1 VSPH 1259/2016-B-81
KSPL 27 INS 14458/2010 1 VSPH 1259/2016-B-81

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Václav Salaba, nar. 26. dubna 1975, IČO 73729698, bytem Plzeň, Manětínská 1496/11, o odvolání věřitele Zdeňka Klimeše, nar. 22. června 1968, bytem Svitávka, Krátká 491, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 14458/2010-B-63 ze dne 2. března 2016,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 14458/2010- B-63 ze dne 2. března 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zamítl návrh věřitele: V-13 Zdeňka Klimeše ze dne 14.12.2015 na zrušení dlužníkova schváleného oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že na základě insolvenčního návrhu věřitele: V-1 Česká spořitelna, a.s. usnesením ze dne 19.1.2011 (č.d. A-7) zjistil úpadek dlužníka a usnesením ze dne 3.4.2012 (č.d. B-16) schválil řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Dne 14.12.2015 byl soudu doručen návrh věřitele Zdeňka Klimeše (dále jen odvolatel ) na zrušení oddlužení dlužníka, který nebyl blíže specifikován. Bylo v něm toliko tvrzeno opakované porušování povinností ze strany dlužníka.

Na jednání před soudem dne 23.2.2016 se dostavil jen insolvenční správce, který uvedl, že dlužník nastoupil na brigádu, kterou bude vykonávat souběžně s pracovním poměrem, dlužník byl v pracovní neschopnosti z důvodu úrazu, platil výživné ve výši 8.500,-Kč měsíčně, proto nebylo možné odvádět srážky v dostatečné výši a přednostně bylo hrazeno výživné. Poslední srážka ze mzdy přesahovala 15.000,-Kč a pokud bude dlužník měsíčně hradit 13.898,-Kč, je schopen uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30 %. isir.justi ce.cz

Soud dospěl k závěru, že s ohledem na vyjádření insolvenčního správce a s ohledem na neodůvodněnost návrhu odvolatele na zrušení oddlužení nebyl dán důvod pro zrušení oddlužení, a proto návrh odvolatele zamítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a namítal, že počáteční příjmy dlužníka za dobu od ledna 2011 do května 2011 byly vyšší než aktuální příjmy, že dlužník k posouzení oddlužení předložil průměrný čistý příjem ve výši 23.064,-Kč, že po schválení oddlužení se příjmy dlužníka pohybovaly na polovině původně deklarovaného příjmu, v roce 2013 činil čistý příjem dlužníka 11.190,-Kč, v roce 2014 činil 10.690,-Kč, v roce 2015 činil 10.888,-Kč, přesto dlužník platil výživné ve výši 8.500,-Kč a nežádal o jeho snížení. Dlužníku vytýkal, že v době leden, květen, říjen a listopad 2013 neodvedl žádnou platbu na účet majetkové podstaty, v roce 2014 neodvedl ničeho v březnu, červnu a říjnu, v roce 2015 neodvedl ničeho v pěti měsících stejně jako v lednu a únoru 2016. Dovozoval nepoctivý záměr dlužníka, když dlužník čtyři dny před jednáním předložil novou dohodu o provedení práce, ale odvody na účet majetkové podstaty se nezvýšily. Proto navrhoval, aby oddlužení dlužníka bylo zrušeno a aby na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání ze dne 18.4.2016 uvedl, že se ztotožňuje s napadeným usnesením, že v minulosti dlužník nedosahoval předpokládané výše splátky z důvodu pracovní neschopnosti. Povinnost platit výživné byla dlužníku uložena rozsudkem Okresního soudu v Plzni sp. zn. 99 P 536/2010 ze dne 20.9.2011, přičemž obě vyživované děti dosud studují, a proto nebyl dán předpoklad, že by soud výživné snížil. V březnu a dubnu 2016 dlužník překročil minimální výše splátek o 2.786,-Kč a 2.263,-Kč, a proto se správce domníval, že nebylo namístě schválené oddlužení rušit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Z obsahu spisu se podává, že dne 14.12.2015 byl soudu I. stupně doručen návrh odvolatele na prohlášení konkursu dlužníka, který byl odůvodněn jen údajným opakovaným porušování povinností ze strany dlužníka. Odvolací důvody směřovaly proti napadenému usnesení v tom ohledu, že příjem dlužníka v letech následujících po schválení oddlužení kolísal a byl nižší než příjem, který dlužník měl při schválení oddlužení.

Z obsahu zprávy insolvenčního správce ze dne 23.8.2016 plyne, že dosud dlužník uhradil 21,81 % pohledávek nezajištěných věřitelů, předpoklad minimální splátky ve výši 13.898,-Kč byl splněn v měsících březen až červen 2016, kdy průměrné srážky ze mzdy činily 14.091,-Kč. Současně došlo ke změně osobních poměrů dlužníka, kdy mu zanikla vyživovací povinnost vůči synovi Jakubovi, který ukončil studium a vyživovací povinnost se tak snížila z 8.500,-Kč na 4.250,-Kč. Veškeré dluhy na výživném byly uhrazeny v březnu 2016.

Odvolací soud má za to, že výkyvy v příjmech dlužníka byly zapříčiněny jeho pracovní neschopností, jak ostatně plynulo i z vyjádření insolvenčního správce k odvolání, ze zprávy správce ze dne 23.10.2015 a zčásti i z vyjádření dlužníka ze dne 19.6.2015. Odvolací soud má za to, že vznik pracovního úrazu, v důsledku kterého došlo ke snížení příjmů dlužníka, nelze z hlediska naplnění důvodů pro zrušení oddlužení klást bez dalšího dlužníkovi k tíži.

Pokud šlo o výkyvy v příjmu dlužníka měsíčně stran pracovní neschopnosti dlužníka, nelze objektivně předpokládat, že příjem dlužníka bude nutně zcela stabilní a bez jakýchkoli změn během celé doby trvání oddlužení. V tomto ohledu je třeba toliko sledovat pravděpodobný vývoj oddlužení dlužníka a předpoklad, zda nezajištění věřitelé budou uspokojeni alespoň v minimálním zákonem stanoveném rozsahu a zda dlužníkův přístup k plnění povinností je zodpovědný a poctivý. Z obsahu zprávy insolvenčního správce ze dne 23.8.2016 plyne, že lze předpokládat stabilní vývoj co do plnění minimální výše měsíční splátky a to i s ohledem na změnu výši vyživovací povinnosti dlužníka. Snaha dlužníka své závazky řádně splácet pak plyne i z toho, že se dlužník snažil vydělat finanční prostředky i v rámci dalšího zaměstnání.

Odvolací soud je v zásadě shodně se soudem I. stupně toho názoru, že v řízení nebyly zjištěny žádné tak významné skutečnosti, podřaditelné pod důvody obsažené v prvém odstavci § 418, jež by umožňovaly zrušení schváleného oddlužení. Nižší příjem dlužníka oproti období předcházejícímu vlastnímu insolvenčnímu řízení i výpadky příjmu v jeho průběhu byly vyvolány zdravotním stavem dlužníka, nikoli jeho úmyslným vyhýbáním se povinnostem plynoucím z oddlužení, rovněž tak plnění vyživovacích povinností stanovených rozhodnutím soudu ve výši 8.500,-Kč celkem na dvě studující děti, resp. absenci žádosti o snížení takto stanoveného výživného nelze pokládat za důvod pro zrušení již schváleného oddlužení.

Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková