1 VSPH 1313/2014-A-13
KSCB 26 INS 10031/2014 1 VSPH 1313/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: TARXAN Consulting, s.r.o., IČO 28127978, sídlem České Budějovice, Jizerská 1076/2, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10031/2014-A-8 ze dne 30. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 10031/2014-A-8 ze dne 30. května 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že návrhem ze dne 10.4.2014 dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Soud dlužníka vyzval usnesením ze dne 14.4.2014 (A-5) k doložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení, lhůta uplynula dne 5.5.2014.

Podáním ze dne 4.5.2014 dlužník požádal o prodloužení lhůty k doplnění insolvenčního návrhu o 15 dnů a podáním ze dne 19.5.2014 dlužník žádal soud o upřesnění způsobu doplnění insolvenčního návrhu. Soud uvedl, že dlužník byl řádně poučen ve výzvě ze dne 14.4.2014, co a jak má doplnit. Protože dlužník insolvenční návrh nedoplnil, soud insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal podle § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. a namítal, že soud I. stupně byl nesprávně obsazen, že rozvrh práce nevyhovoval požadavkům § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, že věc nebylo možné přidělit senátu 26 INS, že pravidla pro přidělování věcí jsou netransparentní a že se o ně rozvrh práce neopírá. Namítal, že soudu I. stupně dodal všechny potřebné listiny, případně, že byl soudem I. stupně zcela nedostatečně poučen. Namítal nepřezkoumatelnost a nepřesvědčivost napadeného usnesení a absenci opory v zákoně. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a zjistil úpadek dlužníka nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3).

Podle § 42 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) se v rozvrhu práce soudu zejména a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13), c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce,

kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout, e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.

Věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně. Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení (odst. 2).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soudce, který ve věci rozhodoval-JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D. podle rozvrhu práce byl oprávněn rozhodovat ve všech věcech podle § 7a IZ, tedy i ve věcech insolvenčního řízení, přičemž s účinností od 1.11.2013 byly věci přidělovány rotačním způsobem, a to tak, že senát 35 INS dostával 30% věcí, senát 26 INS 10 %, senát 27 INS a senát 28 INS oba 30% věcí. Transparentně byl v rozvrhu práce rovněž uveden princip zastupování při rozhodování věcí. Protože dlužník neuvedl žádný konkrétní důvod, který by zpochybnil transparentnost procesu přidělování věcí, nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že rozhodující soudce JUDr. Ing. Strnad byl oprávněn ve věci rozhodnout.

Usnesením ze dne 14.4.2014 (A-5) byl dlužník vyzván k doplnění insolvenčního návrhu o seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Dlužník namísto, aby výzvě vyhověl, žádal o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti (podání ze dne 4.5.2014) a podáním ze dne 19.5.2014 žádal soud, aby upřesnil, v čem měla výzva spočívat.

Odvolací soud má za to, že soud I. stupně dlužníkovi jasně uložil povinnost, aby svůj insolvenční návrh doplnil o seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a podrobně jej poučil o tom, jak seznamy zhotovit a co v nich uvést, proto nejsou pochybnosti o úplnosti a srozumitelnosti výzvy.

Soud prvního stupně tudíž nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ odmítl, protože potřebné seznamy nebyly k výzvě soudu I. stupně ve stanovené lhůtě předloženy.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že toto rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené, a proto dlužníku nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto usnesení podal insolvenční návrh znovu a řádně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková