1 VSPH 1245/2014-B-16
KSPH 71 INS 3580/2014 1 VSPH 1245/2014-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Helena Gaspariková, nar. 28. září 1965, bytem Kladno-Kročehlavy, Vitry 2156, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 3580/2014-B-9 ze dne 26. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 3580/2014-B-9 ze dne 26. května 2014 se v bodě III. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku uložil dlužnici povinnost platit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci, v bodě III. výroku uložil dlužnici platit z příjmů, které získá po schválení oddlužení prostřednictvím insolvenčního správce měsíčně částku nezajištěným věřitelům, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, v bodě IV. výroku uložil insolvenčnímu správci z částek placených dlužnicí či plátcem mzdy přednostně uspokojit pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, v bodě V. výroku odkázal na výpočet nezabavitelné části příjmu podle občanského soudního řádu, v bodě VI. výroku uložil plátci příjmu dlužnice zasílat peněžní prostředky na účet správkyně, v bodě VII. výroku určil jako příjem, ze kterého je třeba uhradit první splátku, mzda dlužnice, v bodě VIII. výroku zakázal plátcům mzdy či jiného příjmu vyplácet peněžní prostředky dlužnici a v bodě IX. výroku jim uložil oznámit insolvenčnímu soudu a správci, že dlužnice u nich přestala pracovat nebo že od nich přestala pobírat příjem, v bodě X. výroku určil, že povinnost podle tohoto usnesení přejde na další případné plátce mzdy či jiného příjmu dlužnice v době trvání účinků oddlužení, v bodě XI., XII. a XIII. výroku uložil povinnost věřitelům a insolvenčnímu správci.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.3.2014 (A-11) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Do řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 684.053,22 Kč vůči 12 věřitelům. Soud nevyhověl žádosti dlužnice o určení nižších než zákonem stanovených splátek s odůvodněním, že schůze věřitelů rozhodla většinou hlasů proti snížení splátek. Průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 18.154,-Kč, uspokojení nezajištěných věřitelů bude asi 55,59%.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a povolil jí nižší než zákonem stanovené splátky v částce 6.800,-Kč. Vysvětlovala, že její průměrný čistý měsíční příjem je 18.154,-Kč, nezabavitelná částka činí 10.831,-Kč, na syna pobírá výživné ve výši 1.500,-Kč. Náklady na bydlení činily 9.000,-Kč, cestovné měsíčně činí 294,-Kč, po úhradě těchto položek zůstane dlužnici a jejímu synovi částka 3.037,-Kč, a proto je pro dlužnici každá částka, která jí zůstane navíc, důležitá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v rámci kolonky č. 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení dlužnice žádala o nižší než zákonem stanovené splátky, a to ve výši 6.550,-Kč.

Z obsahu protokolu ze schůze věřitelů ze dne 21.5.2014 plyne, že v této věci hlasoval jen věřitel č. 11, přičemž soud I. stupně své rozhodnutí blíže nezdůvodnil, toliko odkázal na závěr schůze věřitelů reprezentované právě jen tímto jediným věřitelem. Příjmové poměry dlužnice přitom, jak sám soud I. stupně v napadeném usnesení uvedl, dávaly předpoklad uspokojení v rozsahu téměř 60%. I při navržené výši splátky 6.800,-Kč měsíčně by nezajištění věřitelé mohli obdržet uspokojení v rozsahu 50%.

Odvolací soud je toho názoru, že soud I. stupně se s žádostí dlužnice o určení nižších splátek kvalifikovaně nevypořádal, když své rozhodnutí postavil výlučně na postoji jednoho z věřitelů, jehož stanovisko, byť z hlediska čtvrtého odstavce § 398 IZ významné, je toliko jedním z kriterií, jež má soud zvažovat při úvaze, zda lze návrhu dlužnice vyhovět, tedy může a má k němu přihlédnout, leč nelze pouze na něm (bez vyjádření svého vlastního stanoviska) založit celý závěr o nepřípustnost nižších splátek.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 221a odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení v bodě III. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková