1 VSPH 1307/2015-A-13
KSPH 72 INS 13358/2015 1 VSPH 1307/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Lenka Janíčková, nar. 10. listopadu 1954, bytem Sokolov, Rokycanova 1929, adresa pro doručování: Krušovice, Nad Pivovarem 224, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 13358/2015-A-8 ze dne 2. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 13358/2015-A-8 ze dne 2. června 2015 se m ě n í jen tak, že výše zálohy činí 15.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k insolvenčnímu návrhu ze dne 22.5.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice. Dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením.

Soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona č. 182/2006 sb. (dále též IZ), z obsahu spisu zjistil, že dlužnice má závazky vůči pěti věřitelům v celkové výši 427.205,77 Kč, že v roce 2013 měla dlužnice příjem z činnosti osoby samostatně výdělečně činné ve výši 397.665,-Kč a že závazky vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, a.s. a Okresní správa sociálního zabezpečení vznikly z předchozí podnikatelské činnosti dlužnice.

Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1819/2014-A-14 ze dne 9.1.2015 a s ohledem na předpoklad řešení úpadku dlužnice konkursem určil výši zálohy na 45.000,-Kč s ohledem na § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že dluhy z podnikání nebrání řešení jejího úpadku oddlužením, že věřitelé nedali najevo svůj nesouhlas s řešením úpadku oddlužením, odkázala na ustálenou judikaturu, např. na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1675/2013-A-19 ze dne 13.2.2014 č.j. 1 VSPH 285/2014-A-21 ze dne 17.2.2014, č.j. 2 VSPH 1964/2014-A-15 ze dne 6.5.2015, č.j. 2 VSPH 961/2014-A-14 ze dne 15.5.2014, č.j. 1 VSPH 1211/2014-A-17 ze dne 23.6.2014, č.j. 1 VSPH 979/2014-A-14 ze dne 18.8.2014 a na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 10/2014-A-14 ze dne 28.1.2014, č.j. 3 VSOL 40/2014-A-11 ze dne 19.3.2014, č.j. 3 VSOL 15/2014-A-16 ze dne 24.3.2014, č.j. 1 VSOL 297/2014-A-9 ze dne 16.4.2014, s tím, že v případě, že lze očekávat vydání rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí a to jen ve formě záloh. Namítala nepředvídatelnost napadeného usnesení s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3860/14 ze dne 18.12.2014 či sp. zn. IV. ÚS 2454/14 ze dne 23.9.2014, nález sen. zn. I. ÚS 2134/13 ze dne 2.4.2014, usnesení I. ÚS 3271/13 ze dne 6.2.2014. Dále dlužnice odkázala na odborné články a vyjádření odborné veřejnosti. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu ve výši 45.000,-Kč navrhovatelce neukládá, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má pět splatných závazků v celkové výši 427.205,77 Kč. Dlužnice vlastní jen věci osobní potřeby v ceně asi 8.000,-Kč, její příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 9.829,-Kč, dále pobírá příspěvek na péči ve výši 8.000,-Kč, dále na základě smlouvy o důchodu bude pobírat částku 1.900,-Kč měsíčně.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje. Je správný závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na nesouhlas věřitelů s oddlužením v případě závazků z podnikání (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením. Není splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužnice bude za daného stavu věci (při absenci souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením) zřejmě nutné řešit konkursem.

Nicméně v souzené věci nelze odhlédnout od toho, co soud I. stupně správně v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil, totiž to, že věřitelé mohou i tak na schůzi svým hlasováním oddlužení umožnit, což není vyloučeno zejména při vědomí toho, že závazky z podnikání má dlužnice dle zjištění soudu I. stupně nikoli přímo vůči partnerům z podnikání, nýbrž vůči zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, tedy subjektům, které dosud proti oddlužení nebrojily, a z jejich dosavadního přístupu neplyne, že by svůj postoj chtěly změnit.

Veden stanoviskem vysvětleným v předchozím odstavci postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným změnil toliko co do výše požadované zálohy, kterou takto pokládá za okolnostem případu lépe odpovídající.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková