1 VSPH 1254/2013-A-23
KSPH 37 INS 9697/2013 1 VSPH 1254/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudc JUDr. Františka Kuery a Mgr. Luboše Dörfla ve vČci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Kolešovice 179, zahájené na návrh navrhovatelky Hypotení banky, a.s., IýO 135 84 324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. ervna 2013, .j. KSPH 37 INS 9697/2013-A-15,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. ervna 2013, .j. KSPH 37 INS 9697/2013-A-15, se v bodech I., II. výroku m Č n í tak, že se insolvenní návrh odmítá.

II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stup .

Od vodnČní:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl insolvenní návrh navrhovatelky Hypotení banka, a.s. (dále jen navrhovatelka) smČ ující proti dlužníkovi Marku Kabátovi (dále jen dlužník; bod I. výroku), vyslovil, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (bod II. výroku), rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenního ízení ve výši 15.000,-K navrhovatelce (bod III. výroku) a navrhovatelce uložil povinnost -2-KSPH 37 INS 9697/2013 zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-K (bod IV. výroku) a sdČlit íslo svého bankovního útu (bod V. výroku).

V od vodnČní usnesení soud I. stupnČ zejména uvedl, že se navrhovatelka domáhala zjištČní úpadku dlužníka s tvrzením, že má za ním pohledávky v celkové výši 1.742.105,40 K splatné dnem 20.2.2011 vzniklé ze smlouvy a hypoténím úvČru, že dalším vČ itelem dlužníka je ýEZ Prodej, s.r.o., jenž svoji splatnou pohledávku vymáhá prost ednictvím soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka.

Na výzvu soudu I. stupnČ ze dne 8.4.2013, aby se vyjád il k insolvennímu návrhu a aby p edložil seznamy podle § 104 insolvenního zákona (dále jen IZ), dlužník nereagoval, požadované seznamy nep edložil a k na ízenému jednání o insolvenním návrhu se nedostavil.

Ze sdČlení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka ze dne 13.3.2013 soud I. stupnČ zjistil, že jmenovaný vymáhá pohledávku ve prospČch vČ itele ýEZ Prodej, s.r.o. a že dne 24.1.2013 probČhla neúspČšná dražba nemovitostí dlužníka. Ostatní vČ itelé na dotaz soudu I. stupnČ nereagovali. Další p edložené listiny pak soud I. stupnČ nehodnotil, nebo výše uvedené d kazy mČl soud I. stupnČ za dostatené pro rozhodnutí o vČci samé.

Soud I. stupnČ citoval § 3 IZ, dle nČhož vČc posuzoval, se závČrem, že navrhovatelka insolvenním návrhem zneužívá insolvenní ízení k úel m, k nimž není ureno, a že v ízení nebyla zjištČna mnohost dlužníkových vČ itel . Proto se již nezabýval osvČdováním aktivní legitimace navrhovatelky a vyšel z jejího tvrzení, že má za dlužníkem splatnou a zajištČnou pohledávku. OhlednČ dalšího navrhovatelkou oznaeného vČ itele ýEZ Prodej, s.r.o. shledal, že mu nebyla p edložena žádná relevantní listina ohlednČ takového závazku, když navrhovatelka jen odkazovala na výpis z katastru nemovitostí a na oznámení exekutora ze dne 13.3.2013 a netvrdila nic ohlednČ právního d vodu nebo výše pohledávky tohoto vČ itele. Konstatoval, že z poznatku soudu z jeho fungování se lze domnívat, že se jedná o relativnČ nízkou ástku za neplacení elekt iny v ádech maximálnČ desítek tisíc korun , a že se oznaený vČ itel ani p es jeho výzvu k vČci nevyjád il, a tak jinak dle zkušeností soudu v jiných ízeních pravidelnČ iní .

Soud I. stupnČ tak uzav el, že dlužník m že mít pro úel tohoto insolvenního ízení jen jediný relevantní závazek, a to v i navrhovatelce. Konstatoval, že úelem insolvenního ízení není ešení individuálního sporu mezi dlužníkem a jedním jeho vČ itelem, jenž má svoji pohledávku navíc zajištČnu zastavenými nemovitostmi dlužníka. Pro tyto spory je vyhrazeno ízení exekuní, nebo v tomto konkrétním p ípadČ nap íklad ízení o soudním prodeji zástavy. Proto soud I. stupnČ insolvenní návrh zamítl, nebo navrhovatelka má ještČ jiné možnosti, jak se domoci uspokojení své pohledávky, p iemž tyto možnosti mají p ednost p ed ízením insolvenním. O náhradČ náklad ízení rozhodl soud I. stupnČ podle § 146 odst. 2 o.s. .

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka vas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vČc vrátil soudu I. stupnČ k dalšímu ízení, nebo mČla za to, že v insolvenním návrhu ádnČ doložila svoji pohledávku za dlužníkem a uvedla též existenci dalšího jeho vČ itele, ímž osvČdila úpadek dlužníka. Soudu I. stupnČ vytýkala, že jí nesprávnČ p ietl k tíži okolnost, že jí oznaený vČ itel a dlužník ignorovali soudní výzvy a na jeho dotazy se nevyjád ili. Uvedla, že nebyla -3-KSPH 37 INS 9697/2013 povinna s ohledem na obchodní tajemství mít p esné informace o pohledávkách dalších vČ itel , nebo nem že disponovat jejich smlouvami, fakturami apod., a že jiným zp sobem než dotazem soudu nelze pohledávky dalších vČ itel prakticky prokázat. Odmítla závČr soudu I. stupnČ o zneužití insolvenního ízení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i ízení mu p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Náležitosti insolvenního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. KromČ požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v nČm byli insolvenní navrhovatel a dlužník oznaeni zde uvedeným zp sobem (odstavec 1), musí v nČm být uvedeny rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh, není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domnČnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenní soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen. O p edlužení jde tehdy, má-li dlužník více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. P i stanovení hodnoty dlužníkova majetku se p ihlíží také k další správČ jeho majetku, p ípadnČ k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník bude moci ve správČ majetku nebo v provozu podniku pokraovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost vČ itel dlužníka. V p ípadČ úpadku ve formČ insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespo 2) vČ itele s pohledávkami již splatnými, a to nejménČ po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu p i úpadku p edlužením se podmínka mnohosti vČ itel dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazk již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazk (splatných i nesplatných) p evyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní soud odmítne insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 o.s. . se nepoužije. -4-KSPH 37 INS 9697/2013 Nutno zd raznit, že již se zahájením insolvenního ízení (§ 101 odst. 1 vČta první IZ) se pojí úinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do pomČr dlužníka i t etích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud ýR v usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSýR 7/2008-A, uve ejnČném pod . 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek zd raznil, že insolvenní návrh (podaný u vČcnČ p íslušného soudu, opat ený ú ednČ ovČ eným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zarueným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává úinky spojené se zahájením insolvenního ízení bez z etele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatk jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo t etím osobám zahájením insolvenního ízení a opat eními p ijatými v jeho pr bČhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování ízení o vadném insolvenním návrhu tím, že na jedné stranČ zbavuje insolvenní soud povinnosti odstra ovat vady insolvenního návrhu, pro které nelze v insolvenním ízení pokraovat, postupy podle § 43 o.s. ., na druhé stranČ zavazuje soud k tomu, aby d sledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenního návrhu vyvodil (aby insolvenní návrh odmítl) neprodlenČ, nejpozdČji však do 7 dn poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe d slednČ trvá na tom, aby insolvenní navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník i vČ itel- ádnČ splnil zákonem p edepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenního návrhu, tj. aby vylíil rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný vČ itelem, musí tento navrhovatel navíc ádnČ vylíit skutenosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnČní podat návrh, tj. skutenosti svČdící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího vČ itele je primárním p edpokladem projednání dlužníkova úpadku (je pr kazem navrhovatelova oprávnČní požadovat, aby soud na podkladČ jeho insolvenního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjiš oval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ-jak zd raz uje R 91/2009 Sbírky rozhodnutí a stanovisek-není možno mít za splnČnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ p íslušných rozhodných skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenní zákon výslovnČ zavádí odlišný režim pro odstra ování vad insolvenního návrhu na stranČ jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstra ování vad týkajících se p íloh insolvenního návrhu na stranČ druhé (§ 128 odst. 2 IZ).

Vzhledem k popsané závažnosti dopad , jež m že i vadný insolvenní návrh vyvolat v pomČrech dlužníka nebo t etích osob, není d vodu formulovat rozdílnČ požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení ohlednČ aktivní legitimace navrhujícího vČ itele oproti tvrzením, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že p i tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údaj , jejichž prost ednictvím musí být v insolvenním návrhu identifikován další vČ itel (vČ itelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Uvedené závČry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ýR, a to jak s výše cit. R 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tak se závČry usnesení ze dne 20.5.2010, sen.zn. 29 NSýR 22/2009, uve ejnČného pod . 26/2011 -5-KSPH 37 INS 9697/2013 Sbírky soudních rozhodnutí, podle nichž v insolvenním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , p ípadnČ, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je p edlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvČdují. ShodnČ již v usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSýR 1/2008, uve ejnČném pod . 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud ýR vysvČtlil, že rozhodujícími skutenostmi, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, se rozumí vylíení konkrétních okolností, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

V takto ustaveném judikatorním rámci pak Nejvyšší soud ýR v usnesení ze dne 21.12.2011, .j. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSýR 14/2011-A-20, uve ejnČném pod . 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že vČ itelský insolvenní návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nespl uje insolvenní návrh, v nČmž jsou sice konkrétnČ oznaeni další vČ itelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má penČžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, respektive neplní své penČžité závazky po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti. Na posouzení, zda insolvenní návrh má náležitosti p edepsané insolvenním zákonem a zda není namístČ jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, p itom nemá vliv okolnost, že p i zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenním ízení prosazuje vyšet ovací zásada.

Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formČ insolvence, pak osoba i osoby dalšího vČ itele dlužníka musí být v insolvenním návrhu p esnČ oznaeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitČ identifikovány s tím, že souasnČ se musí z konkrétních skuteností uvedených v návrhu podávat závČr o dlužníkovČ platební neschopnosti (objektivní i založené nČkterou ze zákonných domnČnek). Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 17.9.2012, .j. MSPH 91 INS 14841/2012, 1 VSPH 1245/2012-A-11 dovodil, že požadavek, aby v insolvenním návrhu byly uvedeny rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ), není naplnČn tím, že vČ itel v insolvenním návrhu toliko odkáže na konkrétní již probíhající ízení o výkon rozhodnutí i exekuce a odvolací soud nemá d vod se od jeho závČr odchýlit ani v projednávané vČci.

V projednávané vČci navrhovatelka v insolvenním návrhu ádnČ oznaila své pohledávky za dlužníkem, avšak ohlednČ dalších vČ itel dlužníka se omezila jen paušální tvrzení o tom, že dlužník má nČkolik dalších vČ itel , jejichž pohledávky jsou déle než 30 dní po lh tČ splatnosti a jež dlužník není schopen plnit po dobu delší 3 mČsíce, že mnohost vČ itel je z ejmá ze záznam uvedených na výpisu z katastru nemovitostí a že je jí znám jediný vČ itel, a to ýEZ Prodej, s.r.o., ohlednČ jehož -6-KSPH 37 INS 9697/2013 pohledávky je vedena exekuce JUDr. Igorem Ivankem, soudním exekutorem, a že tato pohledávka je vykonatelná, resp. splatná od r. 2010, kdy exekuce probíhá, a je tedy existentní; ohlednČ pohledávky oznaeného vČ itele však navrhovatelka neuvedla nic o její konkrétní výši, právním d vodu vzniku nebo splatnosti.

Na základČ takovýchto neúplných tvrzení zjevnČ nelze p ijmout závČr, že navrhovatelka uvedla v insolvenním návrhu dostatená tvrzení k pohledávkám dalších vČ itel dlužníka, aby bylo možné dovodit, že se jedná o pohledávky déle než 30 dn po lh tČ splatnosti, pop . 3 mČsíce po lh tČ splatnosti. Za takové situace je pojmovČ vyloueno uvažovat o naplnČní podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, když ta se p ipíná teprve ke skutenostem svČdícím o naplnČní podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, jež v daném p ípadČ absentují. Tvrzení obsažená v insolvenním návrhu navrhovatelky p itom zjevnČ nenapl ují ani skutkovou podstatu úpadku ve formČ p edlužení dle § 3 odst. 3 IZ, když navrhovatelka neuvedla nieho o celkových majetkových pomČrech dlužníka, tedy o hodnotČ jeho majetku.

Nelze zamČ ovat požadavky na vylíení rozhodujících skuteností v návrhu na zahájení insolvenního ízení s pravidly d kazního ízení. Aby mohly být právnČ významné skutenosti p edmČtem osvČdení i dokazování-lhostejno p itom, o kterých skutenostech je soud povinen provádČt i d kazy úastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatenČ konkrétní skutková tvrzení o skutenostech, jež napl ují skutkovou podstatu úpadku, obsažená v insolvenním návrhu, nebo jakkoli § 86 IZ ukládá insolvennímu soudu provést i jiné d kazy pot ebné k osvČdení dlužníkova úpadku, než byly úastníky navrhovány, jde o projev vyšet ovací zásady, jejíž aplikace však neznamená povinnost insolvenního soudu pátrat po skutenostech, které mají (mohou) být dokazovány. Není-li tu bezvadný insolvenní návrh, nemČl by insolvenní soud init žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranČní vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 1 IZ neprodlenČ insolvenní návrh odmítnout.

Navrhující vČ itel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenní návrh a nemá ani právní nárok na insolvenní návrh. Jestliže navrhující vČ itel nemá dostatené a vČrohodné informace o dalších dlužníkových vČ itelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkovČ platební neschopnosti i dalších okolnostech, jež o dlužníkovČ úpadku ve formČ insolvence nebo ve formČ p edlužení svČdí, pak není nikterak opodstatnČno, aby se zjištČní jeho úpadku insolvenním návrhem domáhal.

VČ itel nese sám ve svých pomČrech následky svého rozhodnutí podat insolvenní návrh na dlužníka, o jehož vČ itelích a majetku nemá dostatené informace, nebo pokud k podání takového návrhu není vybaven nepochybnou vČcnou legitimací.

Protože v insolvenním návrhu (A-1) zcela absentují rozhodující skutenosti osvČdující dlužník v úpadek, mČl jej soud I. stupnČ postupem podle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítnout, nebo na jeho základČ nebylo lze vést dokazování ohlednČ úpadku dlužníka, jenž nebyl ani ádnČ tvrzen.

Z tČchto d vod odvolací soud usnesení soudu I. stupnČ v napadeném rozsahu podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s. . zmČnil tak, že insolvenní návrh odmítl a ve smyslu -7-KSPH 37 INS 9697/2013 § 224 odst. 2 o.s. . novČ rozhodl o náhradČ náklad ízení mezi úastníky navzájem podle § 146 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s. . s p ihlédnutím k tomu, že zcela úspČšnému dlužníkovi žádné náklady ízení nevznikly.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 4. zá í 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva