1 VSPH 1263/2012-A-18
KSUL 79 INS 11451/2012 1 VSPH 1263/2012-A-18 1 VSPH 1323/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Ostrov 2289, 438 01 Žatec, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-13 ze dne 16. srpna 2012,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 ze dne 18. června 2012 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-13 ze dne 16. srpna 2012 se m ě n í tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 ze dne 18. června 2012 uložil dlužnici Janě anonymizovano (dále jen dlužnice) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč a usnesením č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-13 ze dne 16. srpna 2012 odmítl odvolání dlužnice proti usnesení č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 ze dne 18. června 2012 pro opožděnost.

V odůvodnění usnesení č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-13 ze dne 16. srpna 2012 (dále jen A-13) soud uvedl, že dne 14.5.2012 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužnice. Usnesením č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 ze dne 18.6.2012 byla dlužnici stanovena povinnost zaplatit zálohu ve výši 30.000 Kč. Dlužnice požádala dne 27.6.2012 soud o snížení zálohy, ale její žádosti soud usnesením č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-11 ze dne 27.7.2012 nevyhověl. Následně se dlužnice odvolala proti usnesení č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 podáním, které bylo odesláno poštou 7.8.2012. Soud proto odmítl její odvolání jako opožděné, když lhůta k podání odvolání uplynula ke dni 9.7.2012.

V odůvodnění svého usnesení č.j. KSUL 79 INS 11451/2012-A-9 ze dne 18. června 2012 (dále jen A-9) soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužnice nepřichází v úvahu jako způsob řešení oddlužení, neboť nedoložila výši svého přijmu tak, aby postačovala na úhradu alespoň 30% výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto uložil dlužníku zaplatit zálohu ve výši 30.000 Kč, aby v případě prohlášení konkursu na její majetek byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce. Nepřihlížel přitom k tvrzení o možných příjmech dlužnice z darovací smlouvy s Dášou Kholovou, neboť tento příjem dlužnice nepovažoval za doložený připojenými listinami. 1 VSPH 1323/2012

Proti usnesení A-13 se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby odvolací soud znovu posoudil její povinnost zaplatit stanovenou výši zálohy a změnil ji tak, aby dlužnice byla schopna zálohu zaplatit a pokračovat v insolvenčním řízení. Tvrdila, že potvrzení o výši svých příjmů doložila a kromě svých příjmů má v záměru plnit splátkový kalendář podporu svých blízkých, což doložila smlouvou o důchodu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jako odvolání je třeba posoudit i podání dlužnice ze dne 27.6.2012, kterým požádala soud o snížení zálohy, neboť podle jeho obsahu jím dlužnice brojila proti výši uložené zálohy v rozhodnutí soudu prvního stupně (A-9), a tudíž se jedná nikoli o žádost o snížení zálohy (která nemá v insolvenčním zákoně oporu), ale o odvolání proti usnesení A-9. V takovém případě dlužnice podala odvolání proti usnesení A-9 již dne 27.6.2012, tedy včas. Proto posoudil obě podaná odvolání a dospěl k závěru, že jsou důvodná.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

I pro případy, kdy přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužníka oddlužením, má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce, a to též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře). Proto odvolací soud dává soudu I. stupně za pravdu v tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužnice měla dosud měsíční příjem 4.000 Kč na základě dohody o provedení práce, její závazky vůči 2 věřitelům 1 VSPH 1323/2012

činí celkem 482.243 Kč, nevlastní hodnotnější majetek a doložila smlouvu obsahující závazek k měsíčnímu plnění jiné osoby ve výši 5.000 Kč měsíčně.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud je toho názoru, že se zřetelem na počet věřitelů, celkovou výši závazků a výši celkového měsíčního příjmu dlužnice (včetně smlouvy o důchodu ve výši 5.000 Kč) lze mít za to, že podmínky pro povolení oddlužení dlužnice svým podáním dodatečně doloží a je pravděpodobné, že soud přistoupí k povolení oddlužení. Skutečnost, že dlužnice dokládá pro účely oddlužení příjmy z jiných zdrojů, než je její vlastní příjem, totiž bez dalšího nemůže vést k závěru, že takové plnění splátkového kalendáře je v rozporu s účelem oddlužení.

V takovém případě pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 5.000 Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení (A-9) ve výši uložené zálohy změnil, jak je ve výroku uvedeno.

Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně rozhodoval usnesením A-13 o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy za situace, kdy bylo napadeno odvoláním dlužnice usnesení soudu prvního stupně (A-9) o uložení zálohy. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně je proto za dané situace předčasné.

Proto postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že rozhodl o tom, že se řízení pro nezaplacení zálohy dlužnicí nezastavuje.

Dlužnici se tak opětovně otevírá možnost zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit ve lhůtě stanovené v bodu I. výroku odvolacího soudu. Nebude-li však ani v této lhůtě záloha dlužnicí zaplacena, soud I. stupně řízení zastaví.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. října 2012 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová