1 VSPH 1275/2016-B-34
KSPH 62 INS 11478/2014 1 VSPH 1275/2016-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice Lenky Limburské, bytem Kollárova 422, Beroun, zast. advokátem Mgr. Dušanem Havlenou, sídlem Nad Vdovečkem 1206, Blatná, doruč. adresa tř. J. P. Koubka, 81, Blatná, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 11478/2014-B-24 ze dne 12. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 11478/2014-B-24 ze dne

12. května 2016 se v bodech I. až III. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto

soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 11478/2014-B-24 ze dne 12.5.2016 pod bodem I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Lenky Limburské (dále dlužnice), pod body II. a III. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že bude řešen jako nepatrný, pod bodem IV. výroku vyzval věřitele k uplatnění případně vzniklé škody v důsledku odstoupení insolvenčního správce od smlouvy o vzájemném plnění či od smlouvy nájemní, podnájemní a o výpůjčce, a pod bodem V. výroku uložil povinnosti insolvenčnímu správci.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 62 INS 11478/2014-A-11 ze dne 20.8.2014 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Dlužnice má čistý měsíční příjem ve výši 26.405,-Kč, má tři vyživovací povinnosti a je znovu vdaná. Do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky čtyři nezajištění věřitelé v celkové výši 1.550.122,42 Kč. Na základě výsledku přezkumného jednání a schůze věřitelů došel soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh byl podán účelově a je jím sledován nepoctivý záměr. isir.justi ce.cz

Dlužnice byla podle soudu vedena snahou nezaplatit všechny své závazky, zvláště pohledávku věřitele č. 1, ve výši 1.300.000,-Kč, která vznikla na základě vypořádání společného jmění manželů. Zároveň soud vyslovil podezření, že došlo k poškození věřitelů, když dnes již zesnulý otec dlužnice uzavřel darovací smlouvu o darování nemovitostí s dcerou dlužnice. Soud zároveň uvedl, že teprve po zjištění úpadku vyšlo najevo, že dlužnice v úpadku nejspíše není, když údajné dluhy po splatnosti řádně hradí její bývalý manžel. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody pro neschválení oddlužení ve smyslu ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení, a to proti bodům I. až III. výroku, se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že z její strany nešlo o nepoctivý záměr a soud tento svůj závěr dostatečně neodůvodnil. Dlužnice popřela při přezkumném jednání pohledávku bývalého manžela-věřitele č. 1. Ta je podle jejího názoru zcela smyšlená a jejím jediným účelem je snaha věřitele č. 1 komplikovat insolvenční řízení dlužnice. Úpadek dlužnice vznikl především zaviněním na straně věřitele č. 1, neboť téměř veškeré úvěry byly použity na úhradu jeho dluhů. K uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů nedošlo pouze z důvodu na straně věřitele č. 1. Podáním insolvenčního návrhu nebyl sledován nepoctivý záměr, ale pouze snaha o vyřízení bezvýchodné situace, když dlužnice je nucena se starat o tři děti a opravdu nemá prostředky na to, aby ještě hradila své závazky v plné výši. Bez ohledu na pohledávku věřitele č. 1, přihlásili do insolvenčního řízení věřitelé pohledávky v celkové výši 250.122,42 Kč. Tyto pohledávky není schopna dlužnice hradit, má tedy více věřitelů a tyto závazky jsou více než třicet dnů po splatnosti. Byly tak naplněny požadavky vyplývající z ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Proto také bylo správně rozhodnuto o jejím úpadku a následně jí bylo povoleno oddlužení. Rovněž insolvenční správkyně nespatřovala dle protokolu z přezkumného jednání v návrhu dlužnice nepoctivý záměr. Insolvenční zákon nevylučuje, aby předmětem oddlužení byly i pohledávky vyplývající z vypořádání společného jmění manželů. Dlužnice považuje za nepřijatelný názor soudu prvního stupně, že uzavřením darovací smlouvy mezi jejím otcem a její dcerou ohledně nemovitosti, ve které dlužnice žije, došlo k poškození věřitelů dlužnice. Otec dlužnice nebyl ve svém právu disponovat majetkem nijak omezen, není zde proto důvod, který by mu zamezoval darovat předmětnou nemovitost libovolné osobě. Dlužnice na závěr přiložila kopii vyjádření dalšího věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a.s. o zamítnutí žádosti o restrukturalizaci úvěru ze dne 27.3.2014.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 405 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že do insolvenčního řízení přihlásili čtyři věřitelé pohledávky v celkové výši 1.550.122,42 Kč. Dlužnice má tři vyživovací povinnosti a její majetek je tvořen pouze movitými věcmi. Průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 26.405,-Kč. Usnesením ze dne 20.8.2014 (A-11) soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice a usnesením ze dne 31.3.2015 (B-10) zjištěný úpadek dlužnice zrušil a odmítl její insolvenční návrh. Proti tomu se dlužnice odvolala a odvolací soud toto usnesení zrušil usnesením ze dne 29.3.2015 (B-20) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že postup soudu prvního stupně neměl oporu v insolvenčním zákoně. Poté soud prvního stupně vydal napadené usnesení.

V prvé řadě se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že převedení nemovitosti otce dlužnice na její dceru v době před zahájením insolvenčního řízení, lze spatřovat nepoctivý záměr dlužnice. Otec dlužnice nebyl nikterak omezen ve svých dispozičních oprávněních k nemovitosti (resp. jejího podílu) a z jeho jednání nelze nijak usuzovat na nepoctivý úmysl dlužnice. Insolvenční zákon vymezuje, která jednání dlužníka mohou být považována za zkracující věřitele a z tohoto důvodu jsou neúčinná. Nelze však přičítat k tíži dlužnice právní jednání osoby od ní odlišné, když ona sama nebyla ani osobou s dispozičními oprávněními, ani osobou přijímající dar.

Dále z napadeného usnesení není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice zatajila skutečnost, že její předchozí manžel sám hradí závazky dlužnice, a ta proto není z tohoto důvodu v úpadku a návrhem na povolení oddlužení tak sleduje nepoctivý záměr. Přitom ze seznamu přihlášek vyplývá, že do insolvenčního řízení přihlásili čtyři věřitelé pohledávky v celkové výši

1.550.122,42 Kč. Dva z těchto závazků již byly splatné před zahájením insolvenčního řízení, dlužnice popřela pouze pohledávku věřitele č. 1 bývalého manžela ve výši 1.300.000,-Kč, zbývající pohledávky v celkové výši 250.122,42 Kč byly zjištěny.

Skutečnost, že svá skutková zjištění insolvenční soud blíže nepopsal, to zvláště za situace, kdy byly zjištěny závazky dlužnice v rozsahu 250.122,42 Kč, a je tak zřejmé, že se jedná o závazky dlužnice a nikoliv jejího manžela, a přitom neuvedl žádná zjištění, na základě kterých by věrohodně vyplýval závěr o tom, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení v bodech I. a II. a na nich závislém bodě III. výroku podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík