1 VSPH 1284/2013-A-11
MSPH 91 INS 20301/2013 1 VSPH 1284/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka JAMBO TRANS, s.r.o., sídlem Praha 3, Bořivojova 35, IČO 25044486, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2013, č.j. MSPH 91 INS 20301/2013-A-6

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2013, č.j. MSPH 91 INS 20301/2013-A-6, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se JAMBO TRANS, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu.

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka bylo dne 22.7.2013 zahájeno insolvenční řízení. Protože insolvenční soud ze spisu vedeného pod sp. zn. MSPH 91 INS 18280/2013 zjistil, že dlužník podal již dříve shodný insolvenční návrh, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, s poukazem na § 83 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby v insolvenčním řízení bylo pokračováno, neboť v dříve zahájené věci výslovně využil svého práva a vzdal se lhůty na odvolání proti usnesení č.j. MSPH 91 INS 18280/2013-A-6.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá vůči témuž dlužníku další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti:

1) dne 28.6.2013 bylo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 18280/2013 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužníka, 2) usnesením ze dne 10.7.2013, č.j. MSPH 91 INS 18280/2013-A-6, jež nabylo právní moci dne 27.7.2013, insolvenční soud odmítl dřívější insolvenční návrh dlužníka pro jeho vady (§ 128 odst. 1 IZ), 3) dne 22.7.2013 podal dlužník nový insolvenční návrh, 4) napadeným usnesením ze dne 25.7.2013 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužníka pro překážku litispendence, 5) dne 31.7.2013 doručil dlužník do datové schránky soudu I. stupně své podání z téhož dne označené jako vzdání se práva na odvolání proti usnesení ze dne 10.7.2013, č.j. MSPH 91 INS 18280/2013-A-6 .

Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence (dosud pravomocně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (22.7.2013), nýbrž také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (25.7.2013).

Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nestaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b) IZ).

Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro níž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (25.7.2013), než usnesení o skončení řízení ohledně dřívějšího insolvenčního návrhu nabylo právní moci (27.7.2013). Na věci nemění ničeho pozdější podání dlužníka ze dne 31.7.2013 označené jako vzdání se práva na odvolání proti usnesení ze dne 10.7.2013, č.j. MSPH 91 INS 18280/2013-A-6 , neboť bylo učiněno až poté, co citované usnesení již nabylo právní moci. Jinými slovy řečeno: vzdání se odvolání učiněné vůči pravomocnému rozhodnutí již nemohlo mít žádných účinků na jeho právní moc.

Závěru soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu, tedy lze přisvědčit. Vzhledem k tomu, že v řízení o odvolání nelze dle § 146 odst. 2 IZ přihlédnout k tomu, že překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení řízení o insolvenčního návrhu, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh znovu podal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová