1 VSPH 1304/2012-B-17
KSHK 41 INS 5220/2012 1 VSPH 1304/2012-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Ondřej Kuruc, nar. 7. března 1965, bytem Česká Skalice, Družstevní 626, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 5220/2012-B-8/celk.2 ze dne 16. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 5220/2012-B-8/celk.2 ze dne 16. července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), a určil, že účinky prohlášení konkursu nastanou k okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku dne 16.7.2012 (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužníka bylo dne 5.3.2012 zahájeno insolvenční řízení, dlužník se domáhal zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužník tvrdil, že pobírá měsíčně mzdu ve výši 40.600,-Kč. Do řízení se přihlásilo 13 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 5.777.634,66 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce soud zjistil, že od 15.3.2011 do března 2012 průměrný měsíční příjem dlužníka činil 10.556,-Kč, a proto jej soud vyzval k předložení dohody o dalším příjmu ve výši asi 25.000,-Kč. Podáním doručeným soudu dne 20.6.2012 sdělil insolvenční správce, že dlužníkovi se nepodařilo uzavřít dohodu o dalším příjmu. Soud měl za to, že dlužník nebude schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit ani 30 % hodnoty jejich pohledávek, a proto podle § 395 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 405 odst. 1, 2 IZ oddlužení neschválil a rozhodl o řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že žádal o zproštění funkce insolvenčního správce a o prošetření výše pohledávky věřitele CCRB, a.s. Dlužník pracoval jako řidič kamionu v Německu, výše jeho hrubé mzdy činila 12.000,-Kč, zbytek pobíral jako stravné. Dlužníkovi se nepodařilo uzavřít dohodu o dalším příjmu. Dále namítal, že nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Dodal, že v současnosti je bez zaměstnání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v části napadené odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 IZ).

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení -2-KSHK 41 INS 5220/2012 oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Dospěje-li tedy soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že na základě výsledků přezkumného jednání byly zjištěny všechny přihlášené pohledávky dlužníka v celkové výši 5.777.634,66 Kč, výše jeho nezajištěných závazků činila celkem 2.241.549,74 Kč. Podle zpráv insolvenčního správce průměrný měsíční příjem dlužníka činil 10.556,-Kč. Dlužník k výzvě soudu nepředložil dohodu o dalším příjmu ve výši 25.000,-Kč. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 31.8.2012 plyne, že dlužník k 29.7.2012 ukončil pracovní poměr u LOG-IN CZ, s.r.o., přičemž v současnosti dlužník zaměstnání nemá.

V dané souvislosti nutno poukázat na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho usnesení sp.zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, podle nichž platí, jestliže podle dlužníkových tvrzení zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení sepsaném na předepsaném formuláři a v povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení, dlužník nabízí svým nezajištěným věřitelům (kteří nesouhlasili s nižším plněním) méně než 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Důvodný předpoklad insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení vychází z údajů tvrzených a doložených samotným dlužníkem. Není-li dlužník schopen ani tvrdit skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že nezajištěné věřitele, kteří -3-KSHK 41 INS 5220/2012 nesouhlasili s nižším plnění, uspokojí alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, je důvod návrh na povolení oddlužení zamítnout.

Neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 % (i s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem, jež mají podle tvrzení dlužníka nastat v budoucnu), insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2012 ze dne 31.7.2012 plyne, že pokud splňuje dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to důvodem k postupu podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ.

Z obsahu výsledků přezkumného jednání ze dne 13.6.2012 plyne, že dlužník nepopřel žádnou přihlášenou pohledávku.

Současné příjmové a finanční poměry dlužníka a výsledky přezkumného jednání neodůvodňují závěr, že by dlužník byl schopen uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek. I kdyby dlužník neztratil zaměstnání, byl by při předpokladu absence vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem schopen po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit toliko 2,9 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 odst. 1 IZ nebyly dány podmínky k tomu, aby soud prvního stupně oddlužení schválil.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. října 2012

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová