1 VSPH 1315/2014-B-112
MSPH 79 INS 7676/2012 1 VSPH 1315/2014-B-112

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: ECM China Investments, s.r.o., IČO 27954897, sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, zast. JUDr. Václavem Mlnáříkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 30, o odvolání Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce věřitele č. 3 ECM REAL INVESTMENTS A.G., sídlem Praha 2, Italská 1583/24, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-58 ze dne 17. června 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-58 ze dne 17. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce věřitele č. 3 ECM REAL INVESTMENTS A.G. (dále jen odvolatel ) na odvolání Mgr. Adama Sigmunda z funkce insolvenčního správce dlužníka z důvodu jeho podjatosti.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 26.5.2014 odvolatel vznesl námitku podjatosti insolvenčního správce dlužníka, kterou odůvodnil tím, že insolvenční správce Sigmund je partnerem advokátní kanceláře Žižlavský, která zastupuje insolvenčního navrhovatele-věřitele č. 1 Českou exportní banku, a.s., která je zástupcem věřitelů.

K výzvě soudu insolvenční správce dlužníka Mgr. Adam Sigmund v podání ze dne 12.6.2014 (B-56) uvedl, že sice s JUDr. Žižlavským spolupracuje, avšak povaha spolupráce je jen marketingová, nikoli právní. Popřel vztah ekonomické závislosti na advokátní kanceláři Žižlavský a podanou námitku podjatosti měl za účelovou, protože s ohledem na zpeněžení většiny majetku a částečný rozvrh postrádá smysl. Námitku podjatosti spojoval s podáním odpůrčí žaloby proti věřiteli č. 3 a jeho insolvenčnímu správci-odvolateli.

Soud nezjistil jakýkoli vztah ovlivnění ze strany advokátní kanceláře Žižlavský, uvedl, že správce nevykonává advokacii společně s advokátní kanceláří, která nezastupuje žádného z účastníků insolvenčního řízení. Námitku podjatosti měl za nelogickou, když v dané fázi insolvenčního řízení došlo již ke zpeněžení značné části majetkové podstaty a k provedení částečného rozvrhu. Námitku považoval s ohledem na podanou odpůrčí žalobu proti pohledávce věřitele č. 3, jehož insolvenčním správcem je odvolatel, za účelově podanou.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání. Namítal, že Mgr. Sigmund je partnerem advokátní kanceláře JUDr. Michala Žižlavského, který je právním zástupcem České exportní banky, a.s. Podle výpisu České advokátní komory je Mgr. Sigmund spolupracujícím advokátem. Tvrdil, že Česká exportní banka, a.s. může být pro advokátní kancelář Žižlavský natolik zásadním klientem, že lze dovodit vztah ekonomické závislosti advokátní kanceláře na České exportní bance. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil usnesením ze dne 12.9.2014 č.j.-B-69 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, ten následně usnesením ze dne 22.10.2014 č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-76 Mgr. Sigmunda odvolal z funkce správce a novým správcem ustanovil JUDr. Ing. Petra Štilipa. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13.4.2015, č.j. 1 VSPH 2213/2014-B-88.

K dovolání Mgr. Adama Sigmunda Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31.8.2015 č.j. 29 NSČR 80/2015-B-103 zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.9.2014, č.j.-B-69 a ze dne 13.4.2015, č.j. 1 VSPH 2213/2014-B-88, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.10.2014, č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-76, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Při opětovném posuzování důvodnosti odvolání Mgr. Haly proti usnesení ze dne 17.6.2014 byl Vrchní soud v Praze jakožto soud odvolací vázán ve smyslu § 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho kasačním usnesení ze dne 31.8.2015, kde dovolací soud mimo jiné uvedl následující:

S přihlédnutím k době vydání napadených rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání insolvenčního správce Mgr. Sigmunda jsou přípustná podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se výkladu ustanovení § 24 a § 29 insolvenčního zákona, dovolacím soudem beze zbytku nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 24 IZ (ve znění účinném od 1. ledna 2014) insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu (odstavec 1). Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního správce, bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 28 IZ (v témže znění) za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 až 24 a § 25 odst. 3 obdobně.

Podle ustanovení § 29 IZ (ve znění účinném k 15. srpnu 2012, tj. k datu přezkumného jednání, na kterém věřitelé odvolali insolvenčního správce Mgr. Halu a ustanovili do funkce insolvenčního správce Mgr. Sigmunda na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odstavec 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odstavec 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odstavec 3).

Podle ustanovení § 31 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. ledna 2014) z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 114/2014 uzavřel, že:

Ustanovení § 24 a § 31 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, a to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Jako východiska, na nichž spočívá jeho rozhodovací činnost, přejímá závěry formulované k výkladu právních norem Ústavním soudem ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9. Tam Ústavní soud vysvětlil, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva. Tamtéž Ustavní soud dodal, že smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu zákona (uvědomuje si skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i jeho souhlas s jejími důvody) a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.

Z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu je zřejmé, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i účastníků řízení (tedy nejen dlužníka, nýbrž i jeho věřitelů) a že v souvislosti s úpravou (ne)podjatosti insolvenčního správce (§ 24 IZ) insolvenční zákon zavádí i novou instituci tzv. odděleného insolvenčního správce, ustanovovaného v případech, kdy správce je v insolvenčním řízení vyloučen pouze z některých (a nepočetných) úkonů.

Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 IZ), lze v zásadě (s níže uvedenou výjimkou) poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-§ 14 odst. 1 IZ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 IZ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek pod číslem 85/2012). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána .

Ustanovení § 24 IZ nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení § 34 IZ, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení).

Shora uvedené závěry, byt' formulované při výkladu insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013, se dle dovolacího soudu prosadí i v poměrech projednávané věci.

O tom, zda insolvenční správce má být odvolán z funkce (podle § 31 odst. 1 IZ), rozhoduje insolvenční soud zpravidla po slyšení insolvenčního správce (tj. na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal ke skutečnostem, které by dle podnětů účastníků insolvenčního řízení či dle insolvenčního soudu mohly vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti) a na základě obsahu insolvenčního spisu. Hodnotící soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl odvolán z funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu (respektive doloženými účastníky insolvenčního řízení, insolvenčním správcem nebo opatřenými insolvenčním soudem). Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu neprodleně (srov. opět § 31 odst. 1 IZ).

Právní posouzení věci odvolacím soudem, ústící v závěr o vyloučení insolvenčního správce Mgr. Sigmunda, Nejvyšší soud, vzhledem ke skutečnostem plynoucím z obsahu insolvenčního spisu, neshledal správným.

K důvodům, pro které odvolací soud měl pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce Mgr. Sigmunda (§ 24 IZ), tedy ke skutečnosti, že (majoritní) věřitel (Česká exportní banka, a.s.) hlasoval pro odvolání (insolvenčním soudem ustanoveného) insolvenčního správce Mgr. Halu a ustanovení insolvenčního správce Mgr. Sigmunda dovolací soud uvedl, že ve srovnání s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, insolvenční zákon posílil práva věřitelů (mimo jiné) tím, že umožnil, aby za tam určených podmínek rozhodly o změně v osobě insolvenčního správce věřitelské orgány a připustil možnost, aby rozhodnutí, kterým insolvenční soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového správce, věřitelé oponovali za předem určených podmínek (daných potřebou co nejvíce urychlit průběh řízení) odvoláním (srov. důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu).

K tomu, aby takto vymezené právo věřitelů mohlo být vskutku naplněno, je nezbytné respektovat, že si věřitelé zvolí jako nového insolvenčního správce osobu, která je jim známa (se kterou mají zkušenosti) jako natolik zdatná (posuzováno jak ve vztahu k jejím odborným znalostem a schopnostem dostát při výkonu funkce insolvenčního správce povinnostem, pro ni plynoucím z insolvenčního zákona a dalších právních předpisů, tak i z hlediska pověsti, důvěry a respektu, jichž v očích věřitelů požívá), že bude zárukou pro naplnění účelu a zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 IZ).

Reálnému naplnění práva věřitelů založeného ustanovením § 29 IZ tak zjevně neodpovídá teze, podle níž by věřitelé (respektive majoritní věřitel) byli omezeni při volbě (nového) insolvenčního správce tím, zda mají (či v minulosti měli) k tomuto insolvenčnímu správci vztah založený a odvíjející se např. z dřívějších insolvenčních řízení, v nichž v pozici účastníků řízení vystupovali totožní věřitelé a ve funkci insolvenčního správce tatáž osoba. Potud ani okolnost, že stejní věřitelé (respektive stejný majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ustanovení § 29 IZ ustanovují novým insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti takového insolvenčního správce. A naopak, kdyby v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli ustanovený insolvenční správce tyto věřitele v jiných insolvenčních řízeních v rozporu se shora uvedenými zásadami zvýhodnil, aniž by současně šlo o omluvitelné pochybení insolvenčního správce (plynoucí např. z nejednoznačné právní úpravy), bude zpravidla dán i důvod pochybovat o nepodjatosti takového insolvenčního správce.

K dalšímu důvodu, jenž vedl odvolací soud k pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního správce Mgr. Sigmunda, a to ke spolupráci jmenovaného s advokátní kanceláří ŽIŽLAVSKÝ, advokátní kancelář, s.r.o. a k zastupování věřitele (Česká exportní banka, a.s.) advokátní kanceláří se dovolací soud vyslovil tak, že z obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že uvedená advokátní kancelář nezastupovala věřitele (Česká exportní banka, a.s.) v žádné fázi insolvenčního řízení dlužníka a že k datu vydání dovoláními napadených rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční správce Mgr. Sigmund nebyl statutárním orgánem (ani společníkem) této advokátní kanceláře. Poukaz odvolacího soudu na spolupráci insolvenčního správce Mgr. Sigmunda a advokátní kanceláře (ŽIŽLAVSKÝ, advokátní kancelář, s.r.o.) přitom nemá bez bližší konkretizace, v čem měla spočívat a na jaký vztah mezi insolvenčním správcem Mgr. Sigmunda a touto advokátní kanceláří z ní lze usuzovat-význam. Rovněž okolnost, že advokátní kancelář zastupovala v dílčích kauzách (blíže nespecifikovaných počtem, významem či časem) věřitele (Česká exportní banka, a.s.), není vzhledem k (jen) zprostředkované vazbě mezi insolvenčním správcem Mgr. Sigmundem a uvedeným věřitelem-důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce Mgr. Sigmunda.

Nejvyšší soud proto nepovažoval argumenty, které ve svém souhrnu vedly odvolací soud k závěru o vyloučení insolvenčního správce Mgr. Sigmunda, za způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce S, a to ani ve spojení se skutečností, že insolvenční správce Mgr. Sigmund se stal společníkem a statutárním orgánem společnosti AS ZIZLAVSKY, v.o.s.

Na základě shora popsaného stavu věci, kdy napadené usnesení soudu I. stupně ze dne 17.6.2014 je v souladu s postuláty, na nichž stojí pro odvolací soud závazné rozhodnutí soudu dovolacího, postupoval Vrchní soud v Praze dle § 219 o.s.ř. a usnesení č.j. MSPH 79 INS 7676/2012-B-58 jakožto věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. října 2015 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová