1 VSPH 1285/2012-A-71
KSPL 54 INS 3123/2012 1 VSPH 1285/2012-A-71

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka PREFA-BETON Cheb, s.r.o., IČO 49791656, sídlem Cheb, Podhradská 7, zahájené na návrh a) DOBIÁŠ, s.r.o., IČO 14892910, sídlem Kněžmost 237, zast. JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou, sídlem Mladá Boleslav, Kalefova 404, b) Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kyselka, Šemnice 33, zast. JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, sídlem Karlovy Vary, Polská 4, c) Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bochov, Andělská Hora 216, zastoupený JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, sídlem Karlovy Vary, Polská 4, d) České spořitelny, a.s., IČO 45244782, sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-51,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-51, se v bodech I., II. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni nařídil předběžné opatření, jímž dlužníkovi PREFA-BETON Cheb, s.r.o. (dále jen dlužník) zakázal prodat, darovat, směnit či jinak zcizit jeho majetek či jej zatížit věcným právem či břemenem nebo závazkem, pokud by takové dispozice přesahovaly rámec běžného hospodaření, přičemž dispozice odpovídající běžnému hospodaření může dlužník činit pouze po předchozím souhlasu předběžného správce; předběžné opatření nařídil na dobu do rozhodnutí o úpadku dlužníka a o způsobu jeho řešení (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Insolvenční agenturu, v.o.s. (bod II. výroku) a odročil nařízené jednání o insolvenčním návrhu na 11.9.2012 (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že dne 10.2.2012 bylo na návrh DOBIÁŠ, s.r.o. (dále též navrhovatel a) zahájeno insolvenční řízení a že dne 18.6.2012 požadovali Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano (dále též navrhovatel b), a Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano (dále též navrhovatel c), nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného insolvenčního správce, přičemž obdobný návrh učinila dne 21.6.2012 také Česká spořitelna, a.s. (dále též navrhovatelka d). Konstatoval, že navrhovatelé ve svých návrzích vyjádřili důvodnou obavu týkající se dlužníkova nakládání s majetkem podstaty v době před rozhodnutím o úpadku, a uváděli, že dlužník je v řízení záměrně nečinný, k insolvenčnímu návrhu se dosud prakticky nevyjádřil, to vše s úmyslem získat čas pro řešení své finanční situace způsobem, který není podroben dohledu soudu a insolvenčního správce, a že dlužník měl již dostatečnou možnost se k návrhu vyjádřit ve smyslu § 133 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a pokud tak neučinil, má být rozhodnuto o jeho úpadku. Soud I. stupně cituje § 113 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že nařízení předběžného opatření je namístě, neboť o úpadku dlužníka dosud nebylo rozhodnuto a je třeba zajistit, aby rozsah majetkové podstaty nebyl měněn v neprospěch přihlášených věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že návrh na předběžné opatření zamítne. Poukazoval zejména na to, že dle § 111 IZ je omezen v dispozici se svým majetkem od okamžiku zahájení insolvenčního řízení a že nad rámec tohoto ustanovení ho lze omezit jen tehdy, pokud by uvedené zákonné omezení nerespektoval. Měl za to, že z dosavadního průběhu insolvenčního řízení není prokázána jakákoliv obava, že by podnikal kroky v neprospěch svých věřitelů, které by snižovaly rozsah majetkové podstaty. S poukazem na citovanou judikaturu dovozoval, že bez jeho slyšení a provedení dokazování nelze nařídit předběžné opatření, jímž bylo významně zasaženo do jeho práv. Shrnul, že napadené usnesení bylo vydáno jen na základě neodůvodněných obav a spekulací navrhovatelů.

Vrchní soud v Praze z podnětu dlužníkova odvolání přezkoumal usnesení v napadených bodech I., II. výroku včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle ustanovení § 7 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 112 IZ ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody. Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. nemusí vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat ani usnesení, jímž bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

V dané věci soud I. stupně vydal k návrhu věřitelů usnesení o předběžném opatření podle § 113 odst. 1 IZ, jímž zabránil dlužníku ve změnách v rozsahu majetkové podstaty nad rámec běžného hospodaření s tím, že jakékoliv nakládání s tímto majetkem v rámci běžného hospodaření podmínil souhlasem ustanoveného předběžného správce. Takové předběžné opatření je soud oprávněn vydat i bez návrhu, jsou-li splněny podmínky vyjádřené v ustanovení § 113 odst. 1 IZ. Slova zákona insolvenční soud může i bez návrhu nařídit , užitá v citovaném ustanovení, jsou v soudní praxi vykládána tak, že k rozhodnutí, které není podmíněno návrhem účastníka řízení, soud přistoupí-ve smyslu je povinen tak učinit-jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Jinak řečeno, jestliže insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání dlužníka zabrání. Tím může typicky být zákaz nenakládat s určitými věcmi nebo právy, anebo zákonem výslovně předjímaná možnost podmínit dlužníkovo nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí souhlasem předběžného správce.

Bez zřetele k tomu, jakými skutečnostmi je odůvodňován návrh na vydání předběžného opatření podle § 113 IZ, či bez zřetele k tomu, zda je takový návrh vůbec podán, je úkolem insolvenčního soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů předběžným opatřením, jestliže je třeba dlužníka omezit v jeho dispozičních oprávněních. K takovému zásahu soud přistoupí po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí soudu nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, nebude zpravidla možné, aby soud vydal předběžné opatření podle § 113 IZ bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování. Pak je z povahy věci, že rozhodnutí, kterým insolvenční soud významně zasáhne do oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, a jež je ve svých důsledcích pravidelně spojeno s omezením vlastnického práva, musí být také náležitě odůvodněno, tak jak stanoví § 157 odst. 2 o.s.ř., jehož úprava se přiměřeně užije i na odůvodňování usnesení.

Soud I. stupně při svém rozhodování vyšel z návrhů věřitelů (A-40, A-41, A-43, aniž se však zabýval dalšími návrhy založenými na A-23, A-44), odůvodněnými toliko tvrzeními, že by soud již neměl vyčkávat s rozhodnutím o věci samé a měl by neodkladně činit úkony v zájmu co nejrychlejšího rozhodnutí o úpadku tak, aby se zabránilo změnám v rozsahu majetkové podstaty, a s ohledem na procesní postoj dlužníka, když ve věci nařízená jednání jsou odročována a řízení se stává nepřehledným, neboť dlužník se chystá uhradit některé z pohledávek svých věřitelů. Soud I. stupně však nevysvětlil, které skutečnosti měl za prokázány, popřípadě osvědčeny, a na základě jakých důkazů dospěl k závěru o nezbytnosti vydat usnesení podle § 113 IZ. Insolvenční soud neuvedl, z jakých důvodů uložil konkrétní omezení a proč jich vůbec bylo třeba (že dochází ke změnám v rozsahu majetkové podstaty) k ochraně věřitelů (ostatně zpráva insolvenčního správce tomu ani nenasvědčuje).

Totéž platí pro rozhodnutí o ustanovení předběžného správce ve smyslu § 112 IZ, jež musí být odůvodněno (§ 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových zjištění a právních závěrů soud při ustanovení předběžného správce vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Je zřejmé, že při vydání napadeného usnesení se insolvenční soud uvedenými zásadami neřídil, odvolací soud je proto v bodech I., II. výroku jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Toliko pro potřebu dalšího insolvenčního řízení považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že nařízení předběžného opatření nelze odůvodňovat obranou dlužníka nebo jeho procesní taktikou a ani dosavadním postupem insolvenčního soudu, jenž nařízená jednání bez uvedení důvodu toliko odročuje (A-21, A-32, A-51, A-62) a s rozhodnutím o věci samé zjevně otálí, a že předběžný insolvenční správce nemůže svým šetřením nahrazovat povinnost tvrzení a důkazní povinnost, jež stíhají navrhující věřitele.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. září 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva