1 VSPH 1329/2013-A-18
MSPH 94 INS 18283/2013 1 VSPH 1329/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Lukáš anonymizovano , anonymizovano , Rezlerova 277, 109 00 Praha 10, adresa pro doručování-Nad Přehradou 407, 109 00 Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 18283/2013-A-9 ze dne 26. července 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 18283/2013-A-9 ze dne 26. července 2013 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku Lukáši anonymizovano (dále jen dlužník) povinnost hradit zálohu ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužníka lze očekávat jako způsob řešení oddlužení, nedoložil však dostatečné prostředky, z nichž by bylo možno uhradit náklady insolvenčního řízení v případě, že by dlužníkovu návrhu na povolení nebylo vyhověno a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Proto uložil dlužníku zaplatit zálohu ve výši 15.000,-Kč, aby v případě prohlášení konkursu na jeho majetek byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu soud stanovil zálohu nižší. V odvolání namítal, že svůj insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení, a doložil výši příjmů, která bude umožňovat schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Poukazoval na to, že náklady insolvenčního správce budou hrazeny převážně ze zálohy, která mu bude stanovena ve splátkovém kalendáři, a navrhoval, aby bylo rozhodnutí soudního asistenta změněno insolvenčním soudcem nebo odvolacím soudem tak, že mu bude stanovena záloha ve výši 2.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a po doplnění předkládací zprávy o údaj o stanovisku insolvenčního soudce k rozhodnutí soudního asistenta dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník nemá žádné vyživovací povinnosti, jeho závazky vůči 9 věřitelům činí přibližně 430.000,-Kč a vlastní movité věci, jejichž hodnota činí přibližně 8.000,-Kč. Je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem z pracovního poměru činí přibližně 15.800,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci lze z obsahu spisu učinit předběžné zjištění, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno hradit počáteční náklady insolvenčního správce. Je proto namístě dlužníku uložit povinnost zaplatit zálohu, z níž budou tyto počáteční náklady insolvenčního řízení hrazeny. Dále lze předběžně usoudit, že dlužníkův úpadek bude řešen oddlužením, a to plněním splátkového kalendáře. Za této situace je proto v dané fázi insolvenčního řízení třeba stanovit výši zálohy vzhledem k dosavadním zjištěním ve výši odpovídající tomuto způsobu řešení úpadku, a nikoli na základě spekulací o tom, zda oddlužení bude v budoucnu z dosud neznámých důvodů zrušeno.

Proto odvolací soud shrnuje, že výše zálohy pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku s ohledem na shora uvedené postačuje v částce 4.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek.

Proto odvolací soud odvolání dlužníka vyhověl a napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová