1 VSPH 1273/2012-B-17
KSUL 71 INS 7717/2012 1 VSPH 1273/2012-B-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Hana Malečková, nar. 9. dubna 1954, bytem Klášterec nad Ohří, Topolová 580, o odvolání insolvenčního správce Insolvenční agentura, v.o.s., IČO 29115540, sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7717/2012-B-10 ze dne 21. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7717/2012-B-10 ze dne 21. srpna 2012 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku přiznal insolvenčnímu správci Insolvenční agentura, v.o.s. (dále jen správce ) odměnu a náhradu hotových výdajů od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení ve výši 2.122,-Kč, v bodě II. výroku mu nepřiznal cestovné ve výši 1.030,-Kč za cestu vykonanou dne 2. srpna 2012 do Ústí nad Labem na přezkumné jednání.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 5. června 2012 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 2. srpna 2012 (B-7) schválil soud oddlužení plněním splátkového kalendáře a v odůvodnění rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů správce za měsíc srpen 2012.

Podáním doručeným soudu dne 17. července 2012 požádal správce o přiznání odměny a hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení a žádal přiznání odměny ve výši 750,-Kč za každý měsíc výkonu činnosti, 20 % DPH, poštovné ve výši 26,-Kč, cestovné ve výši 1.272,-Kč + 20 % DPH. Náklady cestovného sestávaly z částky 242,-Kč za cestu konanou dne 17. července 2012 a z částky 1.030,-Kč za cestu, již správce vykoná na přezkumné jednání dne 2. srpna 2012.

Účinky schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře nastaly v průběhu srpna 2012, který byl prvním měsícem, v němž byly odměna a náhrada hotových výdajů upraveny podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Protože dne 2.8.2012 soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, dlužnice byla již od tohoto měsíce povinna mimo jiné hradit správci odměnu a náhradu hotových výdajů, a proto soud správci cestovné ve výši 1.030,-Kč za cestu konanou na přezkumné jednání dne 2.8.2012 nepřiznal.

Proti tomuto usnesení se (vůči bodu II. výroku) správce včas odvolal a odkazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 636/2012, ve kterém soud spojil nárok na odměnu nikoli s časovým hlediskem, ale s věcnou souvislostí výdajů. Proto správce navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil v bodě II. výroku a přiznal mu náhradu shora uvedeného cestovného.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška č. 313/2007 Sb. stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Nutno však zdůraznit, že v souzené věci je řešena problematika ne zcela totožná s tou, jež byla předmětem rozhodování soudů ve shora popsaných věcech, kde se odvolací soud vypořádával s nároky uplatňovanými správcem za období předcházející měsíci, v němž došlo ke schválení oddlužení. Rovněž tak rozhodnutí ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 1 VSPH 636/2012 se nevyjadřovalo (a proto odkaz na jeho výsledek je nepřípadný) k zásadní otázce řízení nynějšího, totiž k tomu, zda i náklady vzniklé správci v měsíci, v němž soud schválil oddlužení, jsou kryty paušální částkou 150,-Kč, či nikoliv. V tomto ohledu je ovšem odvolací soud zcela zajedno se soudem insolvenčním, tedy že cestovné vynaložené v souvislosti s účastí správce na přezkumném jednání konaném dne 2. srpna 2012 je standardním výdajem, který není namístě uhradit jinak než v režimu § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Protože tedy soud odvolací sdílí závěry soudu prvního stupně stran napadeného zamítavého výroku ohledně správcem nárokované částky 1.030,-Kč, postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení ze dne 21. srpna 2012 v napadeném bodu II. výroku jakožto věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva