1 VSPH 1257/2014-A-27
MSPH 76 INS 10206/2014 1 VSPH 1257/2014-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka JANOZA CZ, s.r.o., IČO 27867013, sídlem Chodovská 3/228, Praha 4, zahájené na návrh a) Milana Zápalky, IČO 87409143, sídlem Šimonova 1102/8, Praha 6, zast. JUDr. Hanou Zápalkovou, sídlem Statenická 229/9, Praha 6, b) Komerční banky, a.s., sídlem Na příkopě 33/969, Praha 1, c) Trend Práce, s.r.o., sídlem Křižíkova 345/4, Praha 8, zast. advokátem Mgr. Radkem Chaloupkou, sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. KSUL 76 INS 10206/2014-A-12 ze dne 28. května 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 10206/2014-A-12 ze dne 28. května 2014 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 10206/2014-A-12 ze dne 28.5.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Milan Zápalka (dále jen navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka JANOZA CZ, s.r.o., (dále jen dlužník; bod I. výroku), zrušil své usnesení MSPH 76 INS 10206/2014-A-9 ze dne 17.5.2014, kterým byla navrhovateli a) uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (bod II. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel a) v insolvenčním návrhu neuvedl lhůty splatnosti pohledávek dalších věřitelů dlužníka, proto postupoval podle ust. § 128 insolvenčního zákona a insolvenční návrh navrhovatele a) odmítl.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel b) a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odmítá pouze insolvenční návrh navrhovatele a). Argumentoval zejména tím, že insolvenčním návrhem došlým soudu prvního stupně dne 5.6.2014, přistoupil, společně s navrhovatelem c), k insolvenčnímu řízení vedenému na dlužníka, které bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a), a stal se tak účastníkem insolvenčního řízení. Navrhovatel b) nezpochybňoval závěr soudu prvního stupně, že insolvenční návrh navrhovatele a) je neúplný a soud ho důvodně odmítl. Ale měl vzít do úvahy přistoupení dalších věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že v insolvenčním návrhu doručeném soudu prvního stupně 11.4.2014 navrhovatel a) popsal a předloženými listinami doložil, že má vůči dlužníkovi pohledávky v celkové výši 77.641,-Kč, dále označil další věřitele dlužníka, a to Mariána Tóbiase s pohledávkou ve výši 82.397-Kč a Miroslava Galbavého s pohledávkou ve výši 142.707,-Kč, lhůtu splatnosti u těchto pohledávek neuvedl.

V daném případě navrhovatel a) řádně nevylíčil skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že dlužník má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že je v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Z tohoto důvodu je závěr odvolacího soudu shodný se závěrem, k němuž dospěl soud prvního stupně, totiž že insolvenční návrh navrhovatele a) vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat.

Odvolací soud dále ze spisu zjistil, že dne 5.6.2014 (tedy po vydání rozhodnutí o odmítnutí návrhu odvolatele a) nový insolvenční návrh podali navrhovatel b) a c).

Podle ust. § 107 odst. 3 insolvenčního zákona byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno.

V odvolání navrhovatel b) nezpochybňoval závěr soudu prvního stupně, o tom, že insolvenční návrh navrhovatele a) neobsahoval rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dlužníka podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly. Namítal toliko, že insolvenční návrhy, které podal on sám, a dále navrhovatel c), obsahují podstatné náležitosti za účelem zjištění úpadku dlužníka, tedy argumentoval skutečnostmi, které již v této fázi řízení k dispozici nemá, neboť podle § 146 odst. 2 insolvenčního zákona v řízení o odvolání proti odmítnutí insolvenčního návrhu, se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhovatel b) může opětovně insolvenční návrh podat, poté, co napadené rozhodnutí nabude právní moci.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jakožto věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 a 221 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť procesně úspěšnému dlužníkovi a navrhovateli a) a c) žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková