1 VSPH 1336/2015-B-53
KSPL 54 INS 3143/2010 1 VSPH 1336/2015-B-53

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Viliam anonymizovano , anonymizovano , 350 02 Cheb 2, Milhostov 57, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 54 INS 3143/2010-B-41 ze dne 4. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 54 INS 3143/2010-B-41 ze dne 4. června 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t vr zu j e . Odvolání proti bodu III. a IV. výroku usnesení se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze 4. 6. 2015 v bodu I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Viliama anonymizovano . V bodu II. výroku soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku soud vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku a v bodu IV. výroku soud uložil insolvenčnímu správci předložit soudu do 10 dnů zprávu o hospodářské situaci dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením z 8. 4. 2014 č. j. KSPL 54 INS 3143/2010-A-10 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením z 8. 4. 2014 na č. l. B-5 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Na jednání konaném dne 25. 3. 2015 insolvenční správce sdělil, že od září do listopadu 2014 přibylo do majetkové podstaty pouze přibližně 200 Kč. V prosinci 2014 zaplatil dlužník do majetkové podstaty 11.000 Kč, v lednu 2015 částku 8.526 Kč, v únoru 2015 částku 12.486 Kč. Správce konstatoval, že pro dosažení hranice nejméně 30% uspokojení nezajištěných věřitelů, by dlužník musel od června 2015 hradit měsíčně 12.400 Kč. Dlužník uvedl, že si nastalou situaci uvědomuje a předpokládá, že za pomoci své rodiny bude moci hradit splátky nejméně ve výši 12.400 Kč měsíčně od března 2015 do konce trvání oddlužení. Dlužník zároveň soud požádal o poskytnutí lhůty v rozsahu následujících 5 měsíců a výslovně navrhl, aby pro případ, že by v této lhůtě splátky nehradil, soud již bez nařízení jednání rozhodl o zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Ze zprávy insolvenčního správce z 29. 5. 2015 (č. d. B-40) a z dalšího obsahu spisu vyplývá, že dlužník nehradil do majetkové podstaty přislíbenou splátku ve výši 12.400 Kč měsíčně; za období březen až květen 2015 pouze uhradil na účet majetkové podstaty celkem částku 5.914 Kč, čímž je dána očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu přibližně 4,08 % jejich pohledávek. Je zřejmý závěr, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (§ 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona).

Soud shledal důvody pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona, proto v souladu s těmito ustanoveními rozhodl a též dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Bod IV. výroku odůvodnil ustanovením § 281 insolvenčního zákona.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedl, že žádá o pokračování v oddlužení. Od července 2015 bude mít finanční prostředky, všechny dlužné splátky uhradí a bude pokračovat v pravidelných platbách.

Podáním z 8. 1. 2016 (č. d. B-49) insolvenční správce sdělil odvolacímu soudu, že oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo schváleno za situace, kdy byl dlužník zaměstnán a pobíral měsíční čistý příjem 16.580 Kč. Předpokládalo se uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 62,96 %. První srážka z příjmu dlužníka byla provedena v květnu 2011, ale poté dlužník informoval správce, že byl ze zaměstnání propuštěn a následně onemocněl. Byť dlužník přislíbil v období března až července 2015 splácet po 12.400 Kč měsíčně, zaplatil pouze jednorázově 5.914 Kč. Za této situace by dlužník musel počínaje červnem 2015 hradit měsíčně 13.800 Kč. Od června 2015 dlužník zaplatil celkem pouze 2.830 Kč. Od května 2011 do prosince 2015 bylo na pohledávky věřitelů uhrazeno celkem 11.716,70 Kč, což představuje uspokojení pohledávek na úrovni 2,25 %. Srážky z příjmů dlužníka nepostačují ani k úhradě pohledávek za majetkovou podstatou. Měl-li by dlužník splnit podmínky schváleného oddlužení, musel by od ledna 2016 platit měsíčně 38.000 Kč (po dobu 4 měsíců) nebo jednorázově uhradit 152.000 Kč.

Dne 12. 1. 2016 byl odvolacímu soudu doručen mail z mailové adresy smik.v@seznam.cz, ve kterém osoba označená jako dlužník sděluje, že se nemůže ze zdravotních důvodů dostavit k jednání před odvolacím soudem a žádá odvolací soud o prodloužení na dva roky . Mail nebyl elektronicky podepsán.

K uvedenému mailu odvolací soud uvádí, že s ohledem na absenci elektronického podpisu nemohl odvolací soud bez dalšího považovat toto podání za písemné podání dlužníka (viz § 42 o. s. ř.). Nicméně i kdyby ve skutečnosti toto elektronické podání učinil dlužník, požadavek o prodloužení na dva roky , který je sám o sobě dost nejasný, nelze podle názoru odvolacího soudu považovat za žádost o odročení jednání (odvolací soud považuje za absurdní, že by měl dlužník na mysli odročení jednání ze dne 14. 1. 2016 až na leden 2018), nýbrž o pokračování ve splátkovém kalendáři po dobu dalších dvou let. K tomuto výkladu odvolací soud uvádí, že v tomto insolvenčním řízení započalo plnění měsíčních splátek dle splátkového kalendáře po dobu 5 let v květnu 2011 a mělo skončit v dubnu 2016. Jak plyne z kogentního ustanovení § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona), dobu plnění pěti let splátkového kalendáře nelze překročit. V tomto směru odvolací soud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 12/2013 z 28. 2. 2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2013, podle něhož lhůta pěti let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. K tomu odvolací soud dodává, že je z uvedených důvodů vyloučeno, aby i po dubnu 2016 pokračoval dlužník ve splácení měsíčních splátek, a tím plnil podmínky oddlužení.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníka.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že podstatná část splátkového kalendáře nebyla splněna. Celkový součet nezajištěných (a zjištěných) pohledávek činí 521.421,70 Kč a dlužník za období od první splátky v květnu 2011 zaplatil na uvedené pohledávky jen 11.716,70 Kč, což odpovídá uspokojení pohledávek ve výši jen 2,25 %. Nic nesvědčí závěru, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částku, která je nutná pro uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů do konce pěti let splátkového kalendáře, jež by skončila v případě trvání schváleného oddlužení v dubnu 2016.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod jak dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení, tak i důvod dle písm. b) uvedeného ustanovení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit). Soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení byla odmítnuta dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, proti kterým není odvolání přípustné. V bodu III. výroku soud pouze seznámil účastníky s účinky prohlášení konkursu (tato informace mohla být obsažena i jen v odůvodnění usnesení a jedná se o doslovný text ustanovení § 245 odst. 1 insolvenčního zákona). Odvoláním dlužníka není proto dotčen bod III. výroku předmětného usnesení. Odvolání proti bodu IV. výroku je vyloučeno ustanovením § 91 insolvenčního zákona (jednalo se o výkon dohlédací činnosti soudu). Kromě toho v bodu IV. výroku nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dlužníka. Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání účastníka, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech.

P o u č e n í : Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková