1 VSPH 1287/2013-A-12
KSPL 52 INS 13189/2013 1 VSPH 1287/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Žinkovy 84, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2013, č.j. KSPL 52 INS 13189/2013-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2013, č.j. KSPL 52 INS 13189/2013-A-6, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Jan Šutera (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka bylo dne 10.5.2013 zahájeno insolvenční řízení. Protože insolvenční soud ze spisu vedeného pod sp. zn. KSPL 52 INS 2359/2013 zjistil, že dlužník podal shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, již dříve dne 29.1.2013, s poukazem na § 142 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť postup soudu I. stupně považoval za přehnaně formalistický a nesprávný. Argumentoval především tím, že v dříve zahájeném řízení vzal zpět insolvenční návrh podáním ze dne 26.4.2013 a řízení o něm bylo usnesením ze dne 7.5.2013 zastaveno a že nový návrh podal až dne 10.5.2013 bez pochybností o tom, že by insolvenčnímu soudu cokoliv bránilo jej projednat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti:

1) dne 29.1.2013 bylo u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS 2359/2013 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužníka, 2) usnesením ze dne 7.5.2013, č.j. KSPL 52 INS 2359/2013-A-15, jež nabylo právní moci dne 28.5.2013, insolvenční soud zastavil řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužníka z důvodu jeho zpětvzetí, 3) dne 10.5.2013 podal dlužník nový insolvenční návrh, 4) napadeným usnesením ze dne 24.5.2013 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníka pro překážku litispendence.

Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (10.5.2013), nýbrž také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (24.5.2013).

Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nestaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b) IZ).

Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (24.5.2013), než usnesení o skončení řízení ohledně dřívějšího insolvenčního návrhu nabylo právní moci (28.5.2013).

Závěru soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit. Vzhledem k tomu, že v řízení o odvolání nelze dle § 146 odst. 2 IZ přihlédnout k tomu,

že překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení řízení o insolvenčního návrhu, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová