1 VSPH 1253/2011-P6-15
KSPH 40 INS 4145/2008 1 VSPH 1253/2011-P6-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka ARRA-MB, s.r.o., IČO 27069834, se sídlem Dobrovice, Zahradní 586, zast. JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou, sídlem Mladá Boleslav, Kalefova 404, o odvolání (dříve věřitelů č. 6) JUDr. Hany Albertové a Ing. Václava Alberta, oba bytem Praha 8, Vřesová 3, zast. JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem, sídlem Praha 2-Vinohrady, Šafaříkova 22/371, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2011, č.j. KSPH 40 INS 4145/2008-P6-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2011, č.j. KSPH 40 INS 4145/2008-P6-4, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka ARRA-MB, s.r.o. (dále jen dlužník ) uložil přihlášeným nezajištěným věřitelům č. 6 JUDr. Haně Albertové a Ing. Václavu Albertovi (dále jen odvolatelé) povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 1.718.237,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám insolvenčního správce Ing. Radomíra Válka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že přihláškou ze dne 5.12.2008 přihlásili odvolatelé pohledávku za dlužníkem ve výši 1.745.768,-Kč, kterou insolvenční správce zčásti uznal v rozsahu 27.531,-Kč a popřel ji co do pravosti ve výši 1.718.237,-Kč, že věřitelé vykonávali práva spojená s přihláškou pohledávky na jednání konaném dne 4.2.2009, při němž byli zvoleni do funkce náhradníka zástupce věřitelů, a že usnesením ze dne 26.11.2009, č.j. KSPH 40 INS 4145/2008-P6-3, jež nabylo právní moci dne 15.12.2009, byla přihláška věřitelů odmítnuta. Soud I. stupně citoval § 178, § 180 a 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že odvolatelé vykonávali práva spojená s nezjištěnou pohledávkou. Proto jim podle § 178 IZ uložil povinnost zaplatit do majetkové podstaty částku, o níž přihlášená pohledávka převýšila zjištěnou výši.

Toto usnesení Krajského soudu v Praze napadli odvolatelé odvoláním (P6-5) a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Uvedli, že do insolvenčního řízení přihlásili pohledávku za dlužníkem vyplývající ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu a od níž odstoupili v důsledku jejího neplnění ze strany dlužníka jako zhotovitele. Měli za to, že soud I. stupně nesprávně aplikoval neplatné znění IZ, neboť příp. sankci podle § 178 nebo § 179 IZ bylo lze uložit jen v rámci incidenčního sporu, který neproběhl. Soudu I. stupně vytýkali, že neposuzoval důvody, pro které nepokračovali s uplatněním své pohledávky v incidenčním sporu. Vyjádřili názor, že je nebylo lze postihnout sankcí, neboť ta může být uložena jedině tehdy, jestliže by se jejich pohledávky nadhodnotily tak, že by se vylepšilo jejich postavení. To však nebyl jejich případ, neboť do insolvenčního řízení přihlásili jen pohledávky, které sami vynaložili na dokončení svého rodinného domu, který dlužník nebyl s to dokončit. Po konzultaci s insolvenčním správcem se rozhodli nevyvolávat incidenční spor. Tvrdili, že nechtěli poškozovat ostatní věřitele a že ve vztahu k nim nevykonávali svá práva. Poukazovali na to, že insolvenční správce původně nechtěl vůči nim vyvozovat uloženou sankci, ale svůj názor změnil na základě námitek ostatních věřitelů.

Dlužník ve vyjádření k odvolání (P6-7) vyvracel jeho vývody a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Především akcentoval, že byla splněna základní podmínka pro vydání rozhodnutí podle novelizovaného § 178 IZ, a to ta, že se tak stalo k návrhu insolvenčního správce ze dne 28.6.2011 a že si soud I. stupně byl vědom tohoto novelizovaného znění, jak lze dovodit z obsahu protokolu z jednání o konečné zprávě ze dne 20.7.2011. Z věcných důvodů poukazoval zejména na okolnost, že odvolatelům byla popřena pohledávka do výše 1.718.237,-Kč a zjištěna byla jen do výše 27.531,-Kč, že odvolatelé nepodali určovací žalobu a že na schůzi věřitelů nejen že hlasovali, ale dokonce se nechali zvolit za náhradníka zástupce věřitelů. Pokud mají dnes odvolatelé za to, že jejich pohledávka existuje, měli podat určovací žalobu.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání (P6-8) uvedl, že uhrazovací povinností odvolatelů se soud I. stupně zabýval již na základě podání věřitele Karla Vyleťala, a poukazoval na své vyjádření k němu ze dne 16.11.2009. Dne 11.5.2011 předložil konečnou zprávu, proti níž podali námitky dlužník a věřitel Václav Demorys a které spočívaly v tom, že nebyla určena výše majetkové podstaty, neboť dosud nebylo rozhodnuto o uhrazovací povinnosti odvolatelů podle § 178 IZ. Proto podal soudu I. stupně návrh na vydání rozhodnutí podle § 178 IZ.

Věřitel Karel Vyleťal ve vyjádření k odvolání (P6-9) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací při posuzování důvodnosti odvolání měl za to, že ustanovení § 178 až 182 IZ ve znění do 30.3.2011, ale též v jejich současném-novelizovaném znění účinném od 31.3.2011, jichž má být v jím souzené věci použito, jsou pro kolizi s články 3 odst. 3, 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v rozporu s ústavním pořádkem. Proto nejprve postupoval dle § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a usnesením ze dne 25.10.2011, č.j. KSPH 40 INS 4145/2008,-P6-13 řízení přerušil, jelikož v dané věci měla být aplikována ustanovení, jejichž zrušení již Vrchní soud v Praze Ústavnímu soudu dříve navrhl (věc byla u Ústavního soudu vedena ode dne 20.11.2009 pod sp.zn. Pl. ÚS 36/09).

Ústavní soud v řízení o podaném návrhu na zrušení ustanovení § 178 až § 182 IZ, vedeném pod sp.zn. Pl. ÚS 36/09, přípisem ze dne 12.3.2013 žádal Vrchní soud v Praze (navrhovatele), aby sdělil, zda přesto, že předmětná právní úprava prošla zčásti novelizací, setrvává na petitu návrhu tak, jak byl podán, případně zda nezváží změnu petitu v tom smyslu, že by bylo požadováno vyslovení protiústavnosti v mezičase novelizovaných napadených ustanovení. Vrchní soud v Praze v odpovědi ze dne 28.3.2013 sdělil, že navzdory částečné novelizaci předmětných ustanovení § 178 a 179 IZ provedené s účinností od 31.3.2011 zákonem č. 69/2011 Sb. nepovažoval za možné změnit podaný návrh tak, že by bylo nadále požadováno zrušení těchto ustanovení jen v novém (novelizovaném) znění, nebo zrušení těchto ustanovení jak v původním, tak v novém znění, neboť v posuzované odvolací věci má být aplikováno ustanovení § 178 IZ v jeho původním znění platném do 30.3.2011, jež právě spolu s ostatními souvisejícími ustanoveními (s přerušením odvolacího řízení dle § 109 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) bylo k ústavnímu přezkumu předloženo. K tomu Vrchní soud v Praze dodal, že pokud Ústavní soud (jak naznačuje jeho přípis) považuje za možné rozšířit podaný návrh i na ustanovení § 178 a § 179 ve znění platném od 31.3.2011, pak pro ten případ Vrchní soud v Praze navrhuje zrušit předmětná ustanovení i v tomto novém znění, neboť podle jeho názoru nedoznala novelizací takové změny, která by zásadní důvody jeho pochybností o ústavní konformitě předmětné právní úpravy odstranila.

Nato Ústavní soud usnesením ze dne 23.4.2013, sp.zn. Pl. ÚS 36/09 řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení ustanovení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 IZ zastavil, a to s odkazem na § 67 zákona o Ústavním soudu, podle kterého jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jednotlivé ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví. Ústavní soud-jak uvedl v odůvodnění-vycházel z toho, že k jeho dotazu navrhovatel (Vrchní soud v Praze) i po dílčí novelizaci napadených ustanovení IZ setrval na návrhu na jejich zrušení tak, jak byl podán, a protože ta napadená ustanovení, která v průběhu řízení před Ústavním soudem nedoznala změn (§ 180, § 181 a § 182 IZ), nemohou samostatně tvořit předmět dalšího přezkumu, když s novelizovanými ustanoveními, jejichž zrušení je navrhováno, úzce souvisí, musel Ústavní soud podle § 67 zákona o Ústavním soudu řízení zastavit.

Ustanovení § 178 až § 182 IZ ve znění do 30.3.2011, jakož i ve znění účinném od 31.3.2011, jež mají být v dané věci aplikována, tak nebyla v rámci ústavního přezkumu odklizena a již k tomu ani dojít nemůže, neboť Ústavní soud řízení o návrhu na jejich zrušení pravomocně zastavil.

Za této situace Vrchní soud v Praze pokračoval v odvolacím řízení, v něm-aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ]-přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 178 (ve znění účinném od 31.3.2011) IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.

Z citovaného ustanovení je zřejmý procesní postup insolvenčního soudu při uložení sankce věřiteli v případě, že skutečná výše jeho přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky. V takovém případě podá insolvenční správce návrh na uložení sankce (takový návrh má povahu žaloby), který insolvenční soud projedná v rámci insolvenčního řízení v režimu incidenčního sporu (§ 159 až § 164 IZ) při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení, k němuž předvolá účastníky a osoby, jejichž účasti je třeba, když od jednání může insolvenční soud upustit jen v případech, kdy to připouští občanský soudní řád (§ 161 odst. 1 IZ). V incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením (§ 162 odst. 1 IZ). O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) (§ 162 IZ).

Napadené usnesení ani procesní postup soudu I. stupně shora uvedeným ustanovením zjevně neodpovídají. Předně zde není žádný žalobní návrh, o němž by mohl soud I. stupně rozhodovat. Podání insolvenčního správce ze dne 28.6.2011 (B-50) zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod názvem události sdělení insolvenčního správce nemá základní náležitosti návrhu ve věci samé vyžadované § 42 a § 79 o.s.ř. a podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) ho lze považovat toliko za podnět k vydání rozhodnutí podle § 178 IZ. Vydání napadeného rozhodnutí nepředcházelo žádné nalézací řízení (§ 79 a násl. o.s.ř.), v němž by proběhlo regulérní dokazování, ačkoliv mu mělo předcházet pravidelné incidenční řízení zahájené na návrh insolvenčního správce. Napadané rozhodnutí nebylo přijato ve formě rozsudku (§ 162 odst. 1 IZ ve spojení s § 152 a násl. o.s.ř.), ale formou usnesení, jež se opírá o skutkový stav, jenž nebyl soudem zjišťován. Věc byla nadto nesprávně rozhodnuta v rámci přihláškového spisu (oddíl P insolvenčního rejstříku), ač se tak mělo stát výlučně v oddílu C insolvenčního rejstříku.

Shora popsané vady jednak zakládají zmatečnost napadeného rozhodnutí (§ 229 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) a jednak mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); tyto vady jsou samy o sobě důvodem pro kasaci napadeného rozhodnutí. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud I. stupně vyzve insolvenčního správce, aby upřesnil, zda svým sdělením ze dne 28.6.2011 (B-50) mínil skutečně podat žalobní návrh na vydání sankce podle § 178 IZ (§ 160 odst. 1 IZ) za situace, kdy je z obsahu insolvenčního spisu zjevné, že odvolatelé práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonávali (§ 180 IZ), jak plyne z obsahu protokolu o schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání dne 4.2.2009 (B-18, str. 5), na níž odvolatelé hlasovali jen v rozsahu zjištěné pohledávky ve výši 27.531,-Kč. Setrvá-li insolvenční správce přesto na svém, je třeba, aby jeho podání mělo náležitosti žalobního návrhu; k tomu jej pak soud I. stupně příp. povede postupem podle § 43 o.s.ř. Vzhledem k nedostatku jiné judikatury při aplikaci § 178 IZ, poukazuje Vrchní soud v Praze na své rozhodnutí ze dne 29.7.2013, č.j. KSUL 77 INS 3582/2008, 1 VSPH 318/2009-P19-21, od jehož právních závěrů nevidí důvod se odchylovat ani v této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 24. září 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová