1 VSPH 1331/2013-A-18
KSPH 41 INS 17869/2013 1 VSPH 1331/2013-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Žehrov 26, 294 12 Žďár, o odvolání soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, sídlem Podhorská 28, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2013, č.j. KSPH 41 INS 17869/2013-A-12

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2013, č.j. KSPH 41 INS 17869/2013-A-12, se m ě n í tak, že se neodmítá návrh na vydání předběžného opatření, kterým se soudní exekutor JUDr. Jiří Štrincl, sídlem Podhorská 28, 466 01 Jablonec nad Nisou, domáhá provedení exekuce vedené pod sp. zn. 90 EX-3/13 s tím, že účinky předběžného opatření trvají do rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl návrh soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla (dále jen navrhovatel), aby soud vydal předběžné opatření na omezení účinků zahájení insolvenčního řízení. Toto omezení ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení mělo spočívat v možnosti provedení exekuce postihující majetek dlužníka vedenou pod sp. zn. 90 EX-3/13 s tím, že účinky předběžného opatření by trvaly do rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření soud I. stupně odůvodnil tak, že se jedná o předběžné opatření, které soud vydává až po složení zálohy k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením (dále jen jistota) a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci 1 VSPH 55/2010-B. Uzavřel, že navrhovatel nesložil dle § 75b občanského soudního řádu tuto zálohu, a proto jeho návrh dle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu odmítl s tím, že věcnou důvodností podaného návrhu se nezabýval.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil jeho povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, neboť v případě navrhovaného předběžného opatření dle § 82 odst. 2 písm. b) může toto předběžné opatření vydat insolvenční soud i bez návrhu a jistota se neskládá. Navrhoval proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že navrhované předběžné opatření vydá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (2).

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 25.6.2013. Dne 30.7.2013 podal navrhovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byly ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení omezeny účinky zahájení insolvenčního řízení tak, aby bylo možné provedení exekuce postihující majetek dlužníka vedené pod sp. zn. 90 EX-3/13 s tím, že účinky předběžného opatření by trvaly do rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Speciální úprava institutu předběžného opatření v insolvenčním řízení stanovená v § 82 insolvenčního zákona vychází ze zásady, podle které může předběžné opatření vydat soud i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. V případech, kdy soud může vydat předběžné opatření i bez návrhu, není navrhovatel povinen složit jistotu (na rozdíl od případů, kdy předběžné opatření je vydáváno dle insolvenčního zákona toliko na návrh jiné osoby, nebo u předběžných opatřeních vydávaných i v insolvenčním řízení dle § 74 a násl. občanského soudního řádu).

Z toho vyplývá, že závěr soudu I. stupně o povinnosti navrhovatele složit jistotu není správný a odmítnutí jeho návrhu na vydání předběžného opatření není na místě.

Pokud soud I. stupně vzal v úvahu právní názor obsažený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.2.2010 č.j. MSPH 77 INS 2492/2009, 1 VSPH 55/2010-B-97, pak tento případ řešil odlišnou situaci, kdy bylo navrhováno vydání předběžného opatření dle § 100 insolvenčního zákona k zajištění újmy či škody věřitele, které lze vydat toliko na návrh oprávněného věřitele. Na tohoto navrhovatele se proto v souladu s dikcí § 82 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost složit jistotu vztahuje.

Usnesení soudu I. stupně proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v napadeném bodě výroku změnil, jak je stanoveno výše.

Soud I. stupně proto v dalším řízení posoudí důvodnost návrhu na vydání předběžného opatření podaného jinou osobou a o tomto návrhu dle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodne. Pro úplnost odvolací soud dodává, že aplikace § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona nebrání vydat předběžného opatření, které by dopadalo nejen na situaci vyvolanou šikanózními návrhy podanými věřiteli vůči dlužníku, ale též na případy, kdy např. obstrukční jednání dlužníka znemožňuje jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli (srov. důvodová zpráva k zák.č. 334/2012, kterým byl novelizován insolvenční zákon, též usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSCB 25 INS 12826/2013, 1 VSPH 1262/2013-A, ze dne 19.8.2013). Přitom je však insolvenční soud vždy povinen posoudit, zda vydání předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.).

V Praze dne 29. srpna 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová