1 VSPH 1289/2014-A-19
KSPH 61 INS 11526/2014 1 VSPH 1289/2014-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků Michaela Jelínka a Mgr. Hany Jelínkové, oba bytem Klikorkova 1817, Kladno, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11526/2014-A-11 ze dne 2. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 11526/2014-A-11 ze dne 2. června 2014 se mění tak, že se Michaelovi Jelínkovi a Mgr. Haně Jelínkové povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Michaelovi Jelínkovi a Mgr. Haně Jelínkové (dále jen dlužníci), kteří se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 24.4.2014 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že ze spisu vyplývá, že dlužníci nemají hotové finanční prostředky a jejich příjem jim neumožňuje uspokojit pohledávky věřitelů alespoň v rozsahu 30%. Dále soud poukázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a konstatoval, že účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu (předběžnému) správci výkon jeho funkce. Z uvedených důvodů soud uložil dlužníkům uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali. V odvolání uvedli, že nesouhlasí s výši uložené zálohy, protože musí přednostně hradit náklady jejich domácnosti a jiný příjem, než uvedli v insolvenčním návrhu, nemají. Jsou ochotni zaplatit zálohu v nižší výši.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 24.4.2014 byl insolvenčnímu soudu doručen společný návrh manželů Michaela Jelínka a Mgr. Hany Jelínkové na předepsaném formuláři. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužníci mají vůči pěti věřitelům celkem šest nezajištěných závazků v celkové výši cca 4.532.820,-Kč. Mají tři vyživovací povinnosti. Příjem dlužníka tvoří mzda ve výši 22.584,-Kč, dále vedlejší příjem ve výši 9.952,-Kč, příjem dlužnice tvoří mzda ve výši 17.447,-Kč, celkem příjem dlužníků činí 49.983,-Kč.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, zda lze očekávat řešení úpadku dlužníků oddlužením. Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že celkový měsíční příjem dlužníků činí 49.983,-Kč, mají tři vyživovací povinnosti. Jejich nezajištěné závazky činí celkem 4.532.820,-Kč. Z toho odvolací soud dovodil, že by měsíční splátka měla v daném případě při splnění podmínek vymezených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu činit až 36.050,-Kč a dlužníci by za pět let měli být schopni splatit 2.163.480,-Kč, zatímco 30% jeho nezajištěných závazků činí 1.359.846,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 2.163.480,-Kč, tj. 803.634,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 99.674,-Kč včetně daně z přidané hodnoty.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužníci budou schopni uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů minimálně v 30% rozsahu a že jejich úpadek bude řešen oddlužením. S ohledem na výše citovanou právní úpravu shledal odvolací soud, že nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužnících bylo požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené rozhodnutí a rozhodl o tom, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Vaněčková