční zákon a vyhlášku č. 313/2007 Sb. ve znění před 1.lednem 2014, obvykle vychází, jak se podává např. z usnesení sp. zn. 2 VSPH 576/2012, na něž v napadeném rozhodnutí přiléhavě odkázal soud I. stupně, popř. z usnesení sp. zn. 1 VSPH 1798/2014, kde sice řešil problematiku výpočtu odměny insolvenčního správce ve vztahu k plnění určenému zajištěným věřitelů, leč právě dle předpisů účinných do 31.12.2013, kde byla daná problematika řešena shodně pro zajištěné i nezajištěné věřitele.

Za situace, kdy se odvolací soud ztotožnil i s úvahou soudu I. stupně o výpočtu odměny a stanovení (schválení) hotových výdajů předchozího správce JUDr. Andrise, a to včetně doložení nákladů ve výši 30,40 Kč představujících poštovní poplatky, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jakožto ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 16. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková