1 VSPH 1288/2016-B-40
KSPH 66 INS 7191/2014 1 VSPH 1288/2016-B-40

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , IČO 47088842, bytem 257 89 Heřmaničky, Velké Heřmanice 43, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 66 INS 7191/2014-B-26 ze dne 4. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 66 INS 7191/2014- B-26 ze dne 4. dubna 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e. Odvolání proti bodům III. a IV. výroku se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze 4. 4. 2016 v bodu I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníka Miroslava Kardy. V bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu IV. výroku vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že dne 14. 3. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení návrhem věřitele BP Integralis Limited. Dlužník poté podal návrh na povolení oddlužení a soud usnesením z 29. 5. 2014 na č. d. A-14 zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenční správkyni a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením na č. d. B-8 z 2. 9. 2014 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Soud uvedl, že dle informací insolvenční správkyně dlužník od samého počátku řádně neplnil, neposkytoval správkyni podklady o svých příjmech. Soud jednal o průběhu oddlužení ve dnech 22. 5. 2015 a 23. 2. 2016. Ze zpráv ČSSZ, OSSZ Benešov ze dne 6. 1. 2015, 31. 7. 2015 a 12. 2. 2016, adresovaných insolvenční správkyni vyplývalo, že dlužník neplatí řádně zálohy na zdravotní pojištění (viz i vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 12. 2. 2016). Insolvenční správkyně ve své zprávě ze 17. 2. 2016 uváděla, že dlužník za dobu 16 měsíců trvání oddlužení uhradil po odečtení odměny správce v rámci oddlužení celkem 19.588 Kč, což znamená uspokojení nezajištěných věřitelů isir.justi ce.cz v rozsahu 1,68 %. Skutečnost, že oddlužení není řádně plněno, dlužník při jednání nepopíral, odvolával se na svou obtížnou situaci v důsledku nepříznivého zdravotního stavu.

Soud odkázal na § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona a shledal prokázaným, že dlužník za 16 měsíců trvání oddlužení uhradil po odečtení odměny insolvenční správkyně v rámci oddlužení celkem 19.588 Kč, což znamená uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 1,68 %. Oddlužení tak není řádně plněno, nejsou hrazeny ani nové závazky. Dlužník je ve špatném zdravotním stavu a nemá odpovídající zdroj příjmů, v polovině roku 2015 ukončil své podnikání a nesdělil soudu žádné informace o tom, že by získal zaměstnání, nebo jiný zdroj příjmů, umožňující splnit podmínky oddlužení. Za této situace je zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Soud proto podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. S odkazem na § 314 insolvenčního zákona konkurs bude projednáván jako nepatrný konkurs, u dlužníka nebyl zjištěn obrat za účetní období, předcházející prohlášení konkursu přesahující 2.000.000 Kč a dlužník nemá více jak 50 věřitelů.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení zrušit a pokračovat v oddlužení. Odvolání odůvodnil tím, že soud nevzal v úvahu zdravotní stav dlužníka, s ohledem na který nemůže dlužník od 12. 8. 2015 pracovat. Nebyl dosud ukončen incidenční spor insolvenční správkyně s největším věřitelem, není proto s konečnou platností stanovena celková výše dluhů dlužníka. Není dosud vypořádáno SJM s bývalou manželkou. Do tří měsíců bude rozhodnuto, zda dlužník začne opět pracovat nebo bude pobírat dávky a odškodné, přičemž v obou variantách bude schopen plnit podmínky oddlužení.

Insolvenční správkyně se k odvolání vyjádřila (č. d. B-37) a uvedla, že dlužník uhradil na zálohy na odměnu správkyně jen ve výši 2.178 Kč. Podle splátkového kalendáře v rámci schváleného oddlužení měl dlužník hradit měsíčně 9.169 Kč, avšak od začátku dlužník nezaplatil nic s výjimkou uvedené částky 2.178 Kč. Do majetkové podstaty byla jednorázově zaplacena částka 37.012 Kč, nikoliv ale dlužníkem, nýbrž Finančním úřadem. Dlužník neplnil i další povinnosti (předložení daňového přiznání), a to i přes opakované kontakty správkyně s dlužníkem, při kterých se snažila dlužníkovi vysvětlit situaci. Dlužník v dubnu 2015 onemocněl a pobírá dávky sociální podpory, má pozastavený živnostenský list. Dlužník nemá uhrazeny zapodstatové závazky, a to odměnu insolvenční správkyně za 24 měsíců ve výši 26.136 Kč, vůči ČSSZ částku 157.895 Kč a vůči VZP částku 20.863 Kč. Není reálné předpokládat, že dlužník získá odškodnění za pracovní úraz, neboť jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) si nehradil nemocenské pojištění. Dosud neskončil incidenční spor o určení pravosti pohledávky věřitele č. 1, žalobce podal dne 14. 9. 2016 odvolání proti rozsudku č. j. 66 ICm 2768/2014-90.

Při jednání u odvolacího soudu dlužník uvedl, že podle jeho předpokladu by od 20. 10. mohl nastoupit do práce. Má předběžně přislíbenu možnost práce u firmy Sencor, a to v pozici vrátného s předpokládaným platem 15.000 až 20.000 Kč.

Insolvenční správkyně v plném rozsahu odkázala na své vyjádření na č. d. B-37.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Odvolací soud uvádí, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Odvolací soud uvádí, že mezi podstatné povinnosti dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře patří též průběžné splácení jeho dluhů, neboť věřitelé mají právo na to, aby jejich pohledávky byly spláceny průběžně každý měsíc během 5 let, nikoliv nárazově jednou větší částkou, např. až na konci pětiletého období (viz povinnost měsíčního splácení uložená dlužníkovi v § 398 odst. 3 insolvenčního zákona).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B ze dne 29. 9. 2010).

Odvolací soud podotýká, že celkový součet nezajištěných pohledávek činí 1.164.606,34 Kč. V případě neúspěchu věřitele č. 1 v incidenčním sporu o určení pravosti pohledávky by celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů uspokojovaných v oddlužení činila 807.310,34 Kč a 30 % z této částky je 242.193,10 Kč. Sečteno s odměnou a náklady insolvenčního správce i s 21% DPH 65.340 Kč (měsíční záloha na náklady insolvenčního řízení a odměna insolvenčního správce činí 900 Kč, resp. s 21% DPH 1.089 Kč) dosahuje celková částka, kterou by musel dlužník zaplatit v pětiletém splátkovém kalendáři 307.533,10 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce, potvrzené při odvolacím jednání vyplývá, že do dne odvolacího jednání 6. 10. 2016 zaplatil dlužník věřitelům celkem 32.656 Kč (při průběžném placení od října 2014 do září 2016 mělo být zaplaceno již nejméně 96.888 Kč, zohlední-li se hranice 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 807.310,34 Kč a při výpočtu z celkové částky pohledávek nezajištěných věřitelů 1.164.606,34 Kč mělo být zaplaceno dokonce 139.776 Kč) a insolvenčnímu správci 2.178 Kč (mělo mu být již zaplaceno 26.136 Kč).

V době rozhodování odvolacího soudu není osvědčen závěr, že by dlužník mohl pravidelně každý měsíc splácet ze svých příjmů částku 7.575 Kč (součet částky pro nezajištěné věřitele v případě celkové výše pohledávek 807.310,34 Kč, v případě výše těchto pohledávek 1.164.606,34 Kč by tato částka byla ještě vyšší) do konce pěti let splátkového kalendáře, jež by skončila v případě trvání schváleného oddlužení v září 2019.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod dle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zrušil schválené oddlužení a současně dle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Získá-li v budoucnu dlužník skutečně příjem, ze kterého by byl schopen uhradit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, může po realizovaném konkursu podat nový návrh na oddlužení splátkovým kalendářem.

Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení byla odmítnuta dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, vůči kterým není odvolání přípustné. V případě bodu III. výroku je přípustnost odvolání vyloučena ustanovením § 314 odst. 4 insolvenčního zákona. V bodu IV. výroku soud pouze seznámil účastníky s účinky prohlášení konkursu (tato informace mohla být obsažena i jen v odůvodnění usnesení a jedná se o doslovný text ustanovení § 245 odst. 1 insolvenčního zákona). Kromě toho v bodu IV. výroku nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dlužníka. Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání účastníka, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 6. října 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková