1 VSPH 1246/2016-P19-7
KSLB 87 INS 12806/2013 1 VSPH 1246/2016-P19-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery v insolvenčním řízení dlužníka: Šárka anonymizovano , anonymizovano , IČO 63765438, bytem Vysoká 4370/16, 466 02 Jablonec nad Nisou, o odvolání věřitele č. 19: Coca- Cola HBC Česká republika, s. r. o., IČO 41189698, se sídlem Českobrodská 1329, 198 21 Praha 9, zast. Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 12806/2013-P19-2 ze dne 25. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 12806/2013-P19-2 ze dne 25. května 2016 se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele Coca-Cola HBC Česká republika, s. r. o. se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v insolvenčním řízení dlužníka Šárky anonymizovano (dále jen dlužník ) usnesením ze dne 25. 5. 2016 rozhodl, že přihláška pohledávky věřitele č. 19 Coca-Cola HBC Česká republika, s. r. o. (dále jen věřitel ) se odmítá a že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením ze dne 5. 11. 2013 rozhodl o úpadku dlužníka a vyzval věřitele, aby své dosud v insolvenčním řízení nepřihlášené pohledávky za dlužníkem přihlásili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Současně je poučil o tom, že k přihláškám, které budou podány později, soud nepřihlíží a v insolvenčním řízení se neuspokojují. Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne. Přihláška věřitele byla doručena soudu elektronicky dne 16. 5. 2016. V této přihlášce věřitel namítal, že přihlášku podává po lhůtě, neboť jeho pohledávka souvisí s podnikatelskou činností dlužníka a ten nebyl v insolvenčním rejstříku dohledatelný pod svým identifikačním číslem (dále jen IČO ). Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 104/2013 ze dne 30. 9. 2015 a uvedl, že soud není povinen zveřejnit IČO dlužníka, který již není podnikatelem. Insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, který isir.justi ce.cz

IČO dlužníka neuvedl, při jednání konaném dne 1. 10. 2013 dlužník uvedl, že nepodniká a má příjem pouze z invalidního důchodu. Proto soud postupoval podle § 185 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a přihlášku jako opožděnou odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil. Namítal, že v insolvenčním rejstříku není zapsáno IČO dlužníka, přestože dlužník byl podnikatelem, což vyplývá z veřejně dostupných informačních systémů. Věřitel má za to, že soud je povinen zapsat IČO dlužníka, který je podnikatelem, do insolvenčního rejstříku, a to bez ohledu na to, zda dlužník tvrdí, že již nepodniká. Soud tedy nesplnil povinnost uvedenou v § 420 odst. 4 insolvenčního zákona a informační systém věřitele proto nezaznamenal dlužníka v insolvenčním rejstříku. Tím bylo věřiteli znemožněno podat včas přihlášku, ačkoliv pravidelně porovnává údaje ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR. Věřitel dále uvedl, že tento stav trval do konce přihlašovací lhůty a má proto zato, že pro odmítnutí přihlášky nebyl důvod.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele důvodným.

Koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je ve smyslu § 419 odst. 1 insolvenčního zákona informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je ministerstvo spravedlnosti. Na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR, přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi a mezi nimi též identifikační číslo.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy tak vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§ 420 insolvenčního rejstříku). Je-li dlužník fyzickou osobou, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též identifikační číslo, přičemž tento údaj-jestliže je soudu znám-zapíše insolvenční soud, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku (§ 420 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona). Proto i když insolvenční návrh neobsahuje identifikační číslo dlužníka, má je insolvenční soud z úřední povinnosti sám vyhledat v příslušných informačních registrech a zveřejnit je v insolvenčním rejstříku (srov. též ustanovení § 153a odst. 1 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, čj. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, které výslovně odkazuje na povinnou lustraci identifikačního čísla ve veřejných seznamech ARES-http://dw.czso.cz/rswj/dotaz.jsp, ARES-http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ apod.). Jinými slovy řečeno, insolvenční soud je povinen zapsat do seznamu dlužníků veškeré údaje, jež se v něm zveřejňují podle § 420 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku (§ 420 odst. 4 insolvenčního zákona), i když se z obsahu insolvenčního návrhu nepodávají; v takovém případě je insolvenční soud vyhledá v příslušných informačních registrech.

V souladu s uvedenými závěry Nejvyšší soud též v odůvodnění usnesení sp. zn. 29 NSČR 104/2013 z 30. 9. 2015, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2016, mj. uvedl, že co se týče údaje o identifikačním číslu dlužníka, povinné zveřejnění takového údaje v insolvenčním rejstříku předepisuje insolvenční zákon insolvenčnímu soudu jen ohledně dlužníka-fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení stále je podnikatelem .

Věřitelé, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, tak mohou porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně klienta bylo zahájeno insolvenční řízení a posléze sledovat jeho průběh.

Z obsahu spisu plyne, že na dlužníka byl podán insolvenční návrh věřitelem Česká spořitelna, a. s. Ten v návrhu uvedl všechny údaje nezbytné pro identifikaci dlužníka, včetně rodného čísla; neuvedl však dlužníkovo IČO. Dne 1. 10. 2013 proběhlo u soudu prvního stupně jednání, ve kterém dlužník uvedl, že nepodniká, ale závazky z podnikání nehradí již dobu delší 18 měsíců. Odvolací soud dále zjistil, že v insolvenčním rejstříku je v současné době uvedeno dlužníkovo IČO 63765438 a že dlužník je od r. 1996 až do současnosti veden jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, což lze zjistit nahlédnutím do živnostenského rejstříku veřejně dostupného např. na webové adrese www.rzp.cz. Odvolací soud zároveň z údajů dostupných v systému ISIR zjistil, že IČO dlužníka bylo do insolvenčního rejstříku doplněno až dne 9. 6. 2016.

Jak je patrné z výše uvedeného, soud prvního stupně si měl obstarat IČO dlužníka a měl ho též zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději do 7 dnů od zahájení insolvenčního řízení. V rozporu s tím však insolvenční soud IČO dlužníka do systému ISIR zapsal až dne 9. 6. 2016, ačkoliv lhůta pro přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí o úpadku ze dne 5. 11. 2013 by v daném případě ve smyslu § 89 odst. 1 insolvenčního zákona a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. počala běžet následujícího dne po jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (tj. ode dne 6. 11. 2013) a její poslední den měl připadnout na pondělí 5. 12. 2013. Do uplynutí této lhůty však nebylo možné porovnáváním klientské databáze věřitele s údaji v systému ISIR dlužníka podle jeho IČO vyhledat.

Jelikož věřitel nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ovšem platí, že lhůta k podání přihlášky pohledávky by věřiteli počala běžet jedině za předpokladu, že by informace o dlužníkovi byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 insolvenčního zákona součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. Lhůta stanovená k přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku v důsledku toho začala věřiteli běžet až dnem následujícím po 9. 6. 2016.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o opožděnosti věřitelovy přihlášky pohledávky, podané dne 16. 5. 2016, není správný. Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková