1 VSPH 1349/2015-B-17
MSPH 99 INS 9975/2015 1 VSPH 1349/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníků: a) Lukáš Říha, nar. 4. ledna 1987, b) Lenka Říhová Rösslerová, nar. 18. června 1985, oba bytem Praha 5, Smíchovská 106/8, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 9975/2015-B-12 ze dne 25. června 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 9975/2015-B-12 ze dne 25. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením rozhodl, že k žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek se nepřihlíží.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužníci domáhali zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením a nežádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek.

Podáním ze dne 2.6.2015 žádali dlužníci o stanovení nižších než zákonem určených splátek s tím, že u nich nedošlo ke změně příjmů či výdajů, ale že o možnosti žádat nižší splátky nevěděli.

Soud konstatoval, že požádat o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek mohli dlužníci jen v návrhu na povolení oddlužení a že změnit usnesení o schválení oddlužení lze jen při podstatné změně okolností, ke kterým došlo během insolvenčního řízení.

Protože dlužníci nežádali o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek v návrhu na povolení oddlužení, ani netvrdili, že by u nich došlo během insolvenčního řízení ke změně okolností, soud k žádosti nepřihlédl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že v jejich situaci si nemohli dovolit právní pomoc, že po zaplacení splátkového kalendáře jim zůstane jen 4.582,-Kč, což nepokryje jejich rodinné potřeby. Proto žádali soud o snížení splátek na 10.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Ten lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 391 odst. 3 IZ). K později podané žádosti dlužníka o nižší splátky dle § 398 odst. 4 IZ nelze přihlédnout.

Návrh na povolení oddlužení je podáním, pro něž ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř. insolvenční zákon předepisuje formu; tento procesní úkon lze provést pouze ve formě předepsaného formuláře. Na předepsaném formuláři je účastník v důsledku této úpravy povinen požádat i o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jestliže zákon účastníku umožňuje uplatnit určité právo jen cestou vyplnění formulářového podání (uvedením příslušných údajů v určené části formuláře), pak účastníka omezuje ve dvojím směru; jednak mu neposkytuje obvyklý prostor pro užití různých forem podání (§ 42 odst. 1 o.s.ř.), jednak předurčuje čas, kdy se tak má stát. Slova zákona který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení totiž ve spojitosti s určenou formou podání (§ 391 odst. 3 IZ) přesně vymezují tu část insolvenčního řízení, která je k uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek dlužníku určena. Tím má být řečeno, že formu podání a čas pro ně určený nelze od sebe v uvedených souvislostech oddělovat.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v rámci kolonky č. 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení dlužníci nezaškrtli variantu, že by žádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek. Na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR, kde lze najít rovněž formulář návrhu na povolení oddlužení, mohli dlužníci z pokynů k vyplnění formuláře vyčíst pod bodem 14 možnost podání žádosti o nižší než zákonem stanovené splátky. Již v době podání návrhu na povolení oddlužení proto mohli dlužníci i s využitím kalkulátoru splátek dostupného rovněž na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti zjistit, zda bude zbývající část příjmů po úhradě měsíční splátky pro účely oddlužení stačit k provozu jejich domácnosti a mohli již tehdy požádat o určení nižších než zákonem stanovených splátek prostřednictvím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Dlužníci přitom v dodatečné žádosti o stanovení nižších splátek ze dne 24.6.2015 uvedli, že u nich nedošlo ke změně příjmů ani výdajů.

Protože, jak shora uvedeno, insolvenční zákon umožňuje dlužníku (využitím formuláře reflektujícího možnost požádat o stanovení nižších splátek), aby návrh na určení nižších splátek uplatnil jen v rámci určitého časově a procesně vymezeného úseku řízení, což se v dané věci nestalo, odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková