1 VSPH 1324/2012-B-45
KSUL 70 INS 4873/2010 1 VSPH 1324/2012-B-45

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Mgr. Edita anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Čs. dobrovolců 948/21, 415 01 Teplice, o odvolání Bohemia Faktoring, s.r.o., IČO 27242617, sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 4873/2010-B-35, ze dne 23. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 4873/2010-B-35, ze dne 23. července 2012, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením rozhodl o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek dlužnice ve splátkovém kalendáři.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podáním došlým dne 26.6.2012 požádala dlužnice o přerušení splátkového kalendáře z důvodu nepříznivých osobních poměrů dlužnice a její rodiny.

Soud po projednání žádosti dlužnice při jednání dne 9.7.2012 rozhodl o snížení měsíčních splátek dlužnice o částku 7.000,-Kč měsíčně s tím, že takový postup odůvodňují poměry dlužnice, její dosavadní plnění splátkového kalendáře, když dosud dlužnice splnila 26,29% zjištěných pohledávek a skutečnost, že i po snížení splátkového kalendáře lze očekávat úhradu více než 62% výše zjištěných pohledávek.

Proti tomuto usnesení se odvolal věřitel Bohemia Faktoring, s.r.o. (dále jen věřitel) a namítal, že dlužnice sice požádala o přerušení plnění splátkového kalendáře, nenavrhla však snížení měsíčních splátek a soud o snížení rozhodoval, aniž by věřitelé měli možnost se k takovému návrhu vyjádřit. Kromě toho věřitel zpochybnil, že by se dlužnice nacházela v tíživé osobní situaci a poukazoval na skutečnost, že výrazné snížení měsíčních splátek podstatně zkracuje věřitele na jejich ústavních právech ochrany majetku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Z citovaných ustanovení jsou zřejmé podmínky, za nichž se stanoví výše měsíčních splátek, k nimž je dlužník povinen při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Požaduje-li dlužník, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, jenž lze podat jen na předepsaném formuláři, který je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře návrhem ze dne 3.5.2010, jenž byl učiněn na předepsaném formuláři. Dále zjistil, že v návrhu na povolení oddlužení nepožádala dlužnice insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Ostatně takovou kolonku formulář návrhu na povolení oddlužení v době podání návrhu neobsahoval a ani pokyny k jeho vyplnění neobsahovaly jakékoliv poučení o možnosti dlužníka žádat v návrhu o nižší výši splátek. Dlužno podotknout, že od 1.4.2011 je zveřejněna nová podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení, v němž je obsažena kolonka určená k podání žádosti o nižší splátky (jde o kolonku 15).

Ze shora uvedeného plyne, že formulář návrhu na povolení oddlužení v době podání insolvenčního návrhu neskýtal žádný prostor pro podání žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Ze spisu odvolací soud dále zjistil, že o schválení splátkového kalendáře došlo již usnesením ze dne 13.7.2010 (B-5). Dlužnice podala žádost o přerušení splátkového kalendáře dne 26.6.2012, kterou soud projednal při jednání dne 9.7.2012, a o které rozhodl tak, že snížil její splátky.

V projednávaném případě tedy dlužnice žádá o změnu v plnění splátkového kalendáře (jeho přerušení) poté, co rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře nabylo právní moci. Nelze proto již přihlížet ke skutečnosti, že dlužnice nepodala návrh na nižší splátky v důsledku nevhodného formuláře. Na druhou stranu je odvolací soud toho názoru, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (B-5 ze dne 13.7.2010) není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Proto není vyloučeno, aby v dané fázi řízení soud rozhodoval o návrhu dlužnice nebo bylo rozhodováno o jiném procesním návrhu dlužnice (např. o snížení splátek). O návrhu dlužnice o stanovení nižších splátek však lze rozhodovat jedině za předpokladu, že dlužnice takový návrh (splňující náležitosti stanovené v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ) podá a že jí navržená nižší splátka umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50%. Splněn musí být též předpoklad, že tito věřitelé (písemně nebo na své schůzi) vysloví s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. budou souhlasit alespoň někteří z nich, a nižší splátka se tak bude týkat jen uspokojení jejich vlastních pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle § 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a ani insolvenční soud neshledá důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, spočívající ve stanovení nižší splátky, bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužník v důsledku placení zákonných splátek ocitl v kritické sociální situaci.

V dané věci však soud neměl k dispozici řádný návrh dlužnice na snížení splátek, ke kterému by se věřitelé mohli vyjádřit. Jednání, které bylo soudem nařízeno na den 9.7.2012, nebylo svoláno za účelem posouzení návrhu dlužnice na snížení splátek a ani z protokolu o jednání nevyplývá, že by dlužnice snížení při tomto jednání navrhla. Jeho rozhodnutí je proto předčasné a bez řádného návrhu dlužnice trpí závažnou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. října 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová