1 VSPH 1342/2013-B-20
KSLB 57 INS 23334/2011 1 VSPH 1342/2013-B-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Zásada, PSČ 468 25, Zásada 248, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 12. července 2013, č.j. KSLB 57 INS 23334/2011-B-13

takto:

Odvolání se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením ze dne 12. července 2013 insolvenční soud změnil své usnesení č.j. KSLB 57 INS 23334/2011-B-7 ze dne 8. března 2012 tak, že je doplnil o výrok IX., kterým přikázal dlužnici, aby příjmy získané od Přemysla Hanzlíka z titulu smlouvy o důchodu, která byla mezi dlužnicí jako příjemcem a Přemyslem Hanzlíkem jako plátcem uzavřena dne 12. prosince 2011, zasílala od srpna 2013 v plné výši, minimálně ve výši 1.500,-Kč, insolvenčnímu správci KOPPA, v.o.s. na účet číslo 4200323988/6800 (bod I. výroku). Dále insolvenční soud přikázal dlužnici, aby částky získané ze smlouvy o důchodu za období duben 2012 až červenec 2013 zaslala v plné výši, minimálně v částce 24.000,-Kč, insolvenčnímu správci KOPPA, v.o.s. do konce roku 2013 (bod II. výroku). Insolvenčnímu správci KOPPA, v.o.s., insolvenční soud zároveň uložil, aby ve zprávě k 15. lednu 2014 výslovně uvedl, zda dlužnice takto uložené povinnosti řádně plní (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení ze dne 12. července 2013 insolvenční soud uvedl, že na návrh dlužnice bylo dne 14. prosince 2011 zahájeno insolvenční řízení, že usnesením ze dne 9. ledna 2012 č.j. KSLB 57 INS 23334/2011-A-12 zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice a ustanovil insolvenčním správcem veřejnou obchodní společnost KOPPA. Usnesením č.j. KSLB 57 INS 23334/2011-B-7 ze dne 8. března 2012 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Výrokem IV. citovaného usnesení přikázal soud plátci příjmu důchodu České správě sociálního zabezpečení, aby z invalidního důchodu dlužnice prováděl srážky v rozsahu při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojení přednostních pohledávek. V citovaném rozhodnutí však soud opomněl přikázat dlužnici, aby po dobu trvání účinků schválení oddlužení odesílala insolvenčnímu správci příjmy z titulu smlouvy o důchodu, která byla mezi dlužnicí jako příjemcem a Přemyslem Hanzlíkem jako plátcem uzavřena dne 12. prosince 2011, na jejímž základě má být dlužnici každý měsíc vyplácena částka 1.500,-Kč.

Příjem získávaný dlužnicí na základě smlouvy o důchodu je příjmem mimořádným ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále též IZ) -tedy je určen jen pro účely splnění oddlužení splátkovým kalendářem a pro tento účel použitelný v plné výši. Dlužnice je proto již ze zákona povinna po celou dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře odevzdávat tento mimořádný příjem insolvenčnímu správci v plném rozsahu, a to bez ohledu na výši jejích vlastních (dosažených) příjmů.

Soud současně dlužnici poučil, že podle § 418 odst. 1 IZ v případě neplnění povinnosti odevzdávat mimořádný příjem z doložené smlouvy bude rozhodnuto o zrušení schváleného oddlužení a bude prohlášen konkurs.

Usnesení ze dne 12. července 2013 napadla dlužnice odvoláním, v němž namítala, že insolvenční soud se takto nepřípustným způsobem snaží fakticky napravit chybu, která v insolvenčním řízení vznikla. Protože již o věci bylo vydáno pravomocné usnesení, není dle jejího názoru možno věc projednat a rozhodnout znovu. Zdůrazňovala, že její příjem ve výši 12.254,-Kč postačuje na úhradu nezajištěných pohledávek ve výši celkem 462.094,-Kč, proto jí syn Přemysl žádné peníze nevyplácí, když podle smlouvy má platit pouze v případě, že by dlužnicí vydělané peníze nestačily. Nadto Přemysl Hanzlík ze svého vyplatil pohledávku věřitele Wüstenrot ve výši 184.916,-Kč a jako její nabyvatel vstoupil do řízení, o čemž soud rozhodl usnesením č.j. KSLB 57 INS 23334/2011-P10-3. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení ze dne 12. července 2013 zrušil.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda dlužnice je oprávněna podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice byla zahájena dne 14. prosince 2011 na základě jejího insolvenčního návrhu, s nímž spojila návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři, v němž nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává. Následně podáním došlým soudu 20. prosince 2011 (A-7) předložila smlouvu o důchodu uzavřenou s Přemyslem Hanzlíkem, ve které se jmenovaný zavázal za podmínek ve smlouvě stanovených vyplácet dlužnici měsíční důchod ve výši 1.500,-Kč po dobu trvání oddlužení splátkového kalendáře.

Odvolací soud je toho názoru, že napadené usnesení je svou povahou doplňujícím usnesením ve smyslu § 166 občanského soudního řádu, neboť insolvenční soud vskutku opomenul rozhodnout o kvalifikovaně vyjádřeném požadavku dlužnice, aby do režimu splátkového kalendáře byl zahrnut a ve prospěch věřitelů použit příjem dle důchodové smlouvy uzavřené dne 12. prosince 2011 s plátcem Přemyslem Hanzlíkem. Takto na věc nahlíženo sdílí doplňující usnesení osud usnesení hlavního-usnesení o schválení splátkového kalendáře, proti němuž odvolání přípustné není.

Veden názory vyslovenými shora odvolací soud odvolání dlužnice podle § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.

Ostatně, pro úplnost to budiž uvedeno, dlužnice se mýlí, pokud dovozuje, že dárce své ze smlouvy o důchodu plynoucí povinnosti plnit nemusí. Ujednání dlužnice a Přemysla Hanzlíka totiž neobsahuje žádnou klauzuli umožňující (například s ohledem na výši příjmu dlužnice či výši zjištěných pohledávek) jednostranné odepření sjednaného důchodu. Tím samozřejmě není dotčeno právo dlužnice, dojde-li v průběhu oddlužení k podstatné změně poměrů, na takovouto změnu reagovat a například požádat soud, aby usnesení ze dne 8. března 2012 ve znění usnesení ze dne 12. července 2013 změnil, Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je totiž vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic tantibus) a není zcela vyloučeno, aby v další fázi řízení bylo žádosti o nižší splátky vyhověno (v podrobnostech viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.6.2012, č.j. KSPL 20 INS 5756/2011, 3 VSPH 1036/2011-B-18).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. září 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková