1 VSPH 1290/2014-A-13
MSPH 99 INS 13184/2014 1 VSPH 1290/2014-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka PRAGO DESIGN, s.r.o., IČO 24796395, sídlem Na Lysinách 457/20, Praha 4, zahájené na návrh Karla Hrušky, bytem Cerhenická 436/14, Praha 10, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 13184/2014-A-6 ze dne 19.května 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 13184/2014-A-6 ze dne 19.května 2014 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 13184/2014-A-6 ze dne 19.5.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Karel Hruška (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku PRAGO DESIGN, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem ze dne 9.5.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka proto, že za ním má pohledávky představující mzdu za měsíce červenec, srpen a prosinec 2012, leden až prosinec 2013 a leden až březen 2014, když celková výše jeho pohledávek činí 268.000,-Kč. Ohledně dalších věřitelů dlužníka navrhovatel uvedl, že na majetek dlužníka jsou vedena exekuční řízení, přičemž označil spisové značky exekučních řízení a výši vymáhaných pohledávek. Podle názoru navrhovatele je zřejmé, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splnit.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, navrhovatel nevylíčil dostatečně rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, když sice popsal vlastní pohledávku vůči dlužníkovi, ale neuvedl žádné údaje ohledně splatnosti pohledávek dalších věřitelů ani konkrétní okolnosti, z nichž by plynulo, že dlužník není schopen úhrady svých splatných závazků. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že doložil rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 48 C 71/2013-27 ze dne 17.10.2013, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Dále doplnil, že z přihlášky pohledávek, kterou podal Obvodní soud pro Prahu 4, vyplývá, že dlužník má i dalšího věřitele s pohledávkami po splatnosti delší jak třicet dnů. Například pohledávka tohoto věřitele ve výši 2.000,-Kč byla splatná již 15.11.2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen.

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Pokud jde o tvrzení skutečností rozhodných pro prohlášení úpadku, je třeba, aby z insolvenčního návrhu výslovně plynula existence alespoň dvou věřitelů se splatnými pohledávkami a domněnka platební neschopnosti či předlužení dlužníka.

Odvolací soud z insolvenčního návrhu zjistil, že v něm navrhovatel podrobně popsal své pohledávky vůči dlužníkovi představující neuhrazenou mzdu ve výši 268.000,-Kč, která je ohledně pohledávky ve výši 92.000,-Kč, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 48 C 71/2013-27 ze dne 17.10.2013, již vykonatelná. Kromě toho tvrdil, že dlužník má další splatné závazky a označil spisové značky jednotlivých exekučních řízení, která jsou vedena za účelem jejich vymožení. Neoznačil však žádného z věřitelů, kteří vedou tato exekuční řízení, uvedl pouze výši vymáhaných závazků, lhůtu splatnosti těchto závazků neuvedl.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud v daném případě toho názoru, že insolvenční návrh neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, neboť rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka jsou v něm uvedeny nedostatečně, když vyjma tvrzení o vlastních splatných pohledávkách vůči dlužníkovi navrhovatel žádné konkrétní údaje o tom, že je dlužník v prodlení s úhradou splatných závazků vůči dalším věřitelům, neuvedl. Judikatura Vrchního soudu v Praze (srovnej např. usnesení sp. zn. KSPL 29 INS 12458/2011, 1 VSPH 1067/2011-A ze dne 6.9.2011 nebo sp. zn. KSPL 27 INS 7385/2011, 2 VSPH 912/2011-A ze dne 7.9.2011) se přitom ustálila v tom, že věřitelé musí být v návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány. Jen tak totiž může soud posoudit splnění zákonných podmínek pro zjištění úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Protože ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro ten případ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když ho napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu (§ 146 odst. 2 IZ). Proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, že se navrhovatel v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že navrhovatel v něm neměl úspěch a dlužník žádné náklady nevynaložil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby navrhovatel insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 18.září 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová