1 VSPH 1278/2014-B-14
KSPH 71 INS 35120/2013 1 VSPH 1278/2014-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice: Klára Richterová, nar. 17. ledna 1994, bytem Kostelec, Klášterní Skalice 35, adresa pro doručování: Český Brod, Kounická 1393, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 35120/2013-B-6 ze dne 22. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 35120/2013-B-6 ze dne 22. května 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 6.12.2013 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Tvrdila existenci pěti závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 79.958,-Kč. Do insolvenčního řízení se přihlásilo šest věřitelů s pohledávkami v celkové výši 85.547,07 Kč, které byly na přezkumném jednání konaném dne 21.5.2014 zjištěny. Dlužnice pobírala peněžitou pomoc v mateřství v částce 9.000,-Kč, od července 2014 bude na rodičovské dovolené a bude pobírat rodičovský příspěvek ve výši 7.160,-Kč, přičemž z této částky nelze ničeho postihnout. Darovací smlouvu dlužnice nepředložila. Dlužnice nemá žádný zpeněžitelný majetek.

Soud zjistil, že při současné příjmové situaci dlužnice nebude schopna uhradit nezajištěným věřitelům ani 30% jejich pohledávek, dlužnice nepředložila ani darovací smlouvu o navýšení svých příjmů. Dlužnice nesplňovala podmínky pro řešení úpadku oddlužením ani plněním splátkového kalendáře ani zpeněžením majetkové podstaty. Proto soud rozhodl o neschválení oddlužení a o řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že se neúčastnila přezkumného jednání z důvodu neplánované návštěvy své dcery u lékaře a že se chystala předložit soudu novou smlouvu o důchodu. Namítala, že konkurs její situaci nevyřeší. Domnívala se, že její příjmy spolu se smlouvou o důchodu postačují k úhradě minimálně 30% pohledávek. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu plyne, že při přezkumném jednání konaném dne 21.5.2014 byly zjištěny závazky dlužnice v celkové výši 85.547,07 Kč. Dlužnice sice v návrhu na povolení oddlužení uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 11.988,-Kč, avšak podle zjištění soudu I. stupně v napadeném usnesení je dlužnice v současné době na rodičovské dovolené a pobírá jen rodičovský příspěvek ve výši 7.160,-Kč.

Ekonomickou nabídku dlužnice měl soud I. stupně při minimálním majetku dlužnice a nastalé absenci jejích příjmů pro obě možné formy oddlužení za nedostatečnou, přičemž závěr o řešení úpadku konkursem obstojí v případě, že soud I. stupně dá dlužnici reálnou příležitost, aby si příjmy pro oddlužení splátkovým kalendářem dodatečně opatřila a mohla tak svoji nepříznivou situaci odvrátit. Tomu zásadně odpovídá postup, kterým by soud poskytl dlužnici přiměřenou lhůtu k tomu, aby si opatřila nové zaměstnání, nebo aby si zajistila dostatečnou nabídku pro splátkový kalendář za pomoci třetí osoby-jejím přistoupením k závazkům dlužnice (spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ), nebo tak, že se tato osoba zaváže poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem určité pravidelné finanční plnění v potřebném rozsahu (smlouvou o důchodu nebo smlouvou darovací uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou, opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy). Takto však soud I. stupně nepostupoval, nicméně stalo se tak v důsledku jednání dlužnice, která se k přezkumnému jednání ani na schůzi věřitelů, ač řádně předvolána, bez předchozí omluvy nedostavila, a teprve následně vysvětlovala, že byla neplánovaně s dcerou u lékaře. Je tedy zjevné, že soud I. stupně této své povinnosti dostát nemohl.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však dle odvolacího soudu rozhodující skutečnost, že dlužnice podáním doručeným odvolacímu soudu dne 4.9.2014 předložila Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a darovací smlouvu uzavřenou s Tomášem Drbohlavem. Dlužnice od 1.7.2014 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.100,-Kč a na základě darovací smlouvy obdrží dar ve výši 1.600,-Kč měsíčně. Za situace, kdy dlužnice až v odvolacím řízení předložila listiny, z nichž odvolací soud shledal, že takto deklarované příjmy jí stále zachovávají šanci na to, aby oddlužení plněním splátkového kalendáře mohlo být ještě splněno, nemá odvolací soud důvod nevěřit upřímně míněné snaze dlužnice dostát všem podmínkám oddlužení plněním splátkového kalendáře a je přesvědčen o tom, že si dlužnice bude -poučena následky svého dosavadního lehkomyslného jednání-napříště dobře vědoma všech svých povinností, jež musí plnit po schválení oddlužení.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje obsah odvolání dlužnice spíše tomu, že dlužnice svým chováním zřetelně projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení i nadále výhodnějším řešením jejího úpadku, než nepatrný konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice-za změněného skutkového stavu-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem může být stále ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet stále ještě více než při nepatrném konkursu (a absenci majetku dlužnice) a nároky správkyně by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužnici, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl již definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužnice konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I., II. výroku a na nich závislém bodu III. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková