1 VSPH 1325/2014-A-13
MSPH 59 INS 15065/2014 1 VSPH 1325/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Pavla Válka, bytem Zenklova 1/35, Praha 8, adresa pro doručování Vazební věznice Praha-Ruzyně, Staré náměstí 3/12, Praha 6, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 15065/2014-A-7 ze dne 9. června 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 15065/2014-A-7 ze dne 9. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 59 INS 15065/2014-A-7 ze dne 9.6.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Pavel Válek (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 2.6.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dlužník v bodě 6 formuláře stručně uvedl, že má patnáct závazků v celkové výši cca devět milionů. Žádného věřitele, ani výši jednotlivých pohledávek či jejich splatnost, dlužník neuvedl, jen doplnil, že většina závazků je více jak tři měsíce po splatnosti a v podrobnostech odkázal na přiložený seznam závazků. Seznam závazků však neobsahuje žádný údaj o splatnosti jednotlivých závazků. Dlužník rovněž uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, kde je pracovně zařazen s příjmem ve výši 6.750,00 Kč měsíčně. Žádný majetek kromě ošacení a obutí nevlastní. Z výpisu evidence rejstříku trestů a z obsahu insolvenčního návrhu vyplynulo, že rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 8.11.2011 byl dlužník odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku za zvlášť závažný zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

Soud měl proto za to, že předložený návrh obsahuje vady, které brání jeho projednání, protože dlužník neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek. Insolvenční návrh z tohoto důvodu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval tím, že v insolvenčním návrhu uvedl všechny podstatné skutkové okolnosti, z nichž jednoznačně vyplývá, že je v úpadku. Zároveň v seznamu závazků označil všechny své závazky a uvedl i jejich splatnost. Proto má za to, že postup soudu je příliš formalistický.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících

5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 6 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Dále uvedl, že má celkem patnáct závazků jejichž výše se blíží devíti milionům korun. Je ve výkonu trestu, kdy předpokládá, že koncem roku 2014 bude propuštěn, jeho příjem činí 6.750,-Kč. V připojeném seznamu závazků uvedl (na rozdíl od insolvenčního návrhu), že má šestnáct závazků, označil jednotlivé věřitele, včetně adresy jejich sídla, případně bydliště, uvedl jejich výši a u vykonatelných závazků označil spisové značky pod kterými je vedeno exekuční řízení za účelem jejich vymožení. Lhůtu splatnosti u žádného ze závazků neuvedl.

Z uvedených zjištění je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že je v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková