1 VSPH 1249/2015-B-54
KSHK 41 INS 11591/2010 1 VSPH 1249/2015-B-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Mladé Buky 174, PSČ 542 23, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, se sídlem Jičín, Denisova 385, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 11591/2010-B-41 ze dne 4. března 2015,

takto:

Bod I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové

č.j. KSHK 41 INS 11591/2010-B-41 ze dne 4. března 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze 4.3. 2015 v bodu I. výroku odvolal z funkce insolvenční správkyni JUDr. Drahomíru Daňkovou, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Bc. Davida Vandrovce (bod II. výroku), odvolané správkyni uložil povinnost informovat nového správce o své dosavadní činnosti a předat mu veškeré doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku) a dále jí uložil do 15 dnů ode dne doručení usnesení předložit soudu zprávu o své činnosti a vyúčtování odměny a hotových výdajů a nákladů vzniklých v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.11.2010 (A-9) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Drahomíru Daňkovou.

Soud ze seznamu insolvenčních správců zjistil, že JUDr. Drahomíře Daňkové bylo ke dni 20.2.2015 podle § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.7.2014 č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 a rozklad proti rozhodnutí byl zamítnut rozhodnutím ministryně spravedlnosti č. j. MSP-16/2014-LO-ROZ/4 ze dne 18.2.2015. Soud dospěl k závěru, že je namístě správkyni v souladu s § 31 odst. 4 insolvenčního zákona odvolat a současně ustanovil nového insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se JUDr. Drahomíra Daňková včas odvolala a namítala, že v souladu s § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, kterou napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o zrušení povolení vykonávat její činnost insolvenční správkyně. Měla za to, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné, vadné pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a nezákonné podle § 65 a násl. s.ř.s. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, čeho se odvolatelka domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o.s.ř., § 7 insolvenčního zákona). Odvolání je přípustné pouze proti bodu I. a II. výroku usnesení a odvolatelka ohledně bodu II. výroku neuvedla žádné důvody, tedy ani kvalifikované důvody svědčící proti nově ustanovenému správci (§ 26 insolvenčního zákona). Odvolací soud proto dovodil, že odvolání směřuje jen proti bodu I. výroku usnesení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání důvodným.

Podle § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona Insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

Odvolací soud nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců ověřil, že odvolatelce bylo ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení na základě § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích, podle kterého ministerstvo spravedlnosti může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka nečinila spornou; v odvolání zpochybňovala jen věcnou správnost rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015. K tomu odvolací soud dodává, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení nelze přezkoumávat důvody rozhodnutí správního orgánu nebo přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby.

Soud I. stupně postupoval správně, když v souladu s § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odvolatelku odvolal z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť jinou možnost ani neměl), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu ČR, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná