1 VSPH 1274/2012-A-18
KSHK 42 INS 6084/2012 1 VSPH 1274/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Denisa Dražkovičová, nar. 27. září 1979, bytem Dvůr Králové nad Labem-Žireč 126, zahájeném k návrhu věřitele: Česká spořitelna, a.s., sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo 45244782, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 6084/2012-A-11/celk.4 ze dne 19. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 6084/2012-A-11/celk.4 ze dne 19. července 2012 se v bodech II. a V. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a V. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Pavla Bureše (bod III. výroku), účinky rozhodnutí o úpadku stanovil k 19.7.2012 6:08 hod., vyzval věřitele dlužnice k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na jejím majetku (body VI. a VIII. výroku), dlužníky dlužnice vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 17.9.2012 (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil do 11.9.2012 předložit seznam přihlášených pohledávek a zprávu o své činnosti a o hospodářské situaci dlužnice (bod X. výroku), insolvenčnímu navrhovateli České spořitelně, a.s. uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XI. výroku) a určil, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu České spořitelny, a.s. zahájil insolvenční řízení dlužnice, za kterou navrhovatel evidoval splatnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 653.915,68 Kč. Jako další věřitele uvedl Matco, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 31.670,-Kč, Východočeská plynárenská, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 4.026,44 Kč s přísl. a GE Money Auto, s.r.o. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 36.180,61 Kč s přísl.

Usnesením ze dne 4.4.2012 (A-5) soud dlužnici vyzval k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců a k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dlužnice navrhovala řešení úpadku oddlužením, do konce lhůty stanovené zákonem však žádný návrh nepodala, a souhlasila s rozhodnutím bez jednání.

Soud měl úpadek dlužnice za osvědčený na základě navrhovatelem předložených listin a seznamů majetku a závazků dlužnice. Proto podle § 136 odst. 1 IZ rozhodl o úpadku dlužnice a s rozhodnutím spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu (§ 148 odst. 1 IZ). Dále podle § 4 odst. 1 písm. e) z.č. 549/1991 Sb. uložil navrhovateli povinnost uhradit soudní poplatek.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala do bodu II. výroku. Namítala, že již před vydáním napadeného usnesení chtěla svůj úpadek řešit oddlužením a za tímto účelem dne 4.6.2012 sepsala formulář návrhu a požádala advokátní kancelář ve Dvoře Králové o jeho kompletaci a odeslání. Teprve poté zjistila, že návrh na povolení oddlužení soudu nedošel a před podáním odvolání dlužnice již žádný návrh nepodala a chtěla jej podat jako součást odvolání. Proto k odvolání přiložila formulář návrhu na povolení oddlužení a žádala, aby odvolací soud odvoláním napadený bod II. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/, d/ IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že bod I. výroku usnesení nebyl odvoláním napaden, tedy že usnesení soudu I. stupně o zjištění úpadku dlužnice je v právní moci. K insolvenčnímu návrhu dlužnice obsaženému v kolonce č. 21 návrhu na povolení oddlužení ze dne 11.9.2012 (A-13) podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku (19.7.2012), se již nepřihlíží (§ 107 odst. 4 věta první IZ).

Pro posouzení důvodnosti odvolání proti napadenému bodu II. výroku usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, jenž bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku), je dle odvolacího soudu podstatné posouzení včasnosti návrhu na povolení oddlužení podaného za odvolacího řízení.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách

Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z obsahu usnesení ze dne 23.4.2012 (A-7/celk.2) plyne, že soud uložil dlužnici povinnost ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení usnesení podat písemné vyjádření k insolvenčnímu návrh, sdělit, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání a předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. V poučení soud I. stupně uvedl možnost dlužnice podat návrh na povolení oddlužení, jež však neodpovídalo požadavkům na ně kladeným právě ve shora zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

Dlužnice na usnesení ze dne ze dne 23.4.2012 reagovala podáním ze dne 14.5.2012, ve kterém navrhovala řešení svého úpadku oddlužením, a odkázala na shora uvedené poučení soudu I. stupně. Dále vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Návrh na povolení oddlužení dlužnice předložila až spolu s odvoláním proti napadenému usnesení.

Odvolací soud má ve shodě s Nejvyšším soudem ČR za to, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsažená ve zkoumaném usnesení ze dne 23.4.2012 (A-7/celk.2), nebyla dostatečným poučením dlužnice o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Již proto ne, že obsahem ustanovení § 390 odst. 1 IZ se podoba požadovaného poučení nevyčerpává a dlužnice nebyla o potřebě podat návrh na povolení oddlužení na formuláři řádně poučena.

Ze shora uvedených (procesních) důvodů má odvolací soud za to, že body II. a V. výroku usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, jenž bude projednáván jako nepatrný, jsou předčasné, neboť dlužnici dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení s ohledem na absenci řádného a úplného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Proto je v napadeném rozsahu (bod II. výroku) spolu se souvisejícím bodem V. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. října 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová