1 VSPH 129/2013-A-11
KSPH 38 INS 31611/2012 1 VSPH 129/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hřebeč, 5. května 138, zahájené na návrh věřitele Ing. Františka Hájka, bytem Kladno, Ukrajinská 2581, zast. Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, sídlem Litoměřice, Michalská 4, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2013, č.j. KSPH 38 INS 31611/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2013, č.j. KSPH 38 INS 31611/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil věřiteli Ing. Františku Hájkovi (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že se navrhovatel podáním došlým dne 14.12.2012 domáhal zjištění úpadku Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice). Citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel z obsahu insolvenčního návrhu, dle něhož dlužnice má více věřitelů, jimž dluží nejméně 5.300.827 Kč, a zřejmě nevlastní žádný majetek, jenž by se dal v počáteční fázi insolvenčního řízení zpeněžit, když její nemovitosti jsou zastavené ve prospěch navrhovatele a pohledávky ostatních věřitelů nelze uspokojit. S ohledem na to, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží mj. i odměna (v minimální výši 45.000 Kč) a hotové výdaje insolvenčního správce, uložil soud I. stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, což bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužnice umožní správci vyvíjet činnost pro získání aktiv do její majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá anebo ukládá v nižší výši, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Měl za to, že mu povinnost zaplatit zálohu bylo možno uložit jedině tehdy, že by náklady insolvenčního řízení nemohly být hrazeny z majetkové podstaty. Vysvětloval, že podáním insolvenčního návrhu sledoval dosáhnout zpeněžení nemovitého majetku dlužnice, který je zablokován předchozími exekucemi, a že z výtěžku jeho zpeněžení lze jistě pokrýt odměnu insolvenčního správce. Počítal s tím, že náklady insolvenčního řízení nebudou vysoké, a konstatoval, že výše vyměřené zálohy je nepřiměřená, nespravedlivá a nezákonná. Vyjádřil názor, že by mu výše zálohy neměla bránit v tom, aby se domohl spravedlnosti, a že jiný postup vůči dlužnici možný není.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 12.12.2012 domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice. Tvrdil, že má za dlužnicí splatné pohledávky v celkové výši 2.304.232 Kč (z toho zajištěné pohledávky činí 2.302.870 Kč), označil další věřitele, vůči nimž má dlužnice splatné závazky, z čehož dovozoval její úpadek, a uvedl, že dlužnice vlastní (v jeho prospěch zastavený) nemovitý majetek, jenž lze zpeněžit a který bude představovat dostatečný příjem do podstaty.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že pro potřebu vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení lze prozatím předpokládat, že úpadek dlužnice bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy zastavených nemovitostí)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Třeba zdůraznit, že při prodeji zastavených nemovitostí (bez znalosti jejich hodnoty) a při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 3 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zapraveny. I když dlužnice není nemajetná, struktura jejího majetku-při absenci jakéhokoliv zjištění ohledně jejích hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá žádnou jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatel domnívá-bude z ní složená záloha navrhovateli vrácena.

Třeba zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužnicí (slouží ke zjištění úpadku dlužnice a nikoliv k realizaci jejího majetku nebo k odblokování exekucí, jak navrhovatel zamýšlel); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužnice, která neřeší svůj úpadek sama. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v jeho přesvědčení, že výnos ze zpeněžení nemovitostí dlužnice postačí ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení, odvolací soud ji nesdílí z důvodů shora vyložených a neztotožňuje se ani s jeho míněním, že mu záloha byla vyměřena v rozporu se zákonem.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. ledna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová