1 VSPH 1337/2012-A-20
KSPL 29 INS 13414/2012 1 VSPH 1337/2012-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: CleverBuy, s.r.o., IČO 29120985, sídlem Plzeň, Bezručova 150/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 13414/2012-A-13 ze dne 30. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 13414/2012-A-13 ze dne 30. srpna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 1.6.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka, který tvrdil, že vlastní kancelářské vybavení v hodnotě asi 10.500,-Kč a má peněžní prostředky ve výši 14.853,33 Kč. Soud vyložil účel uložené zálohy a dodal, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem je třeba zajistit prostředky pro úhradu nároků insolvenčního správce a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Zaplatit zálohu ve shora uvedené výši považoval za nesplnitelné, namítal existenci majetku a navrhoval, aby mu byla uložena povinnost uhradit zálohu ve výši 14.853,33 Kč a aby ve zbytku uhradil zálohu stát.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z dlužníkova insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník vlastní vybavení kanceláře v hodnotě asi 10.000,-Kč a peněžní prostředky ve výši 14.853,33 Kč. Jeho závazky vůči 34 věřitelům činí přes 570.000,-Kč.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy insolvenčního řízení uložil, nicméně s ohledem na okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka, počet věřitelů a souhrnná výše závazků, a na skutečnost, že výše odměny a nákladů insolvenčního správce může být v případě zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ stanovena soudem v nižší než minimální výši, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že úhrada nákladů insolvenčního řízení ze strany státu, jak dlužník v odvolání požadoval, představuje možnost pro zcela výjimečné situace, a proto nelze spravedlivě požadovat, aby náklady insolvenčního řízení vedeného v zájmu dlužníka zcela běžně nesl stát.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že snížil výši ukládané zálohy a současně prodloužil lhůtu k jejímu splnění.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva