1 VSPH 1240/2013-A-20
KSPL 54 INS 3571/2013 1 VSPH 1240/2013-A-20

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk Balák, nar. 23. srpna 1953, bytem Tachov, Hornická 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 3571/2013-A-12 ze dne 5. dubna 2013,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 3571/2013-A-12 ze dne 5. dubna 2013 se potvrzuje.

Odův odně ní:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 12.2.2013 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník má závazky vůči 11 věřitelům v celkové výši 761.807,-Kč, má příjem ve výši 15.000,-Kč. Soud odkázal na § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a na usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008 a usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010 a uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal o prominutí povinnosti hradit zálohu, protože po provedení srážek z jeho mzdy mu zůstane toliko částka na živobytí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že má závazky vůči 11 věřitelům ve výši přes 700.000,-Kč, vlastní mobilní telefon, automobil Ford Transit z roku 1999 a podíl na pozemcích č. 2836/2, 2841/1, 2841/3, 3837/1 v k.ú. Tachov, zapsáno pro obec a okres Tachov, katastrální území Tachov, Plzeňský kraj, přičemž pozemky jsou součástí zřejmě dosud nevypořádaného společného jmění manželů (dlužník je rozvedený). Podle znaleckého posudku znalce Ing. Karla Langa činí cena těchto pozemků 129.710,-Kč.

Odvolací soud dále zjistil, že dlužník sice předložil dvě pracovní smlouvy, avšak obě byly uzavřeny na dobu určitou (do 26.5.2013 a do 30.6.2013) a v současné době není postaveno najisto, zda má dlužník aktuální pracovní poměr, a proto nelze bez dalšího přihlédnout k tvrzené existenci příjmu ve výši 15.000,-Kč.

S ohledem na celkový počet věřitelů a souhrnnou výši jejich závazků, na skutečnost, že dlužník má podíl na shora uvedeném nemovitém majetku a s ohledem na to, že nebylo postaveno najisto, zda má dlužník v současné době pracovní poměr, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když dlužníkovi povinnost uhradit zálohu uložil, a to včetně její výše.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. či zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. srpna 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová