1 VSPH 1247/2014-A-52
KSPH 67 INS 5306/2014 1 VSPH 1247/2014-A-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: KOBERCE KOZÁK, s.r.o., IČO 27121704, sídlem Příbram III, Milínská 210, zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram I, T.G.M. 142, zahájené k návrhu věřitele: KOBERCE K+K, s.r.o., IČO 47537795, sídlem Všeborovice, Dalovice, Prosluněná 108, zast. JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary-Drahovice, Polská 61/4, nyní insolvenční správce 1. Insolvenční v.o.s., IČO 28860322, sídlem Obránců míru 331, Předměřice nad Labem, v řízení, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 5306/2014-A-34 ze dne 20. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 5306/2014-A-34 ze dne 20. května 2014 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Karla Knypla (bod II. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek, ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka, a uložil věřitelům, kteří mají zájem o zvolení do (prozatímního) věřitelského výboru, sdělit tuto skutečnost ve lhůtě pro přihlašování pohledávek insolvenčnímu soudu (body IV. až VI. výroku), vyzval osoby, které ví o existenci majetku dlužníka, zejména o majetku neuvedeném v seznamu majetku, aby informace sdělily insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 2.9.2014 (bod VIII. výroku), uložil dlužníkovi související povinnosti (bod IX. výroku), předvolal jednatele dlužníka k výslechu a k prohlášení o majetku (bod X. výroku) a uložil související povinnosti insolvenčnímu správci (body XI. až XIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud zejména uvedl, že podaným insolvenčním návrhem se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Navrhovatel tvrdil existenci tří pohledávek. První pohledávka byla založena na povinnosti k náhradě za neoprávněně zadržené movité věci navrhovatele v prodejně koberců v Břeclavi splatná 12.12.2010. Druhá pohledávka vyplývala z bezdůvodného obohacení dlužníka ve výši 281.311,16 Kč (splatná k 30.9.2013) spočívající v užívání Prodejny Příbram v době od 11.7.2012 do 31.8.2012 bez právního důvodu. Třetí pohledávka byla založena rovněž na bezdůvodném obohacení dlužníka ve výši 2.730.123,-Kč za užívání Prodejny Příbram v době od 1.9.2012 do 10.11.2013.

Soud zjistil, že navrhovatel a Oldřich Kozák uzavřeli dne 27.1.2008 kupní smlouvu na prodej Prodejny Příbram za kupní cenu ve výši 17.450.000,-Kč uhrazenou formou započtení. Navrhovatel od kupní smlouvy odstoupil. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 6 C 255/2010-584 ze dne 11.1.2012, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 213/2012-681 ze dne 23.5.2012, byl jako vlastník Prodejny Příbram určen navrhovatel.

Z obsahu kupní smlouvy soud dovodil, že je prosta vázání zaplacení kupní ceny na předání Prodejny Příbram, a dospěl k závěru, že Oldřich Kozák, respektive jeho dědicové byli povinni vrátit Prodejnu Příbram navrhovateli, přičemž nemohou být ani oprávněnými držiteli. Splatnost úplaty za užívání Prodejny Příbram za dobu od 11.7.2012 do 31.8.2012 ve výši 281.311,16 Kč dovozoval soud nejpozději od doručení žaloby a návrhu na přistoupení účastníka v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 10 C 177/2011, ke kterému došlo před 30.9.2013. Základ pohledávek č. 2 a č. 3 měl soud za osvědčený, zjišťování konkrétní výše pohledávek považoval za rozporné se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.

Protože s ohledem na dlužníkovo stanovisko měl soud dále za nesporné, že věřitelem dlužníka byla Československá obchodní banka, a.s. s pohledávkou ze smlouvy o úvěru ze dne 26.7.2006 č. 1744/06/5215 ve výši 7.856.242,89 Kč (k jejímu vymožení byla nařízena usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 31.8.2012, sp.zn. 21 EXE 1700/2012 exekuce na majetek dlužníka), dovodil, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když má více věřitelů se závazky po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, které není schopen plnit.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu I. výroku. Namítal, že nebyly splněny podmínky pro osvědčení úpadku dlužníka. Nepopíral závazek vůči Československé obchodní bance, a.s., avšak zpochybnil závazky vůči navrhovateli. Dlužník zejména tvrdil, že není osobou pasivně legitimovanou k nároku uplatněnému žalobou ze strany navrhovatele o vydání bezdůvodného obohacení za užívání příbramských nemovitostí bez právního důvodu, když dlužník užívá nemovitosti na základě práva odvozeného od Oldřicha Kozáka a není ve vztahu k navrhovateli, který po něm proto není oprávněn žádat vydání bezdůvodného obohacení, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 369/2004, sp.zn. 28 Cdo 620/2011, sp.zn. 33 Odo 291/2002.

Dlužník vysvětloval, že povinnost Oldřicha Kozáka, respektive jeho dědiců, vyklidit a odevzdat nemovitosti navrhovateli je vzájemnou povinností oproti povinnosti navrhovatele vrátit část kupní ceny ze zrušené kupní smlouvy. Dlužník dovozoval, že Oldřich Kozák, respektive jeho dědicové, mají právo držby, respektive detence nemovitostí, a dlužník na základě tohoto práva odvozeně předmětné nemovitosti užívá.

Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh na zjištění úpadku dlužníka zamítl.

Vrchní státní zastupitelství s ohledem na to, že po určitou dobu nebylo zřejmé, komu se má nájemné platit, a protože sporná byla i jeho výše, jakož i s ohledem na složité vzájemné vztahy mezi navrhovatelem a dlužníkem, i dalšími osobami, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a insolvenční návrh zamítl, popř. aby toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání důvodné není.

Usnesením ze dne 4.8.2014 č.j. KSPL 54 INS 24338/2011-B-18 prohlásil Krajský soud v Plzni na majetek navrhovatele konkurs. V důsledku toho se účastníkem řízení ve smyslu § 246 odst. 1 IZ stal namísto navrhovatele insolvenční správce (viz k tomu argumentace obsažená v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2012, sp.zn. 29 Cdo 2556/2011).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) že neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Odvolací soud se ztotožňuje se stanoviskem soudu I. stupně v tom, že navrhovatel je věřitelem dlužníka, neboť má vůči němu splatné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Prodejny v Příbrami, a to přinejmenším za období následující poté, kdy bylo rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ve spojení s potvrzujícím rozsudek Krajského soudu v Praze postaveno najisto, že výlučným vlastníkem dlužníkem užívané nemovitosti je původní navrhovatel. Výhradám dlužníka zpochybňujícím postavení společnosti s ručením omezeným

KOBERCE K+K co dlužníkova věřitele by bylo lze ve sporném stadiu insolvenčního řízení (ve sporu o úpadek) přiznat relevanci i s ohledem na dlužníkem zmiňovanou judikaturu dovolacího soudu jistě za období předcházející definitivnímu vyřešení toho, kdo je vlastníkem dlužníkem užívané nemovitosti v Příbrami, za situace, kdy dlužník argumentuje ujednáním se třetí osobou uzavřeným v době, kdy této vlastnické právo svědčilo. Jestliže ale dlužník i poté, kdy otázka vlastnictví byla vyřešena ve prospěch původního navrhovatele, tyto nemovitosti nadále užíval, aniž by za to poskytl skutečnému vlastníku náhradu, popř. aniž by měl nájemné pro futuro uhrazeno, je správný závěr soudu I. stupně o tom, že se dlužník takovýmto bezplatným užíváním na úkor vlastníka (KOBERCE K+K, s.r.o.) průběžně obohacuje.

Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje nejenom na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se navrhovatelových pohledávek č. 2 a 3, ale též na části vysvětlující, proč se dle soudu I. stupně dlužník nachází v úpadku, neboť taktéž odvolací soud dospívá k závěru, že dlužník je v platební neschopnosti, když má závazky vůči dvěma věřitelům po splatnosti, které není schopen plnit, o čemž svědčí to, že k vymožení své (dlužníkem nerozporované) pohledávky vedla Československá obchodní banka, a.s. exekuční řízení, jež ke dni vydání napadeného usnesení nebylo završeno jejím plným uspokojením.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. srpna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová