1 VSPH 1265/2013-A-14
KSHK 35 INS 4987/2013 1 VSPH 1265/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Nerudova 941, 543 01 Vrchlabí, zahájené na návrh: CITY CREDIT SE, IČO 29263751, sídlem Národní 138/10, 110 00 Praha 1-Nové Město, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 4987/2013-A-7/celk.2 ze dne 15. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 4987/2013-A-7/celk.2 ze dne 15. května 2013 se mění jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli CITY CREDIT SE ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením uložil navrhovateli CITY CREDIT SE (dále jen navrhovatel) povinnost hradit zálohu ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), stručně rozvedl účel zálohy a konstatoval, že účelem zálohy je zajistit pohotové finanční prostředky umožňující výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Uvedl, že úpadek dlužníka bude nutno zřejmě řešit konkursem, a z tohoto důvodu uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši, aby tuto povinnost nemusel hradit stát.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a zálohu uložil pouze do výše 5.000,-Kč, kterou považoval za dostatečnou. Poukazoval na to, že nebyly zjištěny důvody pro uložení takto vysoké zálohy navrhovateli.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že navrhovatel má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 729.638,-Kč. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti dlužnice-bytové jednotce č. 941/3 v domě č.p. 941, s podílem na společných částech domu č.p. 941 a pozemku st.p.č. 1562 v k.ú. Vrchlabí. Dlužnice se na výzvu soudu k insolvenčnímu návrhu nevyjádřila, ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodala a seznam svého majetku, svých zaměstnanců a svých závazků nepředložila. Jiné informace o majetku dlužnice z obsahu spisu známy nejsou.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po věřiteli zaplacení zálohy požadoval. Odvolací soud má za to, že sice není povinností věřitele zjistit majetkové a finanční poměry dlužníka, avšak je třeba pamatovat na to, že pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli.

V projednávaném případu z obsahu spisu vyplývá, že z majetku dlužnice je známo pouze to, že vlastní bytovou jednotku ve Vrchlabí. K této bytové jednotce je zřízeno zástavní právo. Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužnice a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Mezi počáteční úkony insolvenčního správce bude patřit nepochybně zjišťování dalšího majetku dlužnice, ocenění uvedené bytové jednotky a příprava jejího zpeněžení. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Jakkoli soud prvního stupně vycházel z odlišné úvahy při stanovení zálohy navrhovateli, pokud vycházel zejména z potřeby zajistit alespoň minimální výši odměny insolvenčního správce, výše uložené zálohy odpovídá i skutečnostem, které při projednání odvolání navrhovatele zjistil odvolací soud. Případné zpeněžení bytové jednotky dlužnice totiž sice dává předpoklad zaplacení nákladů insolvenčního řízení z výtěžku prodeje této bytové jednotky, nezajišťuje však insolvenčnímu správci prostředky pro počáteční úkony insolvenčního řízení.

K tomu odvolací soud doplňuje, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již v průběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Odvolací soud proto shledal uložení zálohy navrhovateli ve výši 30.000,-Kč soudem I. stupně za důvodné a napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová