1 VSPH 124/2010-A-14
MSPH 96 INS 8377/2009 1 VSPH 124/2010-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Adamovská 727/5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 8377/2009-A-7 ze dne 1. prosince 2009,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 8377/2009-A-7 ze dne 1. prosince 2009 se m ě n í tak, že dlužník je povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 8377/2009-A-7 ze dne 1. prosince 2009 vyzval insolvenčního navrhovatele-dlužníka Radka anonymizovano , aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč s odůvodněním, že k zaplacení zálohy je navrhovatel povinen podle § 108 odst. 1 IZ, že uložená záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky pro krytí prvotních nákladů řízení, a poučil jej o tom, že v případě nezaplacení bude insolvenční řízení zastaveno.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že si je vědom skutečnosti, že se do složité životní situace dostal svou chybou, ale že se vždy snažil pracovat a nedopustil se žádného trestného činu. V současné době však nemá dostatečné finanční prostředky k tomu, aby mohl požadovanou zálohu uhradit. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a stanovil zálohu ve výši maximálně 5.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Jak opakovaně vyložil Vrchní soud v Praze, zejména v rozhodnutí ze dne 16. července 2008, č.j. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A-16, 1 VSPH 110/2008-A-16, soud v insolvenčním řízení rozhoduje buď tzv. statutárně ve smyslu § 10 písm. a) IZ, nebo v rámci dohlédací činnosti podle § 10 písm. b) a § 11 IZ. Rozhodování v rámci dohlédací činnosti má zcela jiný charakter, a proto proti těmto rozhodnutím zásadně není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Tam, kde soud rozhoduje ve smyslu § 10 písm. a) IZ (srov. slova může uložit ), což je i případ rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu podle § 108 IZ, zákon výslovně rozhodnutí předjímá. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je tedy typicky usnesením, kterým soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje-nikoliv vyzývá k zaplacení-o povinnosti zaplatit zálohu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z výchozí koncepce zákona vyplývající z § 1 IZ se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je § 144 IZ, který připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

V daném případě nepřichází takové rozhodnutí v úvahu, neboť dlužník kumulativně nesplňuje podmínky § 144 odst. 1 IZ, především tedy není obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, a nebyl mu jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců.

Z uvedeného plyne, že nejde-li o dlužníka-obchodní společnost splňující kumulativně podmínky § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužníkův úpadek zřejmě bude možné vzhledem k předpokládaným příjmům řešit navrhovaným oddlužením. Ze seznamu majetku a závazků plyne, že dlužník nedisponuje žádným finančním majetkem vyjma finančního zůstatku na penzijním připojištění ve výši asi 8.000,-Kč u ČSOB Penzijního fondu Stabilita. Movitý majetek dlužníka je tvořen běžným vybavením domácnosti (televizor, CD přehrávač, lednice, pračka, mikrovlnná trouba). Dlužník má závazky vůči 11 věřitelům ve výši asi 1.082.208,-Kč. Příjem dlužníka je 22.796,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem v celkové výši 4.200,-Kč měsíčně. Podle svého vyjádření je dlužník schopen splatit svým věřitelům závazky v rozsahu až 69% hodnoty jejich pohledávek, přičemž v příštích pěti letech očekává příjem ve výši asi 1,3 mil. Kč.

S ohledem na skutečnost, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat vynaložení nepříliš značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, odvolací soud za dostatečné považuje složení zálohy ve výši 5.000,-Kč, přičemž v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Odvolací soud proto napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 3 o.s.ř., jak je ve výroku uvedeno, a zároveň stanovil delší lhůtu k uhrazení požadované zálohy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. března 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová